 |
Aktuálnímu textu předchází první díl seriálu: „Jediný souboj vzducholodi a ponorky. Kdo měl papírově navrch?“, a druhý díl seriálu: „Ponorka sestřelila vzducholoď, žraloci pak usmrtili palubního technika“.
Torpédoborec USS Dahlgren (DD-187) se zbytkem skupiny, vyslané k pátrání po trosečnících, pokračoval v honu na ponorku. Vzhledem k tomu, že se setmělo, zkrátila plavidla rozestupy na 2 000 m. Krátce po setmění skupinu posílily tři eskortní torpédoborce: USS Brennen (DE 13), USS Edgar G. Chase (DE 16), USS Andres (DE 45) a hlídkový člun PC-613. Skupina prohledávala oblast k Floridské úžině, ale bez úspěchu.
Ventura v akci
Na základě událostí z 18. července vyhlásil velitel oblasti všem jednotkám zvýšenou pohotovost. Jedním z letounů zapojených do pátrání byl Lockheed PV-1 Ventura, který vzlétl v 19:24 ze základny Boca Chica. Velitelem letounu s pětičlennou osádkou byl Lt. J. C. Lawrence. Ventura nesla šest hlubinných náloží Mk.47, plněných Torpexem, se zapalovači nastavenými na hloubku 8 m.
Osádka Ventury strávila 3 hodiny ve výšce 1 000 m marným pátráním po ponorce s pomocí radaru. Byla jasná úplňková noc. Moře bylo klidné, na obloze ojedinělé bouřkové mraky. Ve 23:20 Ventura vlétla do okraje mírné bouřky. Ztratila asi 300 m výšky, ale zadní střelec ohlásil ve 23:23, že vidí v měsíčním svitu kýlovou brázdu. Krátce na to potvrdil hladinový kontakt i operátor radaru. Proč bylo úspěšnější vizuální pozorování, není jasné. Ponorka se zřejmě právě vynořila, radar mohla ovlivnit bouřka, nebo byl operátor prostě unavený.
Pilot letounu se ponorce vyhnul, provedl okruh doprava a nalétl kýlovou brázdu tak, aby mohl letět souběžně s ní, ukrytý ve tmě a cíl viděl v měsíčním světle. Ve 23:26 byl objekt znovu zachycen radarem na vzdálenost asi 5 km a vizuálně identifikován jako vynořená ponorka. Rychlostí 8 uzlů se snažila dostat z oblasti a zmizet v dešti pod bouřkovým mrakem.
Obrovské množství práce v protiponorkovém boji odvedly nenápadné PV-1 Ventura.
Pilotovi bylo jasné, že pokud zaváhá, ponorku ztratí. Rozhodl se pro útok z chodu. Útok vedl bez shazování flér, protože nebyl čas. Ostřelování palubními zbraněmi k umlčení protiletadlových děl také vynechal, protože by posádku ponorky zbytečně varoval a přišel by o moment překvapení.
Nalétl tak, aby křižoval kurz ponorky pod malým úhlem (10 – 15o) a potlačil, aby získal rychlost. Pilot mířil na přední hranu věže ponorky a řadu položil se sekvencí po 1,5 s, takže nálože dopadaly s rozestupem přibližně 20 m. Nálet vybíral ve výšce kolem 20 m.
Zadní střelec pozoroval dvě exploze a gejzíry vody. Jednu zhruba 20 metrů od cíle, druhou asi 3 metry před cílem. Další pozorování znemožnil ostrý náklon a strmý úhel stoupání. Potom byl kontakt ztracen. Pilot vyrovnal ve výšce 300 m, udělal okruh a ve 23:30 se vrátil do míst, kde měla být ponorka. Nikdo z posádky nic neviděl. Ventura kroužila nad oblastí do 00:15, kdy se musela vrátit kvůli nedostatku paliva.
