Měl to být ten nejpozoruhodnější zábavní vodní park na světě, nebo přinejmenším v Asii. Ale tuto svou úlohu Hồ Thủy Tiên – nazývaný též park Thiên An – během své funkční éry nikdy nenaplnil.
Rekordní se stal jen tím, jak rychle dokázal své provozovatele přivést k bankrotu. A vlastně též minimální dobou, po jakou byl v provozu. Po dvaceti letech od uzavření z něj zůstávají jen opuštěné ruiny. Nicméně nesmírně působivé. Bere si je totiž zpět divoká příroda, která prorůstá někdejšími atrakcemi. I díky tomu dnes projevují zahraniční turisté o tuto poněkud strašidelně vypadající lokalitu větší zájem než v roce 2004, kdy byla uvedena do provozu.
Vlastní příčina neúspěchu Hồ Thủy Tiên je pořád trochu záhadou. Projekt neměl jen velké ambice, ale také všechny obecné předpoklady k tomu, aby se skutečně stal senzací.
Po úplném dokončení měl zábavní vodní park pokrývat plochu padesáti hektarů.
Leží v lákavé lokalitě, na ostrovech překrásného jezera, a přitom je jen deset kilometrů vzdálený od Hue, metropole s 650 000 obyvateli. Těsně sousedí s přírodními rezervacemi a chrámovou oblastí pod kopcem Thiên An, které už patřily k perlám regionálního cestovního ruchu.
Park, jaký svět neviděl
Manažeři ze společnosti CHT peníze investorů nešetřili, do realizace bylo celkem vloženo přes sedmdesát miliard vietnamských dongů. Té sumy se prosím nelekejte, v přepočtu to je „jen“ asi 70 milionů korun. I tak šlo na místní poměry o dílo vpravdě mimořádné.
Největším symbolem parku se stala obří hlava draka, sklánějící se z výšky nad hladinou Jezera narcisů. Přímo v dračí tlamě byla umístěna vyhlídková plošina.
V areálu, který pokrýval plochu padesáti hektarů, se nacházelo bezpočet bazénů a brouzdališť, vodních tunelů a fontán. S pomocí skluzavek a tobogánů se tu mezi nimi mohli koupající pohybovat, aniž by museli vystrčit nohy na souš.
Kromě běžného zázemí v podobě občerstvení a barů tu bylo k vidění i obří akvárium, amfiteátr s kapacitou 2 500 diváků a také tropická zoo s divokými zvířaty. Právě v ní se zabydlela obří anakonda a skupina nebezpečně vypadajících krokodýlů.
Mělo to být místo radosti a zábavy, teď je to nevšední skanzen zmaru a rozkladu.
Nechyběla ani hřiště a zábavná bludiště. Ústřední myšlenkou Hồ Thủy Tiên totiž bylo, abyste sem přišli i tehdy, když se vám nebude chtít do vody. Park měl zkrátka nabízet zábavu pro každého.
Stavba byla zahájena v roce 2001, ale zjevně nešla podle plánu. Z kraje roku 2004 byla hotova jen necelá polovina atrakcí. Investoři chtěli vidět alespoň nějaké výsledky, a tak byl vodní zábavní park v omezeném formátu zkolaudován a otevřen.
Toxická laguna v Rumunsku pohlcuje vše živé. Katastrofa není daleko |
Lidem se ovšem dovnitř nechtělo, plné vstupné za polovinu zážitků jim asi přišlo málo. Když si provozovatelé spočítali, na kolik je přijde udržovat tento kolos v chodu a kolik by stálo jeho plné dohotovení, rozhodli se raději rovnou zavřít krám. Po necelých třech měsících v provozu se tak Hồ Thủy Tiên uzavřel. A už nikdy se znovu nerozběhl.
Ruiny zužitkovali místní
Nápadů na zužitkování chátrajícího areálu se objevilo hned několik. V roce 2006 se tu krátce budoval ekologický hotelový resort, poté dětský tábor a o pět let později se další odvážlivci rozhodli park dokončit. Všechny tyto iniciativy zůstaly jen ve stádiu nedokonaného pokusu.
Sliby, ať už ze strany investorů, ministerstva cestovního ruchu anebo města Hue, že park bude dokončen, zazněly už mnohokrát. Poslední takový slib vypršel loni na jaře a nezdá se, že by se s něčím v areálu hnulo.
Chodníky mezitím mizely pod příkrovem travnatého pažitu, rozpraskané zdí prorůstaly agresivní liány a do řasami zarostlých bazénků si našel cestu život.
Bažinatých tůněk je tu dnes asi o dost víc, než s kolika počítal původní projekt. Ostrovy jsou totiž ovlivněny erozí a kolísáním hladiny jezera, a celý areál se bez údržby stal silně podmáčeným. Suterény budov se změnily na zaplavené tunely a líhniště komárů. Beton masivních konstrukcí zarůstá mechem, všudypřítomné sošky ztrácí své rysy.
Do ruiny obchodního domu pršelo, místní mezi eskalátory vysadili ryby |
Místo, které mělo být naplněno dětskou radostí, se nakonec stalo skanzenem zmaru a rozkladu a koroze. Nelze mu ovšem upřít velmi zvláštní atmosféru. A právě na ní se rozhodli podnikaví obyvatelé profitovat. Brány areálu Hồ Thủy Tiên jsou sice uzavřené už od rok 2004 a vstup do něj je oficiálně zakázán, lidé z okolí se ovšem snaží vydělat na něm alespoň nějaké peníze.
Z propadáku se stal hit
Už v roce 2016 psal Huffington Post o tom, že rozpadající se areál nyní navštěvuje více zahraničních turistů než první týdny po jeho otevření. Někteří si ho dokonce zvolili jako hlavní cíl své cesty. Přestože se dovnitř nesmí – cedule se zákazy je těžké přehlédnout – podnikavci vám nabídnou průvodcovské služby, suvenýry i občerstvení.
K legendám Hồ Thủy Tiên patří, že za těch dvacet let díky zvědavým výletníkům už vlastně zaplatil náklady na své zbudování.
A jak je to s těmi krokodýly? V uzavřených nádržích budovy zdejšího zookoutku jich prý skutečně několik k vidění bylo. I po uzavření areálu je ze zištných důvodů místní přikrmovali, aby bylo turistům co ukázat. Nicméně po nějakém čase byli na podnět ochránců zvířat odtud plazi v žalostné kondici přemístěni do přírodní rezervace. Žádní by tu tedy už být neměli.
Skluzavky a tobogány alespoň částečně připomínají, k čemu měl areál sloužit. Jinak by to klidně mohl být Jurský park.
Když se náhodou odvážíte do potemnělých zákoutí zastřešené zoo, mezi stará terária a přípravny krmiva, budete se tím nejspíš uklidňovat. Představa, že se někde v černavé neprůhledné vodě, které je ve sklepeních po kolena, alespoň jeden udržel, je až děsivě uvěřitelná.
Procházka po Hồ Thủy Tiên je strašidelná, surrealistická. Ale nabízí zážitek jiného formátu, je neokoukanou záležitostí s hodně unikátní atmosférou. Areál proslavilo i to, že si ho jako kulisu k hudebním klipům vybrali četní umělci z Asie i ze západu. Influenceři a fanoušci urbexu to poutavými snímky místa jen podpořili. Hue se tak dočkalo své senzace, o níž se ví po celém světě.
