Když se trenér prvního mužstva, sportovní manažer a šéftrenér mládeže v jedné osobě rozhlédne při utkání po zaplněné hale, zná téměř každého. „Jsme rodina,“ tvrdí. „Každý někdy klubu něčím přispěl. Vyplnil dětem zápis, odvezl je na turnaj, cokoli. A v tom je to cenné. Nejsou to fanoušci úspěchu. Naše výhra je i jejich výhra,“ potvrzuje.
Písečtí jdou proti proudu. V českých klubech je celkem běžné, že získají několik cizinců, na kterých postaví tým. A za rok znovu. Sršni dlouhá léta pečují o mládež. Koho si nevychovají, toho nemají. Projektům s týmem Američanů se rázně vyhýbají.
„Dali jsme čtyři miliony do opravy haly. Nějaké prostředky na případné posílení máme, i když je náš rozpočet suverénně nejnižší v celé soutěži. Ale nechceme rozprášit to, co jsme tu roky budovali,“ zdůrazňuje 35letý Čech.
Nováček z Písku nečekaně zaskočil basketbalové šampiony z Opavy |
Hlavní osoba klubu je v něm posledních jedenáct let. Rodák ze Strakonic v Písku strávil většinu aktivní kariéry, pak se vrátil k přípravkám. A zejména s hvězdným ročníkem 2001 sbíral medaili za medailí. Ten nyní tvoří základ úspěšného mužstva, jež se na jaře dostalo do nejvyšší soutěže.
„Před 28 lety to začalo na Základní škole J. K. Tyla jako malý kroužek. Teď máme nejvyšší soutěž, plnou halu, všechny to zajímá. Je to úžasné. Můžeme se měřit s těmi nejlepšími a dokázali jsme je i porazit,“ připomíná kouč poslední domácí výhru nad mistrem z Opavy.
Že by však basketbalisté měli po senzačním triumfu nosy nahoru, to nečekejte. „Zůstáváme pokorní. Vždy budeme kluci z malého města, co si všechno museli vydobýt sami a nikdy nedostali nic zadarmo. Všichni jsou vděční za šanci, že mohou hrát doma nejvyšší soutěž. Úspěchy jsou pro nás jen motivací k další práci,“ velí kouč.
Trenér představuje jiný styl
V sršním hnízdě vyrůstají také výrazné individuality. Martin Svoboda nebo Vojtěch Sýkora patří mezi velké talenty, jimž by v budoucnu mohl sedět i reprezentační dres. „S Vojtou Sýkorou začínáme desátou sezonu. Každý večer si dáme jedno pivo, jdeme si zadriblovat a vymýšlíme, co udělat ještě jinak, nebo lépe,“ popisuje trenér.
Sýkora ve čtyřech zápasech nasbíral dvakrát triple double, tedy získal dvouciferné hodnoty ve třech hlavních statistikách – body, doskoky, asistence. Zároveň je aktuálně druhý nejužitečnější hráč ligy. „Je to fajn, ale týmový výkon je důležitější. Budu radši, když budu hrát špatně, ale budeme vyhrávat,“ srovnává.
Sýkora si stejně jako spoluhráči užívá písecké nadšení. Kapacita 800 míst v tamní hale bude dost možná každý zápas naplněná, jak klub před sezonou předpovídal. „Je to neskutečné. Pobláznili jsme celé město. Ale trenér nám připomíná, že se musíme vrátit nohama na zem,“ přikyvuje.
U nováčka se často skloňuje i jeho odlišný styl basketbalu. Trenér Jan Čech popisuje, jak ho dlouhé roky vylepšoval. „Když jsem začínal jako trenér dorostu, tak jsem dělal výběr z jižních Čech a věděl jsem, že nemám takové možnosti jako jinde. Ale protože jsme chtěli ty lepší porážet, strávil jsem stovky hodin u videí a přemýšlel, jak využít vášně a jiných fyzických dispozic,“ uvádí.
Proto sršní letka často využívá celoplošnou obranu, zdvojování, v obraně střídá mnoho variant. „A funguje to, i když nám ostatní nevěří. Když jsou kluci volní, musí letět. Ať je to jednoduché, rychlé, ať se nebojí střílet, dovolí si,“ naznačuje.
Osobitý styl se hráči učí už v mládeži a pak si ho přenáší i do prvního týmu. A společně s vášnivými fanoušky si sport přejí stále užívat.
„Chceme si naše DNA zachovat. Za to stojí bojovat a věřím, že na něm můžeme stavět dlouhé roky. Nedá se to koupit, leda vybudovat,“ uvědomuje si.
Mladý tým s průměrem okolo 22 let čeká další souboj v sobotu od 18 hodin na hřišti vicemistra z Děčína. Pak se v dalším týdnu představí ve středu v Pardubicích a v neděli přivítá Ostravu.
