Gastronomům vláda přislíbila stoprocentní úhradu mezd i odvodů, stoprocentní úhradu nájemného a bonus 400 korun na každého zaměstnance na den.
Realita má však daleko k příběhu spokojeného restauratéra, který s úlevou otevírá poslední šampaňské na skladě. Oslovení podnikatelé totiž tvrdí, že k financím, které rozhodují o tom, zda přežijí, se často kvůli „maličkostem“ nedostanou.
„Na co si restauratéři stěžují, vždyť dostanou všechno, řeknou Češi. Není to pravda! Mně minulý týden poslali 15 tisíc kompenzační bonus za listopad a po dvou dnech už hrozí, abych ho vrátil, jinak budu platit penále a úroky,“ líčí zkušenosti Václav Schejbal, majitel plzeňského Bistra v Riegrovce. Důvodem zamítnutí bylo, že neprokázal obrat alespoň 180 tisíc za minulý rok, kdy však ještě nepodnikal.
Od října, kdy poprvé od první vlny opět zavřely restaurace, dosáhl jen na pomoc ve formě proplacení 80 procent mezd zaměstnanců. Neúspěšný byl i v případě žádosti o peníze z programu COVID – Nájemné. Začal totiž podnikat v září a nedokázal tak splnit podmínku řádného uhrazení nájmu v předchozích měsících a nemohl ani doložit tržby z loňského roku. „Doložili jsme výpisy z bankovních účtů i potvrzení předchozího pronajímatele, že všechno platil, ale nestačilo to. Přišel jsem tím o 100 tisíc korun od státu,“ říká.
Na nájemném si vylámal zuby i Zdeněk Babulík, který dlouhodobě provozuje několik restaurací ve Zlíně. Měl trochu smůlu, letos totiž měnil všechny podniky na s. r. o., protože to chtěla banka. Jenomže právě proto mu nedávno ministerstvo průmyslu a obchodu zamítlo úhradu nájmu ve výši 50 procent. „Kdo otevřel provozovnu a měl uzavřenou nájemní smlouvu až po 1. 5. 2020, nemá nárok na kompenzace,“ odpověděla mu úřednice. Není to úplně ojedinělá komplikace. „Známe kolem sebe minimálně dvě restaurace s podobným problémem,“ řekl Babulík, který tím přišel nejméně o 180 tisíc korun.
Trpělivost s vládou kvůli složitému čerpání pomoci došla i spolumajiteli pražského baru Vinograf Janu Horešovskému, který se v říjnu rozhodl svůj druhý bar u Karlova mostu zavřít. „Je to zombie zóna. Nejsou tam turisté ani rezidenti a lidé tam nemají důvod chodit. Zachraňuje nás e-shop,“ říká.
Do jisté míry je i on obětí byrokratického aparátu. Stačilo k tomu málo. Odvody na sociální a zdravotní pojištění zaplatil v říjnu v poslední den splatnosti, ale suma přišla na účet státu jeden den po splatnosti. Výsledek? Nesplnil formální předpoklady pro čerpání finanční kompenzace z programu Antivirus.
„Restaurace nemají peníze, jsou zatíženy spoustou dluhů a stát říká – pomůžeme vám, ale musíte mít všechno uhrazeno. To je dneska vzácný jev,“ popsal bludný kruh, ve kterém se točí s řadou svých kolegů. Bankovní půjčky do gastro sektoru úplně zamrzly a podnikatelé se ani nechtějí dál zadlužovat.
I proto restauratéři nově oznámené kompenzace hodnotí s velkou skepsí. Státní pomoc jim náklady pokryje jen zčásti. Mzdy a nájmy, které slíbil plně hradit stát, podle Horešovského tvoří kolem 50 procent všech nákladů. Mnoho restauratérů už však nemá na energie, splátky úvěrů, zaplacení dodávek surovin a nápojů. „U některých dodavatelů máme dluhy ještě z prvního lockdownu,“ dodal Horešovský.
