Jak se vy a rodina těšíte na stěhování do baráčku u Kladna?
Věděli jsme, že ten den jednou přijde, ale kvůli rodině to bylo těžší rozhodnutí. Klukům je dva a půl a čtyři a půl, pro ně je doma v Hradci. Potřebujeme je připravit tak, aby do změny vpluli co nejlépe. Měli své koníčky, hokeje, kámoše. Ten starší vnímá stěhování hodně, zaskočilo ho.
To se možná budou hodit nějaké úplatky, ne?
Nějak je zpacifikuju. Už jsem mu říkal, že bude hrát za Rytíře, že mu udělám novej dres. (úsměv) Myslím, že to půjde, budeme spokojení, máme krásné bydlení.
Vy přestup prožíváte jak?
Hlavní rozhodnutí bylo na mně a kdybych v sobě neměl oheň, mohl jsem v klidu zůstat v Hradci. Ale těším se na to. I kvůli synům, kteří vnímají, že jejich táta hraje a umí. Chodí na zápasy, tleskají, chodí se mnou do šatny. Ať si mě pamatují jako hokejistu.
Loučení jsem si představoval jinak, třeba že dokončím kontrakt, ale hokejový život vám to vždycky vymyslí jinak.
