Milan Moník uznal, že semifinále evropského šampionátu bylo daleko. Volejbaloví reprezentanti ve čtvrtfinále podlehli Slovincům 0:3 (-21, -19, -25).
„Třetí set jsme bojovností aspoň zdramatizovali, ale první dva nám to nevycházelo,“ podotkl Moník.
Zdůraznil, že Slovinci, stříbrní z minulého mistrovství, hráli famózně. „Tlačili nás servisem a my útočili do plných. Dostávali nás pod tlak. Statečně jsme se s tím rvali, ale bohužel to nestačilo.“
Takže poté, co jste je ve skupině na úvod mistrovství porazili 3:1, si už dali pozor?
V tom prvním zápase jsme je překvapili. Nevím, jestli jim na začátku šampionátu neseděla hala. Ale zaskočili jsme je a už nepustili. Ve čtvrtfinále byl jejich výkon soustředěný a dařilo se jim na podání. To jim vyhrálo utkání.
Na boj o medaile asi ještě nemáme kvalitu, říká český smečař Galabov |
Před mistrovstvím nebylo jasné, zda na post libera naskočíte vy, anebo Daniel Pfeffer. Nakonec jste odehrál všechny zápasy. Čekal jste to?
Vůbec ne. S Danielem jsme na tom oba stejně. Tady to bylo o aktuální formě. Vyšlo to na mě, ale nikdo z nás není lepší než ten druhý. Daniel tam kdykoli mohl jít místo mě. Pochopitelně jsem rád, že jsem odehrál celou Evropu, ale ten poslední zápas mě asi bude mrzet dlouho. Přesto s odstupem času asi budu hodně happy za to, kam jsme došli.
Takže osmé místo je úspěch?
Určitě. Velkou roli hrálo domácí prostředí, diváci nás hnali. Chtěl bych jim poděkovat, protože nám vytvořili vynikající atmosféru – a i kvůli tomu mě mrzí, že to se Slovinci skončilo 0:3 a nebyl to větší boj.
Vy jste se ještě snažil fanoušky burcovat...
Bylo neuvěřitelné, jak fandili. Čekali jsme na to celý rok. Minulou sezonu jsme s diváky neodehráli nic. Neskutečně jsem si užil každý balon.
 |
Byl jste i jednou z tváří šampionátu. Jaké je vidět se všude na plakátech?
(směje se) Hezký pocit. Obzvlášť, když jsme hráli doma. Horší je, že jsem za to musel platit do týmové kasy. Ale rád. A hlavně je úžasné přijít do haly, kde je tolik fanoušků. To byl super zážitek. To budu mít v srdci určitě do konce života.
V mužstvu jste byl nejstarší. Dávali vám to spoluhráči najevo?
Občas, když jsme se třeba hádali a neměli co říct, tak to vytáhli. Ale samozřejmě v rámci mezí, protože na starší se nemá dovolovat, že jo.
Co na vás vytahovali?
Že mi už je třiatřicet let, že to mám za pár... Pochopitelně to je pro mě hec, abych se ještě udržel a hrál co nejdéle.
Jaký je vůbec váš dojem ze šampionátu?
Předváděli jsme super volejbal. Po přípravě tohle asi nikdo nečekal. První krok byl postoupit ze skupiny, což jsme splnili. Pak už jsme hráli uvolněněji. A i skupinu jsme odehráli skvěle, až na to Bělorusko. Předváděli jsme stabilní výkony. Jsem moc rád, že jsme předvedli týmovou hru.
Trenér Jiří Novák už před mistrovstvím říkal, že bude potřeba každý hráč v mužstvu, což se potvrdilo, že?
Přesně tak. Ukázal to třeba Adam Bartoš proti Francouzům. Naskočil během utkání a odvedl skvělý výkon. Samozřejmě byl nahecovaný o to více, že ve Francii dlouho hraje. Ale jen potvrdil, že každý, kdo je na lavičce, může jít do hry. To je ta týmovost.
Co šampionát ukázal o stavu českého volejbalu?
Že jsme na dobré cestě. Jak Lukáš Vašina, který předváděl po celou dobu excelentní výkon, tak Pepa Polák se chytili. To je dobrá vize pro naše mladíky. O budoucnost volejbalu v Česku se nemusíme bát.
Jenže nejsou nahrávači... Jak Jakub Janouch, tak Luboš Bartůněk jsou přece jen třicátníci.
Uvidíme, co doroste. Máme úspěšné mládežnické reprezentace. Nahrávači se musejí vychovat. Uvidíme.
V Beskydech jste vydržel jen rok. Proč jste se rozhodl odejít do Prahy?
Minulou sezonu jsme odehráli ještě dobře, i přes horší začátek. Ale na jejím konci se to pokazilo. Řekněme, že jako hráči jsme si to uhráli, ale stala se chyba, a tím to pro nás skončilo (kvůli problémům s testy na koronavirus prohráli kontumačně s Odolenou Vodou a nepostoupili do čtvrtfinále extraligy – pozn. red.).
Takže proto jste odešel?
Hodně nás to mrzelo, ale podstatné je, že Beskydy jsou daleko od mé rodiny, kterou mám v Ústí nad Labem. A přítelkyni mám v Praze. K tomu Lvi chtějí jít nahoru. Důvod mého přestupu je i touha po medaili. Zatím mám stříbro, stříbrné poháry, ale zlato mi chybí. S pražským týmem určitě budeme mít šanci porvat se o nejvyšší příčky.
Volejbalisté chválili fanoušky Čeští fanoušci slaví po vítězném setu v zápase s Francií. Volejbalisté chválili fanoušky Volejbaloví reprezentanti ostravskou část mistrovství Evropy, v níž se představilo deset celků ve 21 duelech, zakončili čtvrtfinálovou prohrou se Slovinskem 0:3. „Moc jsme chtěli bojovat o medaile, ale na druhou stranu jsme se v Ostravě rozloučili se šampionátem úplně posledním utkáním,“ uvedl smečař Jan Hadrava. A před skvělými fanoušky. Na tom se shodli nejen čeští volejbalisté. „V Ostravě jsem si to užil, protože po covidové pauze bylo skvělé zase vidět lidi na tribunách,“ řekl italský univerzál Giulio Pinali. Italy ale čeká ještě bouřlivější atmosféra v Katovicích, kde šampionát o víkendu vyvrcholí. Tam se zítra v semifinále utkají Italové se Srby a Poláci se Slovinci. Vítězové se v neděli střetnou o titul, poražení o bronz. Češi už budou mezi diváky, byť se na mistrovství Evropy od roku 2001, kdy v Ostravě byli čtvrtí, teprve podruhé probojovali do čtvrtfinále. „Musím vyzdvihnout úžasný výkon našich kluků,“ řekl šéf Českého volejbalu a někdejší reprezentant Marek Pakosta. Také on ocenil publikum. „Dobre,“ snažil se říct krátce „ostravsky“. „Zdejší fanoušci jsou velice aktivní. Moc rád sem na akce jezdím a my jako federace je v Ostravě pořádáme často. Opět se to ukázalo. Fandové si tady váží každé takové významné sportovní akce.“ Organizátoři spočítali, že i přes omezenou kapacitu haly kvůli koronavirové pandemii, navštívilo šampionát v Ostravar Aréně 30 tisíc diváků. Nutno dodat, že se sjeli z celé republiky i ze zahraničí. |
