Odkud se vzala myšlenka na založení neziskové iniciativy Trénujeme s respektem?
Na začátku stála vlastní zkušenost. Máme tři sportující děti a setkali jsme se s velkým nepochopením, když jsme dceru odmítli kvůli sportu omlouvat ze školy a když jsme ji nenechali trénovat s bolestmi nebo dokonce zraněnou. Což je bohužel v mnoha klubech standard. Dopadlo to tak, že dceru z klubu vyloučili.
Co je podle vás bezpečné prostředí ve sportu, jak si ho představujete?
Sportovní prostředí má být bezpečné, přátelské a férové. Ochranu jednotlivců, zejména dětí a zranitelných dospělých, před ublížením, zneužitím, vykořisťováním či zanedbáváním v rámci sportovního prostředí by měla zajišťovat opatření souhrnně označovaná jako safeguarding.
Jedině prostředí, kde se všichni vzájemně respektují, totiž umožňuje naplno rozvíjet u dětí a mladistvých zdravý sportovní potenciál, sociální dovednosti, posilovat jejich psychickou odolnost a zdravé sebevědomí.
Jak je na tom české sportovní prostředí ve srovnání například se zeměmi na západě?
V zahraničí jsou v tomto směru mnohem dál. Svazy a kluby mají své kodexy a definované předpisy, které efektivně regulují prostředí. Mají vyškolené Safeguarding Officery, kteří na jejich dodržování dohlíží a pomáhají sportovcům a klubům případné problémy řešit.
V Česku se o závadném chování, obtěžování nebo dokonce zneužívání ve sportu pro jistotu moc nemluví. Takže se chybně může zdát, že se vlastně nic špatného neděje a není potřeba to systémově řešit.
Už žádné urážky. Vzniká kodex, který popíše správné chování ve sportu |
S čím se tedy sportovci potýkají?
Ve sportovním prostředí se vyskytuje celá řada nezdravých jevů. Některé z nich mohou vypadat relativně nevinně, například když trenér po prohraném zápase přestane se svěřencem komunikovat nebo mu vyčítá, že ho zklamal.
Jsou to také kolektivní tresty za drobný prohřešek jednotlivce, který je pak logicky vystaven zlobě ostatních z týmu. V některých sportech je to zase tlak na extrémní štíhlost a urážlivé výtky k postavě. Často jsou součástí tréninků nadávky a fyzické tresty. Sportovci jsou také mnohdy nuceni do tréninku a závodění i se zraněním nebo bolestmi. A mohla bych pokračovat.
Vaše iniciativa Trénujeme s respektem to chce změnit. Co přesně pro kultivaci českého sportovního prostředí děláte?
Předně na toto téma upozorňujeme a vzděláváme veřejnost v tom, co je ještě přijatelné a co už do sportu rozhodně nepatří. Na konkrétních příkladech zároveň demonstrujeme, že mnoho svazů, klubů, trenérů, lékařů a sportovních psychologů to dělá správně a že to je možné.
Doufáme, že s rostoucí osvětou se lidé začnou více zajímat o prostředí, do kterého posílají své děti. Kluby, které nebudou fungovat správně, se budou muset změnit, nebo kvůli nezájmu zaniknou.
Jen mluvit ale nestačí. Chystáte i nějaký konkrétní projekt?
Máte pravdu. Právě teď rozjíždíme první velký projekt. Nabízíme stipendia uchazečům o certifikovaný kurz Safeguarding Officera organizovaný Mezinárodním olympijským výborem.
Kdo je Safeguarding Officer a jaká by měla být jeho role?
Je to vyškolený odborník na problematiku bezpečného sportovního prostředí, kde není prostor pro žádnou formu násilí, zneužívání, zanedbávání, výhrůžky či nevyžádanou a nechtěnou pozornost.
Chrání sportovce i další účastníky sportu, vzdělává, pomáhá nastavovat etické a bezpečnostní standardy a samozřejmě řeší případné problémy. V zahraničí jsou tito lidé běžnou součástí sportovního systému..
A co v Česku?
Je to trošku smutné, ale neevidujeme, že by někdo s adekvátním vzděláním a kvalifikací tuto pozici zastával a aktivně vykonával. Toto je důležité i do budoucna, kdy si tlak z mezinárodního prostředí určité systémové změny vyžádá.
Samotná pozice je ovšem k ničemu, když ji nevykonávají lidé, kteří problematice rozumí a jsou podpořeni systémově, v nejlepším případě zákonným předpisem či dotační politikou.
Češi se nehýbou. Chybí čas i vůle, sport není ani politická priorita, míní experti |
Proč to tak je? Ze strany klubů není zájem?
Kluby v Česku bohužel nemají povinnost mít osobu pověřenou safeguardingem. A jak jsem už říkala, obecně se u nás o této problematice moc nemluví. Takže buď nevnímají tu potřebu, nebo mohou mít i strach, že když si safeguarda najmou, vlastně tím říkají, že mají nějaký problém, který se musí řešit. I když to tak samozřejmě není. Jde to ruku v ruce s potřebou celkového vzdělávání.
Na druhou stranu jsou jistě kluby, které by o institut Safeguarding Officera stály, ale nemají takzvaně kde brát. Je to jako věčná otázka, zda byla první slepice, nebo vejce.
Co by měl kandidát na Safeguarding Officera splňovat?
Nutnou podmínkou je samozřejmě bezúhonnost. Budoucí ochránce sportovců musí mít čistý trestní rejstřík a nesmí mít zákaz činnosti s dětmi. Pak jsou to takzvané měkké dovednosti, jako je empatie, přátelskost, citlivost.
To samozřejmě nikdo nezkontroluje, ovšem bez toho lze jen těžko očekávat, že bude ve své roli úspěšný. MOV jako organizátor certifikovaného kurzu pak vyžaduje doložit certifikovanou znalost angličtiny.
