Honu na U-134 se účastnily letouny Grumman Avenger.
Bojový křest TG 21.15
Na palubě USS Croatan byl čilý provoz. V 06:39 obrátila proti větru a během 11 minut poslala do vzduchu pět Avangerů na protiponorkovou hlídku. Osádka jednoho Avengeru ohlásila radarový kontakt, ale ztratila ho. V 10:43 vzlétl poslední TBF z další šestice. V 10:50 se první vlna vrátila. Ve 13:25 šlo do vzduchu dalších šest TBF a FM-2. Celkem během 13 hodin vzlétlo a přistálo 26 letadel, což je jeden vzlet nebo přistání každých 15 minut.
V 17:13 vyslala loď na protiponorkovou hlídku osm letadel. V 18:00 ohlásila dvojice TBF a FM-2, hlídkující ve výšce 300 m asi 120 km od lodi, ponorku. Šlo o vracející se U-134, která se vlastně prozradila sama. Ponorka se vynořila a hlídky přibližující se letouny viděly. V souladu s Dönitzovým rozkazem zahájila palbu. Osádky letadel si ponorky všimly, až když zahlédly záblesky protiletadlové palby.
Avenger pilotovaný Lt.JG Morrisem L. Nelsonem byl vyzbrojen čtyřmi hlubinnými náložemi Mk.47. Lt.JG Ygnacio Toulon za řízením Wildcatu měl k dispozici čtyři půlpalcové kulomety. Nelson ohlásil kontakt na USS Croatan.
První zaútočil Toulon, aby palbou z kulometů umlčel protiletadlová děla na ponorce. Během náletů spotřeboval všech 1 000 nábojů. Potom zaútočil Avenger. Podle hlášení zadního střelce H. L. Helwiga dopadly hlubinné nálože v řadě souběžně s levým bokem ponorky. Střelec pozoroval gejzíry, ale žádné známky narušení tlakového trupu ponorky.
Wildcatu docházelo palivo, takže se musel vrátit na USS Croatan. Avenger se držel mimo dostřel ponorky, kroužil a žádal o vyslání druhé vlny, která by ponorku dorazila. Ponorka plula malou rychlostí v kruzích na hladině ještě asi 55 minut. Potom se ponořila a kontakt byl ztracen.
Popravdě, zde se projevila nezkušenost posádky USS Croatan i létajícího personálu. První hlášení Avengeru o kontaktu odešlo na frekvenci používané, pro komunikaci mezi letouny na hlídce, takže na lodi nebylo zachyceno. Teprve když bylo zachyceno a zaměřeno vysílání z ponorky, byla skupině vyhlášena bojová pohotovost a vyslána druhá vlna bombardérů. Bohužel opačným směrem, protože došlo k záměně kurzu vůči severu a úhlu vůči radaru.
Provoz na krátkých palubách eskortních letadlových lodí nebyl žádný med.
Ani palubní operace neprobíhaly bez problémů, což bylo dané mimo jiné i malými rozměry letové paluby. Ygnacio Toulon se svým Wildcatem při návratu havaroval. Poškodil vrtuli, podvozek a strhl ochrannou bariéru. Krátce na to havaroval druhý Wildcat, vracející se kvůli nedostatku paliva.
Když byla paluba vyklizena, byla vyslána druhá útočná vlna, tentokrát správným směrem. Zároveň byl do oblasti vyslán torpédoborec USS Paul Jones, aby se ponorku pokusil vypátrat sonarem. USS Croatan měla také problémy. Kvůli vadnému palivovému čerpadlu měla rychlost omezenou na 10 uzlů. Chvílemi stávkoval radar a technici se museli věnovat jeho opravě. S eskortou jen dvou torpédoborců byla letadlová loď zranitelnější.
Druhý den bylo bezvětří. To zabránilo leteckým operacím (ke vzletu byl nutný protivítr). Při prvním pokusu o vzlet přepadl letoun, kvůli nedostatečné rychlosti, přes palubu a skončil ve vodě. Pilota vyzvedla posádka USS Belknap, ale letecké oprace byly zastaveny až do 17:45. Letoun vyslaný na průzkum ohlásil olejovou skvrnu na hladině. Nicméně U-134 se podařilo uniknou a zamířit ke španělským břehům. Vyhráno však neměla. Teď byli na řadě letci britského pobřežního velitelství.
