Rána za ranou
Úspěšnost útoku potvrdil radiogram ponorky U-134: „Musím se vrátit do středního Atlantiku kvůli opravám. Poškozen útokem z 19. července. V noci 20. července překvapivý útok letounu z pozemní základny. Tři zásahy na přídi. Baterie č. 2 a torpédomet č. 4 vyřazeny. Útočný periskop je částečně neprůhledný. 71 m3 paliva.“
To znamenalo vážné problémy. Palebnou sílu sníženou o 20 %, silně omezenou možnost provést úspěšný útok a omezenou možnost úniku, kvůli ztrátě baterií, což zkracovalo dobu pobytu pod hladinou i možnost manévrování. Odpověď byla strohá: „Stáhněte se. Bez doplňování paliva během návratu.“
Ponorka se vracela, ale ještě neměla vyhráno. Další radiogram nařizoval setkání s dalšími třemi ponorkami u španělského pobřeží. Španělskou cestu německé ponorky používaly poměrně často. Španělsko bylo neutrální. Francův režim a mnozí obyvatelé s Německem sympatizovali natolik, že některé rybářské lodě kryly vracející se ponorky svým trupem. Britové s tím nemohli příliš dělat, pokud nechtěli Franca vyprovokovat k obsazení Gibraltaru, k čemuž ho Hitler neustále ponoukal.
21. srpna odeslala U-134 další radiogram s hlášením o leteckém útoku. Tentokrát ji vyčenichaly letouny úkolové skupiny TG 21.15 (Task Group) jihozápadně od Azor. Jejím jádrem byla eskortní letadlová loď USS Croatan (CVE-25). Tato původně nákladní loď pro přepravu obilí byla Tacoma Shipbuilding Company v Seattlu přestavěna na letadlovou loď.
Pro eskortní letadlovou loď USS Croatan (CVE-25) to byl křes ohněm.
Námořnictvo ji zařadilo do stavu 28. dubna 1943. Panamským průplavem se dostala do Norfolku, kde 19. července převzala palubní peruť s letouny Grumman TBF Avenger a Grumman FM-2 Wildcat. Zároveň se k ní připojily torpédoborce USS Paul Jones (DD-230), USS Belknap (DD-251) a USS Parrott (DD-218). Takto vytvořená TG 21.15 vyrazila 5. srpna na moře, aby poskytla podporu Task Force 65 (úkolové uskupení) při eskortě konvojů GUS-13 a UGS-14. Byla to první bojová plavba USS Croatan.
Oba konvoje pluly do Casablancy s nákladem munice a dalších zásob pro jednotky bojující na Sicílii. Lodě již nevyplouvaly najednou, ale kvůli špionům opouštěly přístavy po jedné a nasazovaly různé kurzy. Teprve za horizontem se začaly formovat do konvojů.
V té době probíhal hon na „dojné krávy“ německé zásobovací ponorky Typ XIV. Ty na moři doplňovaly torpéda, palivo, potraviny a náhradní díly běžným ponorkám. Velitelství 10. floty poslalo TG 21.15 jihozápadně od Azor, kde se podle údajů rozvědky měla setkat jedna Milchkühe s dalšími ponorkami.
