Jak dlouho ještě vydržíte?
Některé slabší kusy už odpadávají, ale jádro drží. Ne, je to super! Vždycky se sejdeme velká parta, teď akorát někteří kluci jeli domů, protože měli přednější povinnosti. Pořád je nás tu ale dost a uvidíme, jak dlouho oslavy potrvají
Odkud jste sledoval poslední zápasy?
Čtvrtfinále a semifinále jsem sledoval z postele, protože jsem měl horečky přes třicet devět stupňů a ještě teď mám antibiotika. Nebyl jsem pomalu schopný dojít ani do koupelny, ale na finále už mi léky zabraly a byl jsem moc rád, že jsem mohl zápas sledovat s klukama v aréně.
Jste živoucí důkaz, že se dá pít i na antibiotika.
Pan doktor mi řekl, že můžu, ale musím být opatrnější.
Oslavy mistrů: Špaček si zničil sako. Nechtěl jsem u premiéra smrdět, smál se |
Prožívá člověk drama šampionátu hůř v posteli?
Měl jsem daleko větší nervy, než když jsem hrál. Byť to zní nereálně, je to pravda. A když jsem finále sledoval v hale, kolikrát jsem zavíral oči, jak jsem na to nemohl koukat. Když je člověk v zápase, moc to nevnímá, pracuje adrenalin, snažíte se odvést maximum a vydat to za sebe. Na nervozitu nemyslíte.
Muselo vás hodně mrzet, že nemůžete hrát.
Samozřejmě, cítil jsem se dobře, turnaj začal skvěle. Každý chce hrát rozhodující zápasy, ale bohužel po zápase s Kanadou v základní skupině už jsem se necítil moc dobře a pak jsem lehnul s horečkou. Patří to k tomu, ale mrzelo mě to.
Žehral jste na osud?
Zažehral jsem si, měl jsem takový ty řeči, proč zrovna já a co jsem komu udělal. Zklamalo mě to, ale takové věci se stávají. No co... I kdybych skákal hlavou do zdi na pokoji, tak tomu asi nepomůžu.
Jsme namol, moc nám to nemyslí. Kdy skončí oslavy? Hokejisté zatím netuší |
Musel být rozdíl sledovat hokej z tribuny vedle fanoušků.
Naprosto. Přiznám, že na ledě jsem úplně nevnímal horní prstenec, nekoukáte vzhůru. Víte, že tam lidi jsou a že atmosféra byla nepopsatelná, ale při hře úplně nevnímáte lidi nahoře. Jako divák to vidíš komplet, my jsme sami měli místa nahoře a odtamtud máte všechno před sebou i pod sebou.
Nebál jste se, že vás nepustí za spoluhráči na oslavy?
Ne, věděl jsem, že mě pustí. Měl jsem mít roušku, ale říkal jsem, že tam nebudu jezdit s respirátorem. Jak antibiotika zabrala a bylo mi líp, tak jsem říkal, že nebudu šaškovat s hadrem kolem pusy. Cestu bych si za klukama našel tak jako tak.
