„Stříbrná medaile je pro nás taková hořká,“ rezonuje v něm ještě několik dnů poté, co Mountfield při své cestě za titulem padl až ve finálové sérii s Třincem, „na tým však jsem pyšný, celou sezonu výborně pracoval a byl odhodlaný.
Chyběla jen ta třešnička na dortu, jak to přijímáte?
Že jsme nabrali spoustu zkušeností a že druhé místo pro nás musí být motivací, abychom byli ještě o ten kousek lepší.
Nemáte obavy z toho, že se v příští sezoně od vás bude čekat ještě víc, neupletli jste si na sebe trošku bič?
Vůbec nevím, ale takhle o tom nepřemýšlím. Do každé sezony jdete s tím, že chcete vyhrát každý zápas, že chcete být nejlepší. Letos se nám podařilo dostat mezi nejlepší týmy, poměřit se s nejlepšími hráči, ale abychom se mezi elitou udrželi a mohli konkurovat týmům, jakými jsou Třinec, Sparta, Pardubice a další, musíme pracovat na sobě dál a ještě víc.
To, že většina týmu zůstane, dává dobrý předpoklad pro minimálně zopakování letošního úspěchu?
Znovu připomenu motivaci, která z letošní sezony může vzejít. V týmu je řada mladších hráčů a kluků, kteří se ještě mohou zlepšovat, a když to vezmou za správný konec, tak lepší budou. Samozřejmě někteří končí a bude důležité je nahradit a kádr zase doplnit. Věřím však, že mužstvo má velký potenciál se zlepšovat.
Hradecká střídačka, v čele s asistenty Petrem Svobodou (vlevo) i Tomášem Hamarou (vpravo) a hlavním koučem Tomášem Martincem, řve na rozhodčího.
Hradec určitě nebyl před sezonou počítán mezi týmy, které by měly hrát o titul. Kde vidíte hlavní příčiny, že se to nakonec povedlo?
Tým byl úžasně pracovitý. Sezona pro nás nebyla jednoduchá, měli jsme v ní hodně zraněných, hráli jsme vedle extraligy také Ligu mistrů. Bylo to náročné na cestování, na počet zápasů, ale zdobila nás ohromná pracovitost a vůle po vítězství.
K úspěchu o titul jste se propracovali náročným ofenzivním stylem, kterému na každý věřil. Jak vás těší právě tohle?
Já mu samozřejmě věřím a důležité bylo, že tomu uvěřili i hráči a že ho plnili. Něco málo nám ještě chybí, na některých věcech se dá pracovat, hlavně na zakončení a produktivitě. Když se v tomhle zlepšíme, budeme ještě lepší.
Sezona byla náročná kvůli počtu zraněných a zdravotní komplikace se vám nevyhnuly ani v play off. Nebyl to onen pověstný kousek, který vám v konečném účtování ke zlatu chyběl?
Je těžké svádět něco právě na zranění. Tak to prostě je a tohle sezona přinesla.
V ní jste museli složení kádru dost řešit. Ne vždy to týmu vyjde, vám se ale příchody vyplatily. Souhlasíte?
Souhlasím, příchody byly pro nás důležité byly, kluci, kteří během sezony přišli, nám nesmírně pomohli.
Jedním z nich byl i brankář Machovský, který odchytal skvělé play off, právě něco takového tým k tomu, aby ve vyřazovací části uspěl, potřebuje...
Je to tak, že ve finále se úspěch či neúspěch vždycky odvíjí právě od gólmana. Kiviaho byl výborný v základní části, Machovský nás držel v play off. Jde o základ, pokud chce tým být úspěšný, musí se na gólmana spolehnout. A to jsme my mohli v každém zápase.
Jaké emoce převládaly po prohře v šestém zápase, který vaši cestu ukončil?
Šílené, hrozné, věřili jsme totiž, že sérii vrátíme do Hradce. Bohužel jsme dostali první gól, což jsme nechtěli, tým ale znovu ukázal obrovský charakter. Dřel, bojoval, zaslouženě jsme vyrovnali a byli v psychické výhodě. Bohužel to dopadlo tak, jak dopadlo.
Co po zápase od vás zaznělo v kabině směrem k hráčům?
Týmu jsme poděkoval, jak už jsem říkal, jsem na něj pyšný. Pár dní po finále jsem poděkoval jednotlivě každému hráči za skvělou sezonu.
Který okamžik finálové série považujete za zlomový?
Žádný mě nenapadá. Ano, prohráli jsme dva úvodní domácí zápasy, které byly nesmírně vyrovnané. Minimálně jeden jsme mohli dotáhnout do vítězného konce, což se nestalo. Tým však pořád věřil svému způsobu hokeje a myslím si, že v každém utkání jsme Třinci byli vyrovnaným soupeřem a že opravdu rozhodovaly detaily. Ale i v posledním duelu se přiklonily na stranu mistrů.
Třinec vyhrál titul počtvrté v řadě. Čím to je, že ho tak dlouho už nikdo neporazil?
I letos hrál svým systémem, který mu přináší úspěch. My jsme zase věřili tomu našemu a myslím si, že jsme dokázali třineckou obranu často překonat a vytvářet si šance. Bohužel v celém play off jsme dávali málo gólů a na produktivitu jsme nakonec doplatili i ve finálové sérii.
Hráči jsou po play off vyčerpaní, jak je to u trenérů?
Určitě jsme ještě měli sílu na ten jeden poslední zápas, ale samozřejmě únava je velká. Navíc jsme si prošli i nějakými nemocemi. Mělo to vliv na hráče a realizační tým, ale to vůbec nebyl důvod prohry.
