Systém přezkoumávali se zdrženlivostí a respektem k dělbě moci, zdůraznil soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček. „Úkolem ÚS není být tvůrcem zdravotní politiky státu,“ uvedl Šimíček v úvodu obsáhlého odůvodnění. Zdůraznil, že jde primárně o politickou agendu a že sami senátoři mají možnost politickou cestou prosazovat změny.
ÚS rozdělil argumenty senátorů do sedmi okruhů, týkaly se například vytváření a fungování sítě poskytovatelů zdravotních služeb, lékových center nebo rámcových smluv. V žádném okruhu nakonec soud nenašel důvod k zásahu. Nález, který má přes 50 stránek, přijali soudci jednomyslně, bez odlišných stanovisek.
„V řadě ohledů, jakkoliv reálná praxe nemusí být optimální, tak napadená ustanovení nejsou protiústavní a vždycky má přednost jejich ústavně souladný výklad,“ řekl Šimíček.
K soudu v úterý nepřišel žádný ze senátorů, kteří si stěžovali
Za senátory v roce 2018 při podání návrhu jednal tehdejší člen horní komory Ivo Valenta (za Soukromníky). Valenta tehdy mínil, že systém zdravotnictví kvůli špatně nastaveným regulacím nefunguje efektivně. Pacienti nemají stejný přístup ke zdravotní péči ve všech regionech, navíc se tyto rozdíly stále výrazněji prohlubují, uvedl tehdy. Úterního veřejného vyhlášení nálezu se nikdo z aktérů osobně nezúčastnil.
Padesátka členů horní komory parlamentu tehdy v návrhu poukazovala například na rozdíly v kvalitě péče a délce čekacích dob v závislosti na místě bydliště, onemocnění a sociálním postavení. Pravidla úhrad označovali za neetická, úhradový systém za netransparentní, v cenotvorbě spatřovali vliv zájmových skupin a jejich dohod. Návrh tehdy podepsalo 51 senátorů, později tři z nich vzali svůj podpis zpět.
Podle návrhu senátorů je úhradový systém navíc nepředvídatelný, jelikož úspěch podnikatele ve zdravotnictví podle něj není daný jeho úsilím, kvalitou či etickým přístupem k pacientům, ale schopností vyjednat si v netransparentním prostředí ekonomické výhody s pojišťovnami. Důsledkem toho je podle návrhu permanentní krize zdravotnictví.
Stížnosti na systém úhrad soud řešil už v minulosti
Návrh konkrétně směřoval proti několika částem zákona o veřejném zdravotním pojištění, zejména z oblasti stanovování úhrad, dále proti dvěma pasážím zákona o zdravotních službách, upravujícím činnost center vysoce specializované péče, a čtyřem vyhláškám.
Konkrétně šlo o vyhlášku, kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, dále vyhlášku o rámcových smlouvách, část prováděcí vyhlášky k zákonu o veřejném zdravotním pojištění a vyhlášku o stanovení hodnot bodu, výše úhrad a regulačních omezení pro rok 2019.
Ústavní soud se úhradami zdravotní péče zabýval opakovaně, poprvé už v roce 1996. Stejné výhrady jako ke konci roku 2018 měli senátoři už v roce 2015. Vadily jim například rozdíly v úhradách v různých částech ČR. Poukazovali na porušení práva podnikat, práva na spravedlivou odměnu za práci a bezplatnou zdravotní péči.
Podle soudu ale vyhláška žádným základním právům neodporovala, navazovala na starší předpisy a pravidla byla předvídatelná a plošná, byť v důsledku mohla vyvolávat některé rozdíly a nerovnosti.
