Ačkoli Suchý vrch geomorfologicky náleží k Orlickým horám, tak leží stranou hřebene a bokem od hlavních partií tohoto pohoří. Jako by k nim již nepatřil. Navenek totiž tvoří samostatný celek posazený mezi masív Králického Sněžníku, Hanušovické vrchoviny a Orliček. Suchý vrch je nejvyšší horou Bukohorské vrchoviny. A k překonání magické tisícovky mu schází pouhých pět metrů.
Díky své dominantní poloze si rychle získal pozornost už v počátcích rozvoje pěší turistiky, proto sem také směřuje několik značených stezek. Přímo na vrchol také vede horská silnice, která potěší zejména motorkáře.
Za hezkého dne v půli prázdnin je tu zkrátka dost husto. To ovšem neznamená, že je nutné Suchý vrch absolutně zavrhnout. Neboť okolo něj se uprostřed takřka liduprázdných lesů ukrývá spousta přitažlivých míst. Současně tudy kráčela nedávná historie a zanechala po sobě němé svědky temného období potupné zrady předválečných „spojenců“.
Divy přírody
Okružní výlet začínám na železniční zastávce v Mladkově, odkud vyrážím po červené značce, kterou zároveň kopíruje trasa naučné stezky Betonová hranice, která mě bude doprovázet téměř po celý den.
Jak vyplývá z jejího názvu, věnuje se zdejšímu úseku našeho prvorepublikového opevnění. Blízký Lichkovský průsmyk tehdy představoval mimořádně strategicky důležité místo. Za ním místo nynějšího Polska ležela německá říše. A z Vratislavi tudy vedla významná železnice, která je mimochodem v provozu dodnes. Lichkovský průsmyk patřil k bodům, kde se očekávala nepřátelská invaze. Proto zde vzniklo několik linií opevnění zesílených těžkými objekty.
Bunkr na Vysokém kameni
Počáteční úsek cesty ovšem dýchá klidem a mírem idylky podhůří. Nic nenasvědčuje, že se zde kdysi zuřivě budovalo. Naopak hlavní slovo má příroda. Přímo u cesty zláká k osvěžení rázovitá studánka pramene knížete Rostislava. O něco výše v hloubi lesa prýští další dvě zřídla – Šalamoun a Karolína s lehce radioaktivní vodou. Příjemné stoupání zpestřují barevné kreace jedovatého náprstníku, který všude kolem roste v ohromném množství.
Podzemní labyrint
První „řopík“ se objeví na Vysokém kameni. Zde po hodině putování potkávám první roztroušené turisty. V blízkosti se totiž nacházejí dva zpřístupněné těžké objekty. Nejprve pěchotní srub K-S 25 Na Sedle. Ten se řadí mezi unikáty, jelikož si dochoval zcela původní vnitřní vybavení.
O kousek dál se vynoří dělostřelecká tvrz Bouda. Tam se za betonovým průčelím schovává ohromný podzemní labyrint. Poblíž tvrze najdeme malé návštěvnické centrum s občerstvením. Tady již výletníků výrazně přibylo. Což je dobře, protože to dokazuje zájem o historii a vlastivědu.
Průčelí tvrze Bouda (vyfoceno 26.7.2021)
Od Boudy stále stoupám výše až k rozcestí U tří pánů. Vysvětlení tohoto neobvyklého pojmenování leží ihned u cesty, kde se za ohrádkou tyčí starý hraniční kámen. Zde leželo trojmezí panství knížete Josefa Václava z Lichtenštejnu, hraběte Althanna, kterému patřilo Králicko a hraběte Bredy – majitele panství Kynšperk, tedy dnešního Letohradu. Pěkný hranečník nese letopočet 1752.
