 |
Článek je pokračováním prvního dílu: „Jediný souboj vzducholodi a ponorky. Kdo měl papírově navrch?“.
Psal se 18. červenec 1943. Bylo 19:00 a vzducholoď K-74, tedy neztužená vzducholoď zvaná blimp, právě vyrážela na svůj teprve čtvrtý bojový let. Ještě voněla novotou. Byla dokončená zhruba před měsícem. Druhého července byla na základně Lake Hurst předaná US Navy a přidělena peruti ZP-21. O pár dnů později se přesunula na Richmondovu základnu na Miami na Floridě.
Ponorka!
Běžnou praxí bylo, že každá nová posádka byla složená z dostupných mužů. Potom již létala pohromadě se vzducholodí, která byla k dispozici. Nikdo z posádky K-74 nebyl profesionální voják. Všichni byli dobrovolníci nebo odvedenci. Velitelem byl námořní poručík (Lt.) Nelson G. Grills, jeho navigátorem Darnley Eversley a druhým pilotem polský emigrant John Jandrowitz. Palubními techniky byli Isadore Stessel a Jonathan L. Schmidt, radisty Robert Herbert Bourne, John F. Rice a Gerrold M. Giddings, zbrojířem byl Garnet Eckert a vazačem John W. Kowalski.
K-74 měla hlídkovat jižně a jihozápadně od Key Biscayne. Cestou se potkala s druhou vzducholodí K-32, takže posádky musely porušit radiové ticho, aby nedošlo ke srážce. Po vyhýbacím manévru pokračovaly obě vzducholodě ve svých úkolech. Byla jasná měsíčná noc s dohledností přes 30 km. Kupovitá oblačnost 3/10, jihovýchodní vítr zhruba 5 m/s.
Drama začalo nenápadně. Ve 23:40 operátoři zachytili na radaru neznámý hladinový kontakt ve vzdálenosti 13 km. To nebylo nic divného, protože krátce před tím zaznamenali mnohem silnější kontakty, ze kterých se nakonec vyklubal spojenecký tanker a nákladní loď. Vzducholoď se začala ve výšce 150 metrů přibližovat k zaměřené pozici. Hlídky upíraly oči do tmy. Vzdálenost se zkracovala. Nejprve spatřily nejprve kýlovou brázdu a potom ... v hluku motorů se ozvalo: „Ponorka!“ To měnilo situaci.
Pilot držel vzducholoď pod základnou mraků a manévroval tak, aby ji posádka ponorky nemohla za svitu měsíce spatřit. Nikdo zatím nedokázal identifikovat, zda se jedná o vlastní, nebo nepřátelskou ponorku. Lt. Grills se rozhodl provést široký pravý okruh, aby se ujistili o identitě plavidla. Během manévru však ponorku ztratili z dohledu.
Typická silueta ponorky typ VII C
Pilot provedl ještě jeden okruh. Tentokrát ponorku znovu objevili. Udržovali takovou polohu, aby byli ve tmě a ponorku osvětloval Měsíc. Podle typické siluety byla německá. Lt. Grills nařídil pohotovost a připravoval se na možný útok. Garnet Eckert zasedl u kulometu „v horním patře“ s tím, že nesmí zahájit palbu jako první. Isadore Stessel, který měl zároveň výcvik bombometčíka, zaklekl u zaměřovače v přední části gondoly.
Ponorka zatím nejevila známky toho, že by o vzducholodi věděla. Hluk dieselů zřejmě účinně přehlušoval chrchlání leteckých motorů. Lt. Grills chtěl postupovat podle předpisů; držet se mimo dostřel a požádat o posily. Lodě, které před chvílí spatřili, zatím nebyly v bezprostředním nebezpečí. Byly asi 30 km daleko.
Ponorka plula na hladině kurzem 220 a rychlostí přes 16 uzlů. Navigátor udělal rychlý přepočet. Směřovala přímo k lodím. Za necelou hodinu mohla být na dostřel. Tak rychle se k nim posily nemohly dostat. Bylo to na nich.
Posádky vzducholodí měly s posádkami lodí silný pocit sounáležitosti. Jejich bezpečnost považovaly za věc své osobní cti. Navíc v uších Lt. Grillse doznívala slova emotivního projevu velitele základny komodora Millse o tom, že posádky vzducholodí by měly jednat agresivněji. „O.K., čert vem předpisy“.
