Zpátky do Česka dorazila v úterý, dva dny po finálovém klání v krátkém bazénu, v němž ukořistila pátou příčku.
„Před startem jsem si slíbila, že neodejdu s pocitem, že bych něčeho litovala, že jsem třeba mohla udělat lepší obrátku nebo mohla přidat,“ prozradila na středeční tiskové konferenci.
A povedlo se vám tento cíl splnit?
Ano. Věděla jsem, že tam bude osm vyrovnaných holek a že budou rozhodovat detaily. Řekla jsem si, že třeba odejdu úplně mrtvá, i se pozvracím, ale budu vědět, že jsem nemohla udělat víc. A s takovými pocity jsem bazén opravdu opouštěla.
Pátá na světě v českém rekordu. Seemanovou dělilo od medaile 38 setin |
Jaké v Melbourne panovaly podmínky?
Jedny z nejlepších, ale i nejtěžších. Bazén byl polootevřený, takže velkým faktorem byla zima, se kterou jsme ale počítali dopředu. Všichni jsme měli dlouhé kabáty, které jsme si svlékali až těsně před startem. Bez nich bych asi nepřežila. Ale jinak jsme měli k dispozici moc drah na trénování a hodně místa na rozcvičení. Prostorově to bylo jedno z nejlepších mistrovství, jaké jsem zažila.
Oba předcházející letošní vrcholy v dlouhém bazénu jste musela vynechat. Mistrovství světa kvůli tomu, že jste po zranění zad nemohla adekvátně trénovat, o evropský šampionát vás připravila borelióza. Jak jste absenci prožívala?
Byl to šílený rok. Přijde mi, že trval jeden den, ale zároveň tři roky. Léto bylo náročné psychicky, pak jsem udělala změnu v přípravě, ale furt jsem doufala, že se vrátím do starého já, že budu moct závodit bez toho, aby mě něco omezovalo.
Nejprve ke zdraví: nyní už jste v pořádku?
Od boreliózy mě nic netrápí a můžu v klidu trénovat. Jen se teď víc hlídám, snažím se i nabrat tuky a váhu, abych měla z čeho brát.
A jak jste náročné období zvládala po psychické stránce?
Není jednoduché, když se člověk na něco připravuje, obětuje tomu x měsíců, ale pak si uvědomí, že vůbec nemůže odletět, i když by zvládnul plavat, ale nezvládnul by vysokou úroveň. Někdy bylo těžké vidět cílovou čáru, abych se těšila, že se už vracím. I proto jsem víc spolupracovala se sportovním psychologem, je fajn si někdy říct o pomoc a hodit problémy na druhé.
Seemanová na MS předčila očekávání. Dvoustovka byla třešnička, těší rekordmanku |
Do toho jste se odhodlala k významné změně v přípravě: po deseti letech jste opustila českou skupinu Petry Škábové a začala jste trénovat pod vedením Švýcara Luky Gabrila.
Už jsem potřebovala změnu. I jako plavec jsem se dostala na jinou úroveň, příprava se s věkem musí logicky měnit. Lákala mě tréninková skupina v zahraničí, musím trénovat s lepšími, čímž nechci říct, že zdejší skupina je špatná, ale teď mám prostředí úplně super. Je nás víc holek a holčičí rivalita v tréninku je potom znát.
Jak jste si zvykala?
Nebylo to jednoduché, změnila se spousta věcí od administrativy, kterou už nedělá Péťa, po cestování nebo to, že nejsem s českými výpravami na závodech a jsem víc sólohráč. Deset let jsem byla zvyklá být v systému, takže není nejjednodušší z něj vystoupit. Ale jsem za to rozhodnutí ráda, stal se ze mě zodpovědnější člověk, poznávám nové věci.
V čem konkrétně se liší příprava pod Gabrilem?
Víc posloucháme moje tělo, když jsem unavená, tak víme, že nemá cenu jít do bazénu. Máme i jinak nastavený tréninkový cyklus, jiný plán sezony, neladíme na závody před vrcholem.
Jste teď po pár měsících a první společné vrcholné akci spokojená?
Ano, spolupráce je zatím suprová, funguje, jak jsem si představovala. V Melbourne sice ze začátku bylo vidět, že si ještě musíme sednout, poznávali jsme, jak fungujeme na závodech. Ale s výsledkem jsme spokojení. Víme, kde máme rezervy, a budeme se posouvat dál.
Co vás čeká v příštím roce?
V létě je mistrovství světa, přípravu na něj začínám už 2. ledna. Celých šest sedm měsíců budu bez nějakého vrcholu, budu ladit až na šampionát v červenci. Trochu uberu jen na kvalifikační závody v dubnu, jinak budu trénovat na 110 procent.
