Spokojený se stadionem, nespokojený s časovým harmonogramem.
Tak nějak by se dala shrnout nálada obra české atletické výpravy – dvaatřicetiletého Tomáše Staňka. Že mají koulaři znovu na vrcholné akci kvalifikaci i finále v jeden den?
Podle něj těžko pochopitelné.
A neprospívá to výkonům.
„Vůbec ne. To vymýšlí někdo opravdu hodně chytrej. Zažil jsem to v Mnichově a druhý den jsem přesně věděl, jak se cítí vícebojaři po prvním dni. V tréninku jsem pak nebyl schopný hodit 20 metrů, i když jsem měl formu na 22. Tělo bylo absolutně vyždímané,“ vyprávěl.
Koulař Tomáš Staněk během Zlaté tretry v Ostravě.
Ono se to nezdá, ale zkoncentrovat a nabudit tělo na dva tak rychle po sobě jdoucí výkony, není zrovna nejjednodušší.
Soutěže koulařů v posledních letech díky bláznivým výkonům Ryana Crousera, Joea Kovacse a Toma Walshe přepisují rekordy.
Už jen dostat se z kvalifikace je občas kumšt a musíte v ní předvést soustředěný a skvělý výkon. Zvlášť, když je v Budapešti k jisté účasti ve finále potřeba vrhnout kouli až na metu 21,40 metru, což prostě odpovídá současné kvalitě vrhačského pole.
„Bohužel, odpovídá… Děláme si to trochu sami, že házíme moc daleko, a pak máme kvalifikační limity oproti jiným disciplínám tvrdší. Není to tak, že bych přišel, plácnul si v kvaldě lehký pokus. Musím mít připravenou hlavu i tělo, musím ze sebe vydat všechno,“ líčí Staněk.
Když to vyjde, bude mít pár hodin na to dojet na hotel, než to večer začne znovu. A tentokrát medailově.
Jak se dá během těch pár hodin mezi oběma výkony dát dohromady? Moc to nejde.
„Dohromady se moc nedáte. Když vás něco tahá, můžete skočit za masérem proplesknout nohy, zachladit. Pak se rychle najíst, odpočinout, vypnout hlavu, třeba se kouknout na nějaký film. Prostě se od atletiky oprostit,“ popisuje.
K obědu si dá klidně i něco výživnějšího.
Rozhodně maso, které Staněk k výkonu potřebuje, jak nedávno prozradil v otevřeném rozhovoru.
Agilní hromotluk. Koulař Staněk o váze, vegetariánství i nové motivaci |
„Zato asi ne půl kila boloňských špaget. Ale o to víc sladkého,“ usměje se.
Na celodenní dřinu Staněk pochopitelně trénuje celý rok, byť jde o tuze náročnou variantu. Prakticky den, co den má jednu tréninkovou jednotku dopoledne a druhou odpoledne, nebo vpodvečer. Je zvyklý takhle pracovat. Ale je samozřejmě rozdíl mezi tréninky a kvalifikací a medailovým závodem na mistrovství světa.
Co vlastně organizátory ke zhuštění programu koulařů vede? Těžko říct.
Oštěpaři mají mezi kvalifikací a závodem dva dny volna, stejně tak diskaři nebo kladiváři. Vlastně všechny vrhačské disciplíny mají delší čas na odpočinek než koulaři.
„Už jsem si říkal, že až budou volby do Světové atletiky, nebude od věci si nějakému zástupci atletů postěžovat. Jen dejte výškařům dopoledne kvalifikaci a večer finále. A uvidíte, jaký to bude rozdíl,“ říká Staněk.
Zároveň ví, že on sám s harmonogramem nic neudělá.
PĚT CENTIMETRŮ. V Londýně před šesti lety prožil český obr Tomáš Staněk hořký večer. Házel skvěle, což o to, ale na medaili to nestačilo. O pouhých pět centimetrů.
Proto do soboty půjde s jasným plánem – pokud možno hlavně bez velkých nervů dopoledne postoupit do večerního finále. A v něm se může stát všechno.
Nejblíže světové medaili byl Staněk před šesti lety v Londýně, kde o pět centimetrů skončil čtvrtý. Tenhle svůj strop by pochopitelně moc rád posunul.
„Půjde o nový závod pro všechny. Medaile neleží na zemi, musíte si ji vybojovat. Nikdy není nic daného, překvapení se dějí na každé velké akci. Někdo vyhoří, někdo potvrdí pozici favorita. Uvidíme, jak to dopadne tady,“ těší se.
