Jsou spolu přes 50 let. A když je posloucháte, nedivíte se. Občas vyprsknou smíchy, občas se jim při vzpomínání zalesknou oči. A štengrují se podobně jako tehdy. Když paní Květa pózuje před fotoaparátem - ruce zkřížené na hrudi - její muž prohodí: „Ty jsi jak Luděk Bukač v časech největší slávy!“
Brzy ho smích přejde, před objektiv míří také, což paní domu glosuje: „Táto, my jsme jak Číňani, ti se taky furt fotí.“
V Jirnech u Výborných je vám zkrátka dobře. A co teprve, když místnost provoní nadýchaná bublanina.
Už je to pět let, co František Výborný ukončil trenérskou kariéru. Ale 9. prosince se muž, který získal se Spartou tři tituly, postaví na střídačku opět. Na exhibici ke 120. výročí klubu povede sparťanské legendy proti osobnostem česko-slovenského hokeje. V hale, kde se kdysi seznámil se svou ženou.
Květo, prozraďte, jak vás tedy František sbalil?
To víte, že se mi líbil, měl to celkem snadné. Začali jsme se nejdřív bavit na ledě, vtipkovali jsme, pak jsme šli před halu a tam mi dal pusu.
Dokonce za mnou přišli z Barrandova z televize, abych šel dělat reklamu na šampon. A během dvou měsíců jsem byl úplně holohlavej.
