Už dlouho dopředu bylo v závodě olympijského cross country jasné, že si jede pro vítězství. Hned v prvním kole se dostala do vedení a postupně navyšovala náskok.
„Pauline jela strašné tempo, věděla jsem, že tohle tempo není pro mě a dostala bych se brzy do červených čísel,“ uznala druhá v cíli Američanka Haley Battenová.
O triumf by Ferrandovou-Prévotovou mohl připravit jen defekt, jenže ten dvaatřicetiletá Francouzka nepřipustila. Bezpečně se proplétala všemi záludnostmi areálu na Vysočině. Když projížděla nejtechničtějšími pasážemi obsypanými fanoušky, vždycky se spustil bouřlivý potlesk.
Cílem projela s náskokem 1:02 minuty na Battenovou. Nejprve jen opatrně zamávala rukou, pak už ale oběma vystřelila do vzduchu a užívala si pocity vítězství.
„Byl to dobrý závod. Chtěla jsem si jet to svoje. Hned na začátku jsem zabrala a dostala do čela. Cítila jsem se dobře, tak jsem se snažila jet naplno až do cíle,“ líčila pětinásobná mistryně světa v cross country.
Jen jedno kolo? Nuda
Taková byla už odmala. Univerzální, talentová, ambiciózní, tréninku dávala vše. Že prší? Že je špatné počasí? Kdepak, stejně vyrazila.
„Když mě lidé viděli, tak si říkali, že mě rodiče musí nutit, ale já to dělala sama od sebe,“ vzpomínala kdysi. „Trénovala jsem každý den. Když jsem neměla v plánu kolo, šla jsem si aspoň zaběhat do lesa místo toho, abych šla ven s kamarády. Jasně, někdy to bylo těžké. Když vidíte, jak vaši přátele jdou o víkendu za zábavou a já ne. Ale já to tak měla nastavené.“
Žádné zkratky! Fenomén Schurter o své nezdolnosti i bitvách s Kulhavým![]() |
Vedle cyklistiky sice začala i s krasobruslením, ovšem rychle zjistila, že ji víc baví právě jízda na dvou kolech. Jenže na jakých? To byla otázka.
Jezdila na silnici i v terénu. Trenéři jí sice přemlouvali, ať si vybere jen jednu disciplínu, jenže ona si zvolit nedokázala. Tak řekla, že bude jezdit všechno.
„Vždyť by to byla nuda, ne?“ směje se. „Moje volba se ukázala jako správná. Navíc více závodů vám dává více možností k vítězství. A já vítězím tak ráda.“
První triumfy slavila záhy. Ve dvanácti prý porážela dívky, které byly o tři nebo čtyři roky starší než ona. Jako juniorka získala tituly na silnici i v cross country. Dost možná by je oslavila i v cyklokrosu, jenže v té době juniorky o světová zlata ještě nejezdily. V osmnácti už proto startovala mezi elitou a i v tomto věku skončila v Táboře 2008 osmá.
Mezi týmy o ni byl boj. První profesionální smlouvu podepsala v nizozemském Rabobanku, kde se potkala s Nizozemkou Marianne Vosovou, šampionkou z Tábora.
„Byla jsem jejím velkým fanouškem. Vzala mě pod křídla a hodně mě toho naučila,“ vykládala Ferrandová-Prévotová. „Nejen o kole, ale i o životě. Vděčím jí za hodně.“
I díky jejím radám začala dominovat. V letech 2014 a 2015 vyloženě vládla. Na světových šampionátech v roce 2015 získala duhové dresy jak na silnici v Ponferradě, o pár měsíců později při cyklokrosu v Táboře, načež v Andoře ještě zvítězila v cross country.
V pouhých 23 letech oblékla jako první v historii cyklistiky tři duhové trikoty v jedné sezoně. Neskutečný počin.
„A víte, že jsem to dlouho ani nevěděla. Před cross country se mě na to jeden reportér ptal. Tak jsem řekla: Ok, to zní zajímavě,“ smála se.
Krizi už překonala
Její cesta však nebyla vždy jednoduchá. Nejspíš i kvůli tomu, že vylétla na vrchol tak brzy, ji začal trápit obrovský tlak. Navíc měla i problémy s výživou. Tak jako mnozí další cyklisté začala svou váhu tlačit až nezdravě co nejníž.
„Je to velké téma. Nemusíte trénovat víc, stačí shodit jen pár kilo a hned do kopců létáte. Zprvu to jde a cítíte se v pořádku, jenže dříve nebo později vás to dožene a tělo řekne dost. Cítíte se prázdně, bez energie. A vyhrabat se zpátky trvá dlouho,“ přiznala Francouzka.
Aby toho nebylo málo, po světovém titulu v cross country 2015 ji začala trápit bolest v noze. Nikdo dlouho nevěděl, o co konkrétně jde. Závodila sice dál, i dál vítězila, jenže pořád cítila, že to není ono, že jí k úplné pohodě něco chybí.
„Byly dny, kdy jsem byla dobrá, ale někdy to vůbec nešlo. Nerozuměla jsem tomu. Ptala jsem se: Proč?“ vyprávěla.
Až v roce 2018 ji lékaři diagnostikovali endofibrózu kyčelní tepny. Mezi cyklisty jde o častou potíž, Zdeněk Štybar, Fabio Aru, Annemiek van Vleutenová a mnozí další by mohli vyprávět. Stovky hodin, během nichž jezdci pobývají v sedle, často vedou k tomu, že vnitřní svaly stlačí kyčelní tepnu a sníží průtok krve, což následně vede i ke snížení výkonu.
V roce 2019 Ferrandová-Prévotová podstoupila několik operací. Úspěšných, libovala si, jak problémy byly prakticky ze dne na den pryč.
A znovu mohla pokračovat ve své cestě.
V roce 2022 získala titul na horském kole v cross country, short tracku i v maratonu a navrch k nim o pár měsíců později přidala i zlato na premiérovém mistrovství světa na gravelu.
Není divu, že si ji posléze vyhlédl bohatý britský tým Ineos, jehož barvy oblékla jako vůbec první žena.
Jak se chystá kolo pro Pidcocka. Vždy přesně ví, co chce, chválí si mechanik![]() |
Má zde vše, co potřebuje. Know-how, prakticky neomezený přístup k materiálu, kompletní servis. V Novém Městě se jen o ni spolu s jejím kolegou Tomem Pidcockem stará celkem sedm lidí.
I oni její sobotní úspěch pochopitelně slavili.
„Na trati v Novém Městě mi sedí prudký výjezd. V něm jsem silná. Taky je tu skvělá atmosféra a všechno další,“ libovala si po dojezdu.
A věřila, že letos ještě neskončila. Ve sbírce má už sice dvanáct titulů světové šampionky z rozličných disciplín, ještě jí však chybí olympijské zlato, což by chtěla napravit v Paříži.
V Novém Městě ukázala, že je na něj připravená.