Nedávno jste publikovali data o tom, jak se Češi stravují. Jak si vedeme v evropském srovnání?
Ne úplně dobře, ale z dat z evropského průzkumu Barometr FOOD vidíme zlepšující se trend. Máme dva největší blokátory: čas a peníze. Obědváme ve stresu, ceny v restauracích se navíc zvedly, takže přibylo lidí, kteří si do práce nosí krabičky s jídlem z domova.
Z dat víme, že první, kde se šetří, je oblečení, elektronika a jídlo – především co se týče návštěv restaurací. V čem nejsme dobří, je určitě konzumace zeleniny, kdy správně bychom měli jíst pět porcí zeleniny týdně. U nás je to ale spíš zeleninová „přízdoba“ než zelenina jako příloha, na rozdíl od západní a jižní Evropy, kde zelenina často tvoří hlavní složku pokrmů. V Česku máme raději rýži nebo brambory.
Co vás z dat naopak potěšilo?
Pozitivní zprávou pro mě byl fakt, že většina Čechů má ráda květák (80 %), houby (73 %) a olivy (60 %). Každý by přitom řekl, že nejpopulárnější bude třeba knedlík. Tento trend se již změnil.
Na trendy obecně Češi moc nenaskakují, i když se často mluví o veganství nebo vegetariánství. Častěji se ale obracíme k lokálním surovinám, což je pozitivní zpráva.
Aneta Martišková
|
Jaký je aktuálně poměr „krabičkářů“ proti těm, kteří chodí na obědy do restaurace nebo kantýny?
Trend nošení krabiček s obědem do práce se zvedl v době, kdy byly zavřené restaurace. Dnes si do práce nosí krabičky asi čtyřicet procent Čechů. Pět procent dokonce neobědvá. Data nám také potvrdila, že oběd je stále naše nejoblíbenější jídlo.
Sto tisíc Čechů snídá pivo, dva miliony jsou ráno o hladu, zjistil průzkum |
Oběd kolegy stmeluje
Lze spočítat, kolik průměrně ušetří krabičkář za jeden oběd?
Je to závislé na surovinách, v době krize byla populární hlavně česká kuchyně, protože exotické potraviny jsou dražší. Obecně se lidé ke krabičkám uchylují, aby ušetřili, a je to vidět i na datech. Loni rostly ceny obědů v restauracích každý měsíc průměrně o korunu. Nejrychleji ceny stoupaly v první polovině roku – nejdráž jsme obědvali během letních prázdnin. Zhruba od září ceny stagnují.
Hraje také roli, s kým v práci nejčastěji obědváme?
Oběd je podle mě nejlevnější teambuilding. V práci trávíme spoustu času. I z průzkumu nám vyšlo, že jsme hodně sociální národ, tři z pěti Čechů nejraději obědvají s kolegy, ať už v kantýně nebo v restauraci. Jen 30 % zaměstnanců preferuje jíst v práci o samotě. Navíc ty nejlepší pracovní nápady vznikají, když máte zpětnou vazbu kolegy.
Jak reagovaly na inflaci restaurace?
Opět se vrátím ke covidu. Tehdy začal jistý trend, kdy mnoho restaurací ukončilo činnost. Ty, které přežily, poté očekávaly návrat k vyšším tržbám. Zaskočila je ale právě inflace, kvůli které lidé začali šetřit. Pokud chcete opět slyšet nějaká čísla, tak bude dobré podívat se zvlášť na Prahu a poté na další místa, protože hlavní město je v cenách obědů stále jinde než zbytek republiky.
Průměrné menu stojí v Praze 211 korun, průměr za celou ČR je 187 korun a v krajských městech, která sledujeme mimo metropoli, je to v průměru 182 korun. Návrat k normálu byl zpomalený, polovina (51,5 %) restaurací nám v průzkumu odpověděla, že mají od covidu méně zákazníků.
U strávníků se inflace projevila očekávaně, přestali si k obědu kupovat pití nebo polévku a mnoho z nich se uchýlilo ke studené variantě, jako je sendvič.