Dotek hor a eldorádo pro cyklisty
Brzy za hraničním kamenem se červeně značená stezka vyhoupne do nejvyšších partií Suchého vrchu, které otevře půvabný skalní útvar Bradlo. I vegetace okolo cesty se markantně změní. Kdysi tu asi rostly standardní monokultury smrku, o něco dříve možná bukové a smíšené lesy či přírodní horské smrčiny. Vcelku nedávno byly stromy vykáceny. Těžko posoudit, jestli je poškodily imise, zaúřadovaly tu živly, nebo jestli šlo o běžnou těžbu. Teď okolí stezky vroubí nízký mix mladých smrků, jeřábů i dalších listnatých dřevin a uměle vysazené kosodřeviny, která zde silně expanduje. Připadám si, jako bych se náhle ocitnul vysoko v horách.
Suchý vrch
Za malebnými skalkami také povážlivě vzrostla koncentrace návštěvníků. Hlavní lákadlo pro ně představuje turistická chata. Vedle ní se tyčí masivní rozhledna. Ovšem rovněž z průseků u stezky se otevřou hezké výhledy na Orlické hory i Králický Sněžník. Výletníci, kteří sem přijeli autem, si většinou dopřejí krátký okruh kolem chaty a vrcholu, případně využijí tamní parkoviště jako východisko k dělostřelecká tvrzi Boudě. Suchý vrch si současně vydobyl renomé u příznivců cyklistiky a adrenalinu. Kromě klasických cyklotras se na jeho úbočích rozprostírá dvacetikilometrová síť singltreků.
Tajuplné příběhy
Díky své dominantní pozici se Suchý vrch dostal i do sféry lidových bájí. Podle pověsti je uvnitř skal zakleta a uzamčena svévolná princezna. Osvobodit ji může pouze statečný muž, kterému se tři noci po sobě podaří zkrotit ohnivého vepře. Kdysi se o tento čin pokusil místní pasáček, ale už po prvním setkání s rozpálenou bestií raději rychle utekl domů.
Pěchotní srub Libuše
Ze Suchého vrch se vracím k rozcestí Nad Boudou. Tam se napojuji na zelenou a spolu s ní opět pokračuji po naučné stezce Betonová hranice. Procházím okolo dalších těžkých objektů, jejichž masivní temný beton se náhle vynoří uvnitř lesního příšeří. Následně měním zelenou za žlutou. Stále však zůstávám věrný naučné stezce. Jednotvárné pasáže této etapy místy osvěží pěkný výhled. Od rozcestí Nad Boudou, až k závěru výletu, potkávám jen jednu rodinku. Opět jsem se přesvědčil, že hranice mezi „turistickým Václavákem“ a pustinou často bývá velmi ostrá.
Horský nádech nejvyšších partií Suchého vrchu
Poslední zajímavostí, u které se zastavuji, je Bergmanův kříž. S ním se pojí dramatický příběh. Jednou v zimě se tu prý převrhly sáně plné prázdných sudů, které hostinský Bergman vezl do pivovaru vyměnit za plné. Ještě předtím ho dlouho pronásledovala smečka vlků. Hladové šelmy natolik dotíraly, až se koně splašily. Vyděšený hospodský pohotově přeřezal postraňky a ukryl se pod prázdným sudem. Koně dál divoce běžely až k hostinci. Tam pacholek rychle pochopil, že se stalo neštěstí. Okamžitě zlanařil ostatní chlapy a vydali se hospodského hledat. Jakmile zahnali vlky, objevili pod sudem objevili vystrašeného Bergmana. Na památku šťastné záchrany tu pak postavili křížek.
U Bergmanova křížku opouštím naučnou stezku a neznačenou cestou průsekem se napojuji na červenou, která mě během pár minut přivádí k mladkovské stanici. Zde uzavírám sedmnáctikilometrový okruh.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditDo Mladkova jezdí vlaky z Ústí nad Orlicí, potažmo Letohradu a Hanušovic. Východisek k výstupu existuje více. To nejvhodnější si snadno přizpůsobíte dle mapy. V Červenovodském sedle, kde odbočuje horská silnice, zastavují linkové autobusy a sezonní cyklobus. Mezi Mladkovem a Lichkovem se nachází další zpřístupněný objekty prvorepublikového opevnění, a to dvojice pěchotních srubů „Na růžku“ a „U besídky“. Internet |
