Před třemi lety svedla Nikola Nosková drsný souboj s mentální anorexií, která ji málem navždy vyhnala z cyklistického pelotonu.
Vrátila se, prosadila se opět na přední příčky mezinárodních závodů a na základě svého umístění ve světovém žebříčku 2019 vyjela olympijské místo pro silniční závod na hrách v Tokiu.
I když vybojovala toto místo na zemi, pro Českou republiku, dostala od svazu ústně přislíbeno, že bude patřit jí.
Jenže přišla pandemie, odklad her, další sezona. A na jejím počátku se Nosková v dresu elitní stáje SD Worx trápila. Kvůli silným bolestem zad přišla o dva starty. Zároveň se dozvěděla, že hry už jisté nemá. Na jediné místo pro české ženy bylo najednou podle reprezentačního kouče Konečného kandidátek víc.
Definitivně rozhodnout se má až na mistrovství republiky. A v jeho úvodu ovládla časovku žen s ohromující převahou 1:29 minuty před Jarmilou Machačovou.
Zpravodajstvíze čtvrteční časovky |
Ulevilo se vám?
Moc. Všem jsem v souvislosti s olympiádou ukázala, že formu mám. Přitom to, co se dělo předtím, mě i v přípravě hodně blokovalo v hlavě.
Kdy jste se dozvěděla, že olympijské místo nemáte jisté?
Já bych to radši ani moc nerozebírala. Ale po změně trenéra, když jsem odešla od Tomáše Konečného k Petru Dlaskovi, se možná Tomáš nějak naštval. I když mi říkal, že to vzal docela v pohodě.
Reprezentační kouč tvrdí, že nominaci řešili na svazu a tam padlo rozhodnutí, že zůstane i v ženách nadále otevřená. Rozhodnout má aktuální výkonnost.
Měla jsem problémy ze zády. Jenže sezona je dlouhá a nějaký měsíční výpadek až takovou roli nehraje, ne? Dnešní časovka ukázala, jak na tom jsem.
Jen kvůli zádům jste tedy přišla o starty s týmem SD Worx?
Ano. Nejprve jsem nedojela v Lucembursku (etapový závod Ceratizit Festival). Po prologu jsem z první etapy musela odstoupit, protože mě chytlo v kříži a odtud mi šla bolest do rukou i do nohou, vůbec jsem s nimi nemohla točit. Tak říkám: Nebudu riskovat, nevím co se děje. Nešlo o křeče, prostě jsem najednou vůbec neměla sílu. Po prvním okruhu jsem zastavila u masérů a povídám jim: Já nemůžu, jdu do autobusu. Večer pak do mě napíchali jehličky, protože viděli, jak jsem celá zatažená.
Ale tím potíže neskončily.
Odletěla jsem domů, chodila k fyzioterapeutovi - a hodně se to zlepšilo. Mohla jsem zase začít s těžkými tréninky v kopcích a cítila se v nich dobře. Odletěla jsem tedy na další závody do Španělska.
 |
Do kterých jste však vůbec nenastoupila.
Byla jsem dva dny na cestě, nejdřív v autě, pak v letadle, potom zase v autě. A jak jsem pořád seděla, záda se mi zase ozvala. Jeli jsme si projet s týmem trať a po hodině jsem jim musela říct: Jdu do auta, nebudu vám tu na závod nic platná, radši dejte do sestavy někoho jiného. Sháněli mi tedy zase letenky zpátky do Česka, což v tu dobu bylo ze severu Španělska docela náročné. V Jablonci mi pak pomohl pan Karpíšek (fyzioterapeut biatlonové reprezentace), dal mě dohromady.
Co říkal na vaše trápení?
Měla jsem zablokované svaly kolem klíční kosti i dýchací svaly. Hodně mě to limitovalo, když se jelo ve velké intenzitě, dost jsem se zadýchávala.
Čím jste si podle něj takové potíže způsobila?
Protože jsem zanedbávala fyzio. Musím na tom denně pracovat. Na jeho stole jsem trpěla, ale opravdu mi moc pomohl.
Teď už jste bez bolesti?
Ještě trochu ta záda cítím, ale v časovce mě vůbec nelimitovala. Hlavně musím pravidelně docházet na fyzioterapii.
Jak váš tým SD Worx snáší, že jste letos mohla nastoupit jen ke dvěma závodům?
Docela dobře. Řekli mi, že zdraví je na prvním místě. Že jsem pořád hodně mladá a kdybych se teď někde na závodech zbytečně trápila, nepomohlo by to ani mé hlavě. Pokud víte, že máte na víc, ale odpadnete hned na prvním kilometru kopce, těžce to nesete a i pro ten tým to vypadá špatně. Tak mi řekli: Uzdrav se, sezona je dlouhá.