Vyšší ceny jídel, nižší spropitné. Češi kvůli zdražování v restauracích škudlí |
Obědy zdražily o 46 korun za tři roky
Vybírají si Češi obědy spíše podle ceny, nebo kvality?
Začínáme si vybírat kvalitnější jídlo, je to vidět i z našich dat v průběhu času. Ačkoliv byly dříve oblíbené levnější druhy masa, nyní se těší největší popularitě maso kuřecí. Cena pro nás ale pořád zůstává zásadní a občas se kvůli ní na kvalitě potravin šidíme.
Máte i regionální srovnání, kde se lidé naopak najedí nejlevněji?
Když budeme vycházet z průměrné ceny, tak je to Zlín, Ústí nad Labem a Olomouc, obědové menu tady stojí kolem 160 až 170 korun. Zajímavě nám také vyšla data o průměrném zdražení obědů v Česku. Od roku 2020 do roku 2023 to bylo o 46 korun, to je obrovský nárůst.
Jaký podíl mají na celkovém objemu plateb rozvážkové služby typu Foodora nebo Wolt?
Rozvážky mají podíl kolem dvaceti až pětadvaceti procent, čísla se také mohou lišit podle ročního období. Třebaže rozvážky nebývají levnější než jídlo v restauraci, lidé je v posledních letech využívají častěji. V tomhle případě je oním šetřícím aspektem určitě čas, který lidé díky rozvozu jídla získávají. Data nám ukazují, že na oblíbenosti stoupají hromadné objednávky.
Pojďme na další téma. Umíme jíst vyváženě?
Cestu k vyváženosti si stále hledáme. Zdravější nabídku od restaurací očekává 44 procent Čechů, evropský průměr je přitom 70 procent. Restaurace hrají velkou roli v tom, jestli budeme jíst vyváženě. A větší části Čechů je bohužel jedno, jak vyváženou stravu v restauraci dostanou.
Důležitějším rozhodovacím faktorem je pro ně třeba vzdálenost od pracoviště. Kolem 30 % strávníků se při výběru restaurace navíc vůbec neřídí výživovou hodnotou jídel, což je charakteristické pro region střední Evropy.
Z dat také vyšlo, že jedno procento Čechů snídá pivo…
Dobrá zpráva je, že tento trend jde od roku 2009 dolů. Může to být také kvůli ceně.
Češi šetří na jídle. Kvalita stravování trpí, ukázal průzkum |
Zaměstnanec si chtěl do práce vzít hada
Edenred je známá hlavně jako firma specializující se na stravenky. Mají stravenky v dnešní době pořád smysl?
Data nám potvrzují, že stravenky jsou stále velmi oblíbeným benefitem. Firmy o ně mají zájem, a my této poptávce logicky vycházíme vstříc.
Z průzkumů víme, že zaměstnanci stravenky neberou jako benefit, ale již jako automatickou věc. Hodně se ale kolem nich změnilo, vše je nyní digitalizované, už si pod nimi nepředstavujte ty klasické papírky, vše nyní najdete v mobilní aplikaci.
Jak na stravenky dopadne zdanění v rámci konsolidačního balíčku?
Chceme se pořád zdokonalovat, záleží nám na oblíbenosti lidí. Jsme globální společnost a sledujeme celosvětové trendy. Musíme náš produkt dělat stále lepším bez ohledu na to, jaký je legislativní rámec.
Data máte rozdělená také podle věku. Co jste z průzkumu zjistili například o generaci Z?
Mají úplně jiné preference, mnohdy nepoužívají slova jako nadřízený nebo podřízený. Hlavním motivátorem pro ně často nejsou peníze, ale vyváženost mezi osobním a pracovním životem. Jsou rádi, když si mohou do kanceláře přivést domácí zvířata, třeba psy nebo kočky.
Jeden člověk mě dokonce v předešlé práci požádal, jestli si nemůže do práce přinést hada. Co se týká stravování, chtějí mít na výběr i z veganských nebo vegetariánských alternativ. Maso vůbec nejí asi 5 % Čechů, 3 % jich zcela vynechává mléčné výrobky a vejce.
