„Proboha proč?“ koulel jsem očima, když se definitivně potvrdily spekulace a na přísně embargovaném setkání v centru Prahy nám zástupci Sonosu ukázali nový produkt – náhlavní bezdrátová sluchátka nazvaná Ace. Čím víc jsem se o hotovém produktu dozvídal a jakmile jsem ho vyzkoušel, už jsem si otázku „proč“ nekladl. Na trhu totiž druhá taková nejsou.
Abych vysvětlil tu úvodní skepsi: v uplynulých letech se do produkce sluchátek s trochou nadsázky pustil každý, kdo kolem výroby elektroniky jenom prošel, a vedle tradičních výrobců je tak do portfolia zařadili snad všichni výrobci spotřební elektroniky, dřív úzce specializovaní výrobci reprosoustav a v neposlední řadě mnoho mladých startupů a spin-offů. A mnohým to jde velmi dobře – pokud na trhu něco nechybí, je to velký výběr více či méně povedených sluchátek.
A teď do této hromady přidal Sonos další model – svůj první. Přitom je to firma, která v podstatě vytvořila kategorii perfektně synchronizovaného multiroomového ozvučení a její za dvacet let vyladěný ekosystém domácích a přenosných reprosoustav a soundbarů patří k tomu nejlepšímu v odpovídajících produktových kategoriích. Úkrok směrem ke sluchátkům tak na první pohled nedával příliš smysl.
Do detailu promyšlené
Nejprv základy. Sonos Ace jsou supraaurrální náhlavní sluchátka s temenním hlavovým mostem. To znamená, že náušníky sedí na ušních boltcích a propojující most obepíná lebku přes její vrchní část. Náušníky jsou z měkké paměťové pěny potažené „veganskou“ kůží, ze stejných materiálů je i spodní část hlavového mostu, přičemž na bocích je použita tužší pěna a nahoře měkčí – aby sluchátka dobře seděla a zároveň byla pohodlná i po mnoha hodinách poslechu. To zatím nemůžeme potvrdit, měli jsme je na hlavě jen chvíli, ale působila na nás velmi lehce a mimořádně pohodlně.
Jejich vývoj trval tři roky a pamatováno bylo i na běžně opomíjené detaily. Náušníky jsou odnímatelné, aby je bylo možné v případě poškození snadno vyměnit. Na místě drží na magnetech, takže bude stačit odklapnout staré a naklapnout nové. Aby se nikomu nemohlo podařit je nasadit opačně (jsou asymetrické), magnety na levé a pravé straně mají opačně polaritu a nevhodný náušník je tak od sluchátka odpuzen.
Vnitřní síťky náušníků, které kryjí prostor se 40mm měničem a mikrofony pro zpětnou vazbu systému elektromického potlačení okolního hluku, jsou barevně odlišeny, aby uživatel nemusel přemýšlet, které sluchátko je pravé a které levé. Další nápovědou je, že logo výrobce je pouze na pravém sluchátku a multifunkční ovladač byste měli ovládat palcem pravé ruky – velmi intuitivní.
Netradičním prvkem je integrace kloubů spojujících hlavový most a jednotlivá sluchátka (dávají jim mírnou volnost pohybu a možnost je otočit pro snadné umístění do transportního poudra) do vnitřního prostoru mušlí. Podle výrobce proto, aby se do nich nechytaly při manipulaci vlasy. To je něco, co mě, s třímilimetrovým sestřihem, netrápí, ale dovedu si představit, že to může být nepříjemné. Podobně je kloub řešen na AirPods Max.
Na sluchátkách najdete tři ovladače, tím multifunkčním pod palcem uřídíte posuny do stran hlasitost, stiskem spustíte/stastavíte reprodukci nebo přijmete hovor, dvojstiskem posunete na další skladbu… prostě klasické základní věci. Druhé tlačítko přepíná mezi příposlechem z okolí a potlačením okolního hluku (ANC), třetí tlačítko slouží pro zapnutí/vypnutí sluchátek a spuštění Bluetooth párování. V rámci multipoint lze připojit dvě zařízení současně. Pro přenos hudebních dat se využívají kodeky AAC a AptX až do úrovně Lossless.
Sluchátka by měla na jedno nabití vydržet třicet hodin reprodukce včetně ANC, přičemž první tři minuty nabíjení (u vybitých sluchátek) stačí na tři hodiny poslechu. Využít můžete i kabelové připojení z konektoru jack 3,5 mm.
