RECENZE: Videoherní Peppina je stejná jako ta seriálová. V dobrém i zlém

Po televizních obrazovkách dobývá Peppina i svět videoher. Ve druhém díle její interaktivní adaptace se s ní vydáme na cestu kolem světa, kde samozřejmě nesmí chybět klasické prasečí kratochvíle jako skákání v bahně nebo válení se v záchvatech smíchu po zemi. Jedinou nevýhodou je extrémní krátkost.

Jen málokde si tak naplno uvědomíte, jak děti rychle rostou, jako když přijde řeč na oblíbené pohádky. Ještě nedávno byla pro dceru sviňka Peppina nejoblíbenější postavičkou, ale v pěti letech už mě s novou videohrou na její motivy odbyla, protože teď už ve školce frčí Tlapková patrola.

Peppina je jen průvodce, hráč si svoji postavičku (včetně jejích rodičů) může vytvořit podle svého vkusu.

Dalo mi to trochu práci ji přemluvit, nakonec však vzala Peppu na milost – stejně jako v originálním seriálu jde totiž o milou a nekomplikovanou zábavu, která po malých dávkách dokáže smysluplně vyplnit volný čas. A když nic jiného, tak se alespoň dcerka hravou formou přiučila několik nových anglických slovíček a dozvěděla něco málo o zeměpisu.

Po krátkém úvodním poskakování v okolí domu se totiž Peppina seznámí s přátelským kapitánem zaoceánského parníku, který jí nabídne cestu kolem světa. Celkem se dostanete do osmi různých prostředí západní civilizace, nechybí tak Berlín, Londýn, Los Angeles nebo třeba Austrálie, v každém z nich pak najdeme několik nejvýraznějších památek. V Paříži tak nesmí chybět Eiffelovka, v New Yorku Socha svobody a co by to bylo za návštěvu Barcelony bez návštěvy ikonického stadionu Camp Nou, že?

Minihry jsou velmi jednoduché a prakticky je nelze prohrát.

Ale ještě než se pustíte do cestování, budete si muset vytvořit svoji postavičku. Peppina zde totiž slouží jen jako průvodkyně, vy hrajete za libovolné zvířátko z její kohorty. Co víc, kromě své postavy si můžete vytvořit i rodiče. Autoři tady prokázali maximální míru pochopení pro složitosti aktuálního světa a nic vás nenutí do výběru tradiční role tatínek a maminka. Chcete svým dětem ukázat, že někteří mohou být vychováváni jen jedním z rodičů nebo stejnopohlavním párem? Ta možnost tu existuje...

Samotná hratelnost je pak velmi primitivní, a tak je Pepppina ideální na první seznámení s videohrami. Páčkou můžete chodit doleva nebo doprava, když se dostanete k nějakému interaktivnímu prvku, vyskočí příslušné ovládací tlačítko na obrazovku. Škoda jen, že hru může ovládat jen jeden hráč, nějaká forma kooperativního multiplayeru by přišla vhod.

Královna Alžběta v půli vývoje zemřela, vývojáři ji však ve hře ponechali.

V každém světě vás čeká několik akcí, které jednoduše nejde prohrát, takže se správného výsledku dříve nebo později dobere každý, i kdyby snad měl postupovat jen systémem pokus/omyl. Grafika je stoprocentně věrná originálu, což se vlastně dá říct o celé hře.

Znamená to mimo jiné, že postavičky nevynechají jedinou možnost zaskákat si v kaluži (v poměrně bizarním cameu jim v tom jednou dokonce pomáhá královna Alžběta), každá kapitola pak končí scénou, kdy se všichni svalí na zem a chrochtají smíchy.

Jedinou opravdovou výtku tak mám k nacenění hry, na platinovou trofej značící splnění všech úkolů jsme dosáhli po nějakých třech hodinách, a to si ještě dcera s gamepadem moc netyká. Nakolik si taková zábava zaslouží požadovaných 1 000 Kč, musíte rozhodnout sami, faktem ovšem je, že znovuhratelnsot se limitně blíží nule. Na druhou stranu ve výraznější slevě nebo v Game Passu (jako byl časem minulý díl) by nemuselo jít o špatný nákup. Otázkou je, jestli k tomu nedojde dřív, než děti z příslušného věku vyrostou.