Skoro čtyřicetiletá Chikamma dojíždí každé ráno půl hodiny do práce autobusem. Za posledních deset let tak utratila neúměrně velkou sumu peněz jenom za jízdenky vzhledem k 20 tisícům rupií, které si reálně jako pracovnice v domácnosti měsíčně vydělá.
Od června, kdy vláda v indickém státu Karnátaka začala nabízet ženám jízdy autobusem zdarma, dokázala ušetřit přibližně 1 500 rupií měsíčně. „Někdy jsem měla peníze, a někdy neměla,“ popisuje nestálost živobytí Chikamma. „Teď ale můžu šetřit, poplatit domácnost i mít něco stranou na nečekané výdaje.“ Informaci přinesla agentura Bloomberg.
Alespoň kousek svobody
Program, se kterým přišla tamní vláda, se nazývá Šakti, z hindského překladu síla. Podobnou podpory ženám už zavedlo i Dillí, Paňdžáb nebo Tamilnádu. Úřady se tak snaží postupně bourat překážky, kvůli nimž většina žen stále nemůže pracovat. Politici v Dillí začátkem roku potvrdili, že od roku 2019 ženy celkem použily miliardu papírových růžových jízdenek, které jsou pro tyto programy typické.
Indie je jiný vesmír plný protikladů. V čem je tak neodolatelně zajímavá |
Na indickém trhu práce nadále přetrvávají propastné rozdíly mezi muži a ženami. Podle údajů Světové banky k roku 2022 je zaměstnána méně než čtvrtina žen nad patnáct let. Před deseti lety to bylo dokonce 27 procent.
V Indii je stále běžné, že muž jako hlava rodiny má kontrolu nad financemi své ženy a leckdy jí pracovat zkrátka nedovolí. Bezplatná doprava tak ženám dává možnost získat kousek svobody. „Tento typ podpory dává ženám nové příležitosti,“ upozornil Satya Arikutharam, šéf ředitelství městské dopravy v Karnátace.
Uplatnění žen na indickém trhu práce je v tristním stavu. Ty v současné době přispívají k hrubému domácímu produktu země asi sedmnácti procenty. Odstranění alespoň některých překážek by pomohlo zvýšit HDP Indie o více než třetinu, odhadují analýzy agentury Bloomberg.
Investice pro ženy na trhu práce
„Vidím to jako investici pro zlepšení mobility, ženy se tak snáze dostanou k pracovním příležitostem i vzdělání. To pak bude mít vliv na celkovou kondici ekonomiky,“ myslí si Shreya Gadepalliová, přední odbornice na městskou mobilitu v Indii.
Bezplatná autobusová doprava pro ženy však má i svou druhou stranu mince. Průzkum organizace Greenpeace zveřejnil, že osmi z deseti žen řidiči autobusů nezastavují. Pět z nich pak pravidelně čelí obtěžování a ponižujícím poznámkám ze strany mužské posádky. „Je běžné čelit sexuálnímu obtěžování den co den,“ potvrzuje pětadvacetiletá studentka Shweta z Nového Dillí. „Když se něco pokusím říct, odbudou mě. Mám prý jet autem.“
Odmítavý postoj zaujali i někteří soukromí dopravci, kterým propadly příjmy, i parlamentní opozice, která krok kritizuje pro nepřiměřené zatěžování veřejných financí.
Indické státy, které program přijaly, tvrdí, že je úspěšný. Mezi pasažéry se v Karnátace od června najdou z poloviny ženy. Vláda proto požádala provozovatele autobusových linek o doplnění dalších pět a půl tisíce autobusů do svého vozového parku, aby pokryla rostoucí poptávku. Politici v Dillí pak doufají, že budou moci v budoucnu poskytnout ženám i zdarma přístup k metru.
Nejde jen o pracovní podmínky, bezplatná doprava umožňuje ženám i trávit volný čas podle svého. Pro Shwetu fungují autobusy nejen jako prostředek, jak se dostat z bodu A do bodu B. Ráda se podívá i po pamětihodnostech města.„Nemusím se teď nikoho doprošovat,“ řekla mladá studentka. „Viděla jsem z okénka autobusu celé Dillí.“
