Jaroslav Velechovský. Neřeklo se mu jinak než Velíšek. Dobrá duše, pro niž nic nebylo problém.
Nebude chybět 9. prosince na exhibici, při níž se bude připomínat 120. výročí založení nejstaršího extraligového klubu.
Vitální pán vypráví bezvadné historky, vzpomíná na dávné a úspěšné časy, hovoří o sparťanské oddanosti nebo nenávisti, která provázela výpravy pražského celku ještě v dobách Československa.
Kde všude tehdy měli na Spartu pifku?
To bylo všude. Košice, Slovan Bratislava, Trenčín. Vybavuju si, že tam se na nás vyloženě těšili. Při zápase jsme to neuvěřitelně schytali, ale po něm sedáme do autobusu a dorazí k nám nějaká tetina, která nám napekla frgály. Pamatuju si i poslední federální utkání s Trenčínem. Odjíždělo se a u autobusu se mačkaly davy lidí. Spousta z nich měla fotky našich hráčů vylepené v knížce. Vypadalo to jako při autogramiádě. Lidem bylo líto, že už Sparta nedorazí.
