Přijela jste podpořit projekt Davida Novotného s názvem Anděl mezi zdravotníky. Jsou pro vás skutečně čeští zdravotníci andělé?
Stoprocentně! Však už mi několikrát zachránili život. To bych byla sama proti sobě, kdybych je tak nebrala. Já jsem měla díkybohu vždycky štěstí v nemocnicích snad už od malinka, že jsem měla tu čest potkat jenom usměvavé lidi, kteří mi vždycky pomohli, poradili a uklidnili. Samozřejmě pár výjimek se tam třeba našlo, ale všichni zdravotníci, se kterými jsem přišla do kontaktu, byli profesionálové se srdcem na pravém místě. A bylo vidět, že tu práci milují a dělají ji rádi.
Šíříte často „body positivity“, tedy lásku k vlastnímu tělu i jeho případným nedokonalostem. Jaká je k tomu cesta?
Těžká, trnitá, dlouhá a výkyvová. Jeden den bych si řekla, že jsem krásná a dokonalá a druhý den bych se rozbrečela, že mám velkej zadek a špeky na břiše. Takže je to takové výkyvové. Myslím si, že každá ženská to zná. Ale čím víc se s tím snažím pracovat, tím je těch výkyvů méně. Myslím si, že to snad začínám mít v té hlavě tady v tom směru už trošičku srovnané.
Tak to mají asi skoro všechny holky. Ve znamení čeho bude vaše léto? Dovolenkové, nebo pracovní?
Bude zase spíš pracovní. Máme s kapelou spoustu koncertů, na což se vždycky moc těším. Je sice škoda, že jsou to stále koncerty, které se už tři roky postupně přesouvají kvůli covidu, ale konečně je snad už tedy odehrajeme. Do třetice všeho dobrého. Pokud nebudeme zrovna na pódiu, máme rozdělané další album, takže asi budeme dost zavření ve studiu. Chceme také natáčet klipy. Nějak se do toho zase pořádně obujeme.
Zaznamenala jste bulvární hyenismus v souvislosti s nehodou vaší maminky Dagmar Patrasové?
Dá se to tak popsat. Já nevím, co k tomu mám říct.
Zvonil vám opravdu telefon od rána do večera v souvislosti s něčím, s čím vlastně vy sama nemáte nic společného?
Všichni chytrý lidí víme, že to, že se do toho bulvár neustále motá, ničemu neprospívá. Myslím si, že to vědí i ti, co o tom píšou. Já chápu, že je to práce těch lidí. Vybrali si ji sami. Myslím, že jsme tedy viděli už dost případů, jak tragicky tady ty věci můžou skončit. Mohli by si říct: „Hele, nechme to, nebudeme to teď chvíli řešit, evidentně tam nějaký problém je a budeme věřit, že se ho někdo snaží vyřešit. Nebudeme každý den volat všem členům rodiny a ptát se na něco a dělat tu situaci tisíckrát horší tím, že do ní uvidí celá republika...“
Rodiče? Každý si jdeme svoje cesty, jsme dospělí, říká Slováčková |
Nikomu to nikdy neprospělo. Evidentně to neprospívá ani mojí mámě, takže já se k tomu nechci veřejně vyjadřovat. Ne kvůli tomu, že bych s tím nic nedělala, ale kvůli tomu, že vím, že to ničemu nepomůže, když o tom něco veřejně řeknu. A hlavně nevím, proč bych s tím měla být spojována veřejně. Myslím, že všichni jsme ve veřejném životě jiné osobnosti než pak doma. Mám tyhle rodiče a to ze mě nedělá špatného člověka. Myslím si, že chytrý lidi vědí, že to není rozhodně tak, že bychom se doma všichni na někoho nějakým způsobem vykašlali nebo to neřešili. To je asi všechno.
Když to zakončíme hezky pozvánkou, tak kde vás budeme moc vidět zpívat třeba na přelomu července a srpna?
Na přelomu července a srpna máme spoustu koncertů na Moravě, máme tam Olomouc, tam se moc těšíme, tam to máme moc rádi. Máme tam i Ostravsko a na co se tedy hodně těším, to je Sobotecký jarmark, který bude 20. srpna, což je pár dní před mými narozeninami, takže to tam pořádně oslavíme. Zároveň je to místo, kde jsem si už asi ve čtrnácti letech vysnila, že tam chci jednou zpívat. Byla jsem tam na jarmarku tehdy na kapele Vypsaná fixa a stála jsem tam jak malá holka nadšená ze svého prvního pořádného punkového koncertu. Říkala jsem si: „Tady jednou budu zpívat!“ A teď tam budeme s kapelou. Je to můj nejoblíbenější kraj v naší zemi a miluju to tam. Tak se moc těším!
