. „Kluci, kteří hráli, si vedli výborně. Dostali jsme se do finále, nemůžu říct ani popel. Trenéři dělali všechno pro tým, aby všechno klapalo. Dávali tam kluky v laufu, kterým věřili, rozhodli se dobře,“ povídal hradecký kapitán poté, co Hradec v šestém finále prohrál a na premiérový titul si bude muset počkat. A Smoleňák s ním, žádnou trofej nikdy nezískal.
Hodně bolí, že nechybělo zase tak moc, aby se to vám i Hradci poprvé povedlo?
Ve dvaceti si říkáte, že taková šance přijde ještě desetkrát. Tohle bylo moje druhý finále a bůhví, co bude příští rok a dál. Moc bych si přál hrát finále zase, ale vůbec nevím, co bude zítra, natož třeba za rok.
Učení za pochodu i splácení důvěry. Hradečtí ocení stříbro až s odstupem |
Asi nikdo v extralize neměl takový lazaret jako vy. Hodně těžké?
Když vezmu, co všechno se nám tady stalo, tak to nevymyslíte ani ve špatným snu. V play off se děly ze zdravotního hlediska věci, o kterých ani nevíte. Skládali jsme to tak, že kdo byl zdravý a měl morál, tak hrál. Za tohle si všichni zaslouží obdiv. Někteří hráli s obrovským sebezapřením, s velkými zraněními.
Co vy?
Jednoduché to nebylo. Měl jsem zraněnou kyčel. Když jsem se chtěl vrátit, tak jsem si zlomil patu, což se moc nestává. Po čtyřech týdnech jsem to zkusil, ale byla to velká chyba. A v posledním zápase základní části proti Pardubicím jsem si zlomil ruku. Pravdou je, že kluků, kteří na tom bylo podobně a možná i hůř, bylo v kádru víc.
Zahrát si finále tak je i z tohoto pohledu skvělý úspěch, co na to říkáte?
Bohužel je to o tom, že buď vyhrajete nebo... Nechci říkat, že druhý nikoho nezajímá, ale každý si pamatuje jen vítěze. Hráli jsme tady už finále Ligy mistrů a také ho prohráli. Také tehdy to byla ve městě euforie a chtěl jsem ji zažít ještě jednou. Stalo se, bylo nádherné, v jaké atmosféře jsme hráli, předčila všechno, co jsem během kariéry zažil. To si z finále určitě budu pamatovat.
Hořké stříbro. Máme potenciál se ještě zlepšovat, věří trenér Martinec |
Vaši fanoušci vám děkovali i po prohře ve finále, náplast na zklamání?
Toho si hodně vážím. Oni za námi jezdí, stojí je to peníze, berou si volno v práci. My se jim můžeme odvděčit dobrými výkony, tak snad jsme jim aspoň trochu udělali radost. A myslím, že ocenili to, že jsme to neodflákli.
Všiml jste si, že když jste přebírali stříbrné medaile, tak třinecká aréna váš klub vyvolávala?
Nevšiml jsem si. Ale to je hezký, lidi tady jsou hokejoví. Nenadává se tady sprostě jako někde jinde, Třinec je asi jediný zimák kromě našeho, kde se mi nenadává. Vážím si toho.
Zklamání je cítit, napadlo vás, že byste kariéru skončil?
Ne, na to mám hokej až moc rád. I vzhledem k tomu, co mě letos provázelo. Rád bych dal tělo dohromady a mám v sobě velkou motivaci odehrát celou sezonu, vrátit se do standardu.
