Na přesun do Německa dostal tehdy osmnáctiletý Modamani od svého otce tři tisíce eur. Využil situace a z předměstí Damašku se s pašeráky vydal na cestu. O Německu prý od známých věděl především to, že „i umýváním nádobí se tu dají vydělat velké peníze“ a že „všude jsou roboti“.
Nejdřív pobýval v záchytných centrech pro migranty, poté žil v hostitelské rodině v berlínské čtvrti Biesdorf. Za běžných okolností vcelku typický případ, který by nikoho zvlášť nezajímal. Pak však přišlo selfie s Angelou Merkelovou a udělalo z něho „celebritu“ po celém světě.
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: Fotka, která rozhodla boj o Bílý dům. Demokraty odrovnal trapas s tankem Proti všem. Jediná fotka přesně vystihla Trumpův postoj ke zbytku světa Jako kdyby spal... Fotka utopeného batolete dala lhostejným Evropanům facku Muž s kápí. Fotka z věznice Abú Ghrajb odhalila americká zvěrstva v Iráku Pět let v zajetí myslel na ženu a děti. Návrat z Vietnamu rychle zhořkl |
Modamaniho zvali do televizních pořadů, média jej pravidelně i v průběhu dalších let žádala o rozhovory, objevil se na titulních stránkách novin. Všechny zajímalo, jak žije a co se pro něj od onoho dne změnilo.
Stal se jedním ze symbolů německé Wilkommenskultur, „vítací kultury“, kdy Němci stáli na nádražích a radostně vítali migranty ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu přijíždějící ve vlacích z poslední části takzvané balkánské trasy.
 |
O sedm let později Modamani získal německý pas. „Konečně mám klid,“ uvedl, jak jinak než přítomným médiím, po patnáctiminutovém obřadu na radnici v berlínské čtvrti Lichtenberg, kam přišel se svou ukrajinskou partnerkou Annou.
Dům zdarma a sociální dávky
Mnoho Němců v roce 2015 považovalo onu fotografii za svého druhu pozvánku: Pojďte všichni do Německa, rádi vás tu uvidíme, jako by říkala. Bylo to ale skutečně tak? Podle dotazníku Svobodné univerzity v Berlíně tento snímek ze čtyř set dotazovaných migrantů ze Sýrie, Iráku, Pákistánu a Afghánistánu znala jen zhruba třetina.
To ovšem nic nemění na tom, že o Německu většina z nich měla značně zkreslené představy. Mnozí z výše dotazovaných o něm slyšeli před odjezdem fámy a polopravdy, což mohlo posílit jejich rozhodnutí do země přijít.
Malí Merkelové i Angie. Děti migrantů jsou kancléřčiným živoucím odkazem |
Například asi 90 procent dotazovaných Syřanů a Iráčanů předpokládalo, „že si v Německu mohou pořídit vlastní dům, automaticky dostávat sociální dávky a přivést si sem rodinu“.
Z kancléřky Matkou Terezou
Selfie s Modamanim bylo jen jedno z mnoha, které kancléřka ten den pořídila. Syřané a Afghánci k ní postupně přistupovali a ona ochotně pózovala před jejich mobilními telefony.
Řada z nich byla překvapená nejen z toho, že je o ně postaráno v Německu, ale ještě více z toho, že se osobně potkávají s jednou z nejmocnějších političek světa. Snímky, na nichž se všichni usmívají, působí zábavně a uvolněně. A zároveň ukazují na totální obrat v tehdejší německé imigrační politice, jež se stala mnohem vstřícnější.
Uprchlíci v Berlíně vítali kancléřku Angelu Merkelovou s nadšením. (10. září 2015)
Německo v průběhu dalších týdnů a měsíců přijalo statisíce běženců a snažilo se přesvědčit ostatní evropské státy k podobně vstřícnému přístupu a k přerozdělování žadatelů o azyl za německé hranice. Fotografie s kancléřkou je měly ukázat ne jako potenciální anonymní teroristy, ale jako konkrétní osoby s tváří a příběhem.
Pět let od „Zvládneme to“. Jednala bych stejně jako tehdy, říká Merkelová |
Zároveň si tím svůj veřejný obraz na domácí scéně (méně už v jiných zemích Evropy) vylepšovala i sama Merkelová, která pod tlakem doby a většinového veřejného mínění opustila svou velmi konzervativní imigrační politiku. Svůj dřívější rezervovaný postoj vyměnila za vstřícnost a přijetí a spíš než do role rázné předsedkyně vlády nejsilnější evropské země se stylizovala do role soucitné Matky Terezy.
Německá média během migrační krize držela vládní linii, tvrdí studie |
Návštěva imigračního centra ve Spandau byla teprve druhou akcí tohoto druhu za celých předchozích deset let její vlády. První se uskutečnila v srpnu 2015, kdy navštívila imigrační zařízení v saském Heidenau, kde její návštěvu provázely hlasité protesty krajní pravice.
Nedlouho předtím byla Merkelová veřejně ostře kritizována za „necitlivou“ reakci na vzlykající palestinskou dívku, jejíž rodina se měla vrátit do Libanonu, odkud přišla, ale raději chtěla zůstat v Německu. „Nemůžeme přijmout každého, kdo si zamane, na to nemáme kapacitu,“ říkala tehdy. Tento moment byl ovšem v době pořízení autoportrétu z imigračního centra už dávno pryč.
