Moc větších cestovatelů v basketbalovém světě nenajdete. V zámoří se Bost neuchytil, v NBA se na palubovku podíval jen v přípravě, a tak už jako mladý zamířil do Evropy.
Přehled jeho angažmá je vskutku bohatý. Nejprve podepsal s černohorskou Budučností Podgorica, to mu bylo teprve třiadvacet. Vzhledem ke stále nízkému věku věřil, že by se mohl do nejslavnější soutěže světa přeci jen podívat, jenže skrz Idaho v D-League cesta nevedla.
Následně si vyzkoušel venezuelskou ligu, hrál za Trabzonspor, působil v Polsku, ve Francii, v Litvě i v Rusku, než se znovu vrátil do Turecka. Tam hraje od minulého roku za Galatasaray.
Kvalifikace MS pokračujeČeští basketbalisté odehrají druhou porci zápasů v kvalifikaci o MS, proti Bulharům musejí uspět. Ve čtvrtek nastoupí v Botevgradu (online od 18 hodin SEČ), v neděli se pak se stejným soupeřem utkají doma v Pardubicích (online od 19 hodin). |
Že vám však jedna země ve výčtu chybí?
Obléká národní dres Bulharska, jenže tamní soutěž si nevyzkoušel nikdy. Nemá zde předky ani příbuzné. Žádný bulharský kouč ho nikdy netrénoval. Prostě nic, nulové vazby.
Přesto obdržel pas. V roce 2016 totiž Bost zatoužil po reprezentování, a protože vidina amerického národního týmu byla nereálná, zkusil jinou variantu. Na první pohled také celkem neuskutečnitelnou.
Poohlížel se v Evropě, mimochodem dosti úspěšně. V jednu chvíli měl na stole dokonce dvě nabídky. Svůj pas mu nabízelo Bělorusko, které je naturalizováním úspěšných cizinců známé i třeba v hokeji. Bost ovšem ukázal na Bulharsko.
Dee Bost (vlevo) z Galatasaraye zakončuje akrobaticky na nymburský koš, brání ho Jakub Tůma.
„Reprezentovat jinou zemi je pro mě důležité, chci jí pomoci k úspěchu. Bulharsko se mi líbí, je pro mě skvělé,“ líčil před šesti lety nadšeně po svých premiérových startech při kvalifikaci na EuroBasket. A taky mi prodlouží klubovou kariéru, pokud se papírově stanu Evropanem, zapomněl dodat.
Podivná situace, nikoliv však ojedinělá. Vždyť třeba A. J. Slaughter, tahoun polského národního týmu, rovněž nemá se zemí, kterou reprezentuje, vlastně vůbec nic společného. Prostě politická hra, možná trochu nepochopitelná. Jenže když mezinárodní pravidla takovou možnost naturalizace připouští, státy mimo elitu ji využívají.
Jeden Američan nestačí
Bost si za bulharskou reprezentaci zahrál naposledy před rokem, tehdy jí pomohl v Rize k důležitému vítězství nad Lotyšskem, díky kterému se tým kvalifikoval na evropský šampionát.
Na úvod bojů o postup na mistrovství světa chyběl, oba zápasy ostatně Bulhaři stejně jako čeští hráči prohráli. V úterý už ovšem v Botevgradu, jenž leží necelých padesát kilometrů od Sofie, v zeleném rozlišovacím trikotu s jedničkou na hrudi trénoval.
„Jsem trochu unavený, ale jsem hlavně rád, že jsem zase tady,“ pronesl původem americký tvůrce hry.
Talent a kvalita jsou na naší straně, věří navrátilec Hruban před Bulhary |
S českým basketbalem má jistou zkušenost z nedávné doby, za Galatasaray si totiž na podzim dvakrát zahrál proti Nymburku ve skupině Ligy mistrů.
Těsně před Vánoci pomohl tureckému mužstvu k výhře v pražské Královce. Galatasarayi už o nic nešlo, měl zajištěný postup, a tak své opory trochu šetřil. Bost se navíc potýkal s lehčím zraněním, a tak odehrál jen lehce přes dvacet minut. I tak si připsal 14 bodů a šest asistencí.
Češi dobře ví, jaký pozor si na něj musí dávat.
„Je to výborný hráč, který dokáže dát dvacet bodů a dalších třicet ještě připravit,“ varuje kapitán Vojtěch Hruban.
Jenže americké nebezpečí by na ně mohlo číhat pod košem, vyřízený pas už má totiž i David Kravish. Americký pivot, který nastupuje s Bostem za Galatasaray, si však proti Česku debut nejspíš neodbude. Do zápasu smí totiž nastoupit vždy jen jeden naturalizovaný hráč bez příbuzenských vazeb na danou zemi a dá se předpokládat, že elitní rozehrávač dostane přednost.
 |
Ani Kravish mimochodem v bulharském klubu nikdy nehrál.
„Jsem hrdý a šťastný, že jsem obdržel pozvánku do reprezentace. Dee mi se vším pomáhá, všem mě představil,“ rozplýval se Kravish.
Jejich společná cesta do Botevgradu se neobešla bez komplikací. Kvůli problémům na letišti v Istanbulu trvala výrazně déle, než si představovali. „Bylo to až šílené, ale to se prostě stává. Musíme se s tím smířit, teď potřebujeme hlavně vyhrávat,“ zdůraznil 208 centimetrů vysoký dlouhán.