Pokud byste tedy byla nominována na olympijské hry, už byste po domácím šampionátu ladila jen na ně?
Mám ještě na programu české Tour de Feminin, kde budu startovat za národní výběr. Mám to kousek z domu, znám terén, jde o nádherný etapový závod. Na ženské Giro, ani na Le Course de Tour de France nejsem týmem nominovaná, což jsem si docela oddechla, protože Giro trvá deset dnů a musela bych tam deset dnů odvádět těžkou práci pro tým. Tak si pro změnu opět jednou ráda zazávodím v reprezentačním dresu a navíc doma. Před olympiádou by to byla ideální příprava.
Máte pocit, že už časovkou jste si o ni hlasitě řekla? Ještě by to chtělo dojet v popředí také sobotní silniční závod, že?
Určitě ten hromadný závod bude spolurozhodovat, ale když porovnáte zdejší trať profilem s tou olympijskou, je úplně jiná. O nominaci se nedá rozhodovat jen podle sobotního závodu.
V Bánovcích jde o rovinu, v Japonsku bude u hory Fudži profil kopcovitější.
Někteří lidé říkají, že ani tam nejde pro ženy o těžkou trať, ale já mluvila s holkama z týmu, které si ji už projely. A i když není vyloženě těžká, má 140 kilometrů a nastoupá se přes 2 000 metrů. Rozhodně to nebude sprinterská trať.
Zatímco v Bánovcích je sprinterská jednoznačně.
Tady nastoupáme za tři okruhy dohromady jen 300 metrů. Na trati je jen jeden brdek. Okruh je hrozně dlouhý a ten brdek je daleko před cílem.
Sáblíková v cyklistickém dresu na letní olympiádu? Šance opět existuje |
Máte zprávy, jestli na sobotu přijede Martina Sáblíková?
Myslím si, že přijede.
Její trenér Petr Novák říkal, že na osmdesát procent nepřijede.
Nevím. Každopádně chci bojovat. (Martina Sáblíková později na Facebooku potvrdila, že šampionátu se nezúčastní - pozn. red.) Víte, já jsem se dva roky snažila tu olympiádu vyjet. Jezdila jsem po všech těžkých závodech. Do posledního termínu jsem bojovala a každý bod. A pak kvůli tomu, že letos měsíc nezávodím, mi ji najednou chtějí vzít. Hodně mě to naštvalo, navíc mě to ubíjelo i v hlavě.
Při neúčasti Sáblíkové by byl sobotní závod především vaším soubojem s početní převahou Dukly Praha?
V sobotu to bude z mého pohledu hlavně o tom nesnažit se tvořit závod. Jede se na tři kola, nejsou sice těžká, ale kdybych ho tvořila, zbytečně bych se unavila.
Domníváte se, že se někdo může v závěru pokusit o překvapení, nebo se rozhodne v hromadném spurtu?
Já určitě překvapovat nebudu. Cílová rovina je dlouhá, navíc je na ní hrozně daleko vidět. Kdybych odjela sama, proti pelotonu nepojedu dost rychle. Budu si hlídat holky z Dukly, které se asi pokusí tvořit závod. Zkusím chytit únik, který by mohl odjet. A jestli dojde na sprint, ten už je o náhodě.
Nikola Nosková se v Bánovcích nad Bebravou raduje z obhajoby českého titulu v časovce.
Za poslední roky jste si prožila hodně velmi těžkých chvil. Neříkáte si, že byste už konečně chtěla zažít i nějaký ten klidný rok?
Bylo by to fajn. Jak jsem se letos trápila, přemýšlela jsem i nad tím, jestli to mám vůbec zapotřebí. Napadalo mě, že bych nejradši skončila a začala studovat, což by mě taky hrozně bavilo.
Co vás přesvědčilo, že jste cyklistiku nezabalila?
Říkala jsem si, že je tady ještě mistrovství republiky. Pak také nový trenér, navíc i příprava se zase začala vyvíjet skvěle. Chtěla jsem se ještě předvést. Teď mám chuť jim ukázat: Jsem zpátky a ještě lepší než dřív.
Na jak dlouho máte v týmu SD Worx smlouvu?
Do konce roku, ale je tam možnost prodloužení. Když jsem teď vyhrála republiku, snad to vyjde. Doufám, že se na nějaké závody podívám i s týmem. Letos jsem s nimi jela Brabantský šíp. Sice jsem tam málem umřela, protože jsem dvě hodiny pracovala na špici, ale ty mezinárodní závody jsou skvělé. A tým je také skvělý, holky mě podporují.
