„Když se nám povedlo dát první gól, třinecká hra se více roztáhla a otevřela, začali lítat nahoru a dolů. Myslím, že to nám vyhovovalo,“ přemýšlel Machovský. Svěřenci Tomáše Martince v klíčovém duelu prvnímu inkasovanému gólu neunikli, přesto si vytvářeli šance, posílali na branku kotouče téměř ze všech myslitelných pozic, a nakonec se dočkali i vyrovnání.
Na druhý zásah domácích už ale neodpověděli. „Škoda, že jsme dostali takový gól. Myslel jsem, že to urveme,“ smutnil Machovský.
Hořké stříbro. Máme potenciál se ještě zlepšovat, věří trenér Martinec |
„Rozhodla šikovnost Třince kolem brány. Přenesou hru z jedné strany na druhou, což je pro každého gólmana strašně těžké. Ani já nemohu mít oči všude. Snažil jsem se pokrýt spodek, ale trefil mě bohužel do kalhot, a pak už si puk snadno najde cestu do brány,“ popisoval vítěznou trefu Libora Hudáčka.
V důležitých momentech Oceláři zúročili zkušenosti nasbírané z předchozích úspěšných vyřazovacích bojů. „My jsme se učili za pochodu,“ hodnotil hradecký kapitán Radek Smoleňák. „Když se tady rozhlídnu, tak je vás novinářů tady třicet, ne dva. Už tohle je jiné, vnímáte větší zájem médií, zastavují vás lidi na ulici. Na ledě jsme se zase učili, jak hrát chytře.“
Zato Slezané ukazovali, že potřebné znalosti už mají. Předvedli, jak umí být efektivní. V útoku příliš šancí nezahodili a v obraně se nedopouštěli výrazných chyb.
Na takovou kombinaci nestačil ani spolehlivě chytající Machovský. Mezi tři tyče se poprvé postavil ve druhém utkání čtvrtfinálové série s Libercem a nově získanou pozici jedničky už nepustil. Důvěru splácel po celý zbytek play off a bezesporu patřil k nejvýraznějším tvářím týmu, který úspěšně prošel až do finále. „Jsem vděčný, že mi Hradec podal pomocnou ruku a dal mi ke konci sezony důvěru.“
Miloš Roman se snaží dorazit puk do branky.
Jen zlaté tečky se nedočkal. „Samozřejmě druhé místo teď bolí, ale když se na to člověk podívá zpětně, tak budeme i za stříbro rádi,“ nepochyboval Machovský.
„Trochu cítíme, že jsme na Třinec měli,“ přiznal Smoleňák, který zažíval zcela odlišnou situaci. Pohyboval se na hraně sestavy, zvyknout si musel i na roli třináctého útočníka. Kvůli zdravotním potížím se nemohl stoprocentně připravit na nejdůležitější fázi sezony.
„Měl jsem zraněnou kyčel, když jsem se chtěl vrátit, smolně jsem si zlomil patu a v posledním zápase základní části proti Pardubicím jsem si zlomil ruku. Vybral jsem si toho taky až až.“
Maskovaný hrdina Kacetl: Kurňa, v Třinci máme výborný tým |
Přesto jste o něm věděli, sotva se dostal na led. Nepropásl jedinou možnost na drobnou provokaci, Slezanům se dostával pod kůži a aspoň chvílemi rozhazoval jejich maximální soustředěnost.
A takový důraz Hradci ve finále chyběl. „Práce kolem branky a hlad po gólech. To jsou věci, které nás odsoudily na druhé místo,“ vypálil Smoleňák.
Na spoluhráče je i tak hrdý, mnozí z nich nastupovali, aniž by náležitě doléčili bolístky z dřívějška. „Když si vezmu, co všechno se nám tady stalo, to nevymyslíte ani ve špatným snu,“ posteskl si.
I hradecký kapitán stříbro ocení až s odstupem, už teď si je ale jistý, že na diváckou kulisu jen tak nezapomene. „Bylo nádherné, v jaké atmosféře jsme hráli, to předčilo všechno, co jsem během kariéry zažil.“