Čímž se dostáváme k jedné zcela unikátní vlastnosti.
Tohle jiná sluchátka neumí
Ti, kdo doma mají některý ze soundbarů Sonos – nejprv to bude platit pro modely Arc, později po softwarové aktualizaci i pro Beam 2 a Beam –, mohou kdykoli dlouhým podržením multifunkčního tlačítka přesměrovat zvuk ze soundbaru rovnou do sluchátek. Toto spojení bude napřímo pomocí wi-fi (tedy nikoli Bluetooth) a je obousměrné. Hned vysvětlíme proč.
Pohled do Sonos Ace, bohužel přes sklo
Zvukový procesor soundbaru totiž začne zpracovávat zvuk pro sluchátka – podle nastavení v aplikaci může dělat z prostorových formátů downmix na stereo nebo odbavovat prostorový zvuk tak, aby byl prostorový i při reprodukci sluchátky. Sluchátka mají polohové senzory – umí tedy snímat polohu hlavy a tuto informaci posílají do soundbaru. Po aktivování funkce headtracking (systém Dolby Dimension) si tak můžete nechat míchat zvuk do sluchátek tak, že se při pohybech hlavy nemění směr, odkud zvuk přichází – například dialog stále uslyšíte přicházet od televizoru, i když se otočíte jiným směrem.
Hráli jsme si s tím chvílku, ale fungovalo to velmi příjemně. Pokud jsme si k televizoru/soundbaru stoupnuli zády, děj se slyšitelně odehrával především za námi. Překvapivě to fungovalo prakticky stejně při předkonu i záklonu. Při jedné z ukázek jsme měli pocit, že v prostorovém zvuku je méně basů a razance než ve stereofonním downmixu, ale s hodnocením počkáme, až se nám sluchátka a soundbar dostanou do rukou na plnohodnodnotný test.
K poslechu prostorového zvuku dodaného soundbarem se váže ještě jedna zajímavost – funkce True Cinema. Je to kalibrace podle akustiky místnosti, ve které posloucháte. Soundbar zahraje testovací signály, sluchátka je v místě, kde posloucháte, mikrofony přijmou, data pošlou do soundbaru a tam se podle nich nastaví zvukový procesor.
Ptáte se, proč kalibrovat podle místnosti pro poslech na sluchátka, který akustika prostoru neovlivňuje? Nebo – jak jsme ze zeptali při prezentaci my – proč špatnou akustikou místnosti pokazit zvuk z akusticky nezávislého prostředí sluchátek?
Podle zástupců Sonosu je to především otázka velikosti a charakteru prostoru – pokud sedíte v malé místnosti a sluchátka by dodávala zvuk znějící jako ve velkém prostoru, pro mozek to nebude uvěřitelné. Údajně dalo hodně práce opakovaným testováním vybrat ty charakteristiky, podle kterých má smysl kalibrovat, aby byl výsledek pro mozek přirozený a zároveň aby zvuk sluchátek nebyl degradován na základě mizerné akustiky místnosti. Jsme na to v reálném provozu docela zvědaví.
Víc v testu
Sluchátka jsme měli v rukou krátce, podrobnější hodnocení a naše zkušenosti přineseme až po důkladném testu a také po úvodním rozehrání.
První dojmy jsou ale velmi dobré – zvuk působí dospěle, plně, vyrovnaně, detailně a zároveň důrazně, zábavně a muzikáně. Drobné výhrady bychom měli k basům, které na nás působily trochu toporně, ale to je přesně něco, co se může (ale nemusí) srovnat po pořádném rozehrání. Ostatně proto je u každých testovaných sluchátek provádíme.
Aktivní potlačení okolního hluku jsme zlusili jen v rámci interiéru a zdálo se účinné a na uši příjemné, samozřejmě víc budeme vědět po cestě metrem, autobusem, případně letadlem a procházkou městem. Zkusili jsme i krátký telefonní hovor – podle „osoby na druhé straně“ byl hlas přirozený, výrazný a perfektně srozumitelný. Okolní hluk (bezprostředně u hlavy puštěný proud vody do umyvadla) pronikl asi na dvě vteřiny, poté byl účinně potlačen, byť za cenu drobného zhoršení kvality hlasu.
Sluchátka budou v prodeji za 12 490 korun, čímž se řadí do podobné kategorie jako zmíněná AirPods Max, Bowers & Wilkins PX8 nebo třeba Bang & Olufsen BeoPlay HX.
