Několik let řídíte malotřídku. Jak moc je tento typ školy v dnešním systému potřeba? Málokdo si asi pod pojmem základní škola představí právě malotřídku, která na mě působí jako škola na vesnici.
Víc se mi líbí pojem málotřídka, protože nejde o malé třídy, jen jich je málo. Jsou to takové školy typické pro vesnice, protože v nich není dost dětí pro klasickou devítiletku. U nás ve vesnici máme 55–60 dětí, které chodí do první až páté třídy. Většina z nich chodí k nám, místo aby dojížděly do větších ve městě. Neumím si ale představit, že bychom dokázali dát dohromady třídy až do deváté. Asi by to ani nebylo správné.
Proč ne?
Do páté třídy je to samozřejmě učení, ale také výchova a hraní, které postupně odpadá s druhým a dalšími stupni školy. Také je dobře, že je ve třídách zdravá konkurence co do počtu dětí. Podle mě není fér mít na celé škole v šesté nebo deváté třídě jen 15 dětí. Smysluplnější je to třeba od 50 žáků v každém ročníku, aspoň dvě třídy.
Základem vesnice je pro mě dodnes škola, hospoda a farář. Vesnice je „komunitnější“, na kulturním životě se podílí většina jejích obyvatel a škola do toho může hodně promlouvat. Jsem rád, že je tu málotřídka.
Když je podle vás základní škola moc veliká, je to špatně?
Špatně je asi silné slovo, ale do kulturního rozvoje obce tolik nepromlouvá, nemá kapacitu se mu tolik věnovat. Je v ní veliká různorodost dětí i učitelů, takže v ní je zájem o život v okolí někdy spíš z povinnosti než z vlastní iniciativy školy.
Je pravda, že dřív jsme rodiče div nepřemlouvali, aby dali děti k nám. Ale pak jsme udělali dny otevřených dveří, začali s rodiči víc komunikovat, podařilo se nám je přilákat, abychom aspoň dostali šanci to stigma změnit.
Jakub Dolníčekředitel ZŠ a MŠ Dolní Studénky
Jak se na malou školu, jako je ta vaše, shání učitelé?
Jedna kolegyně, která učila ještě i mě, říká, že až půjde do důchodu, budeme z ní sundávat inventární číslo. Jak se naše škola začala rozšiřovat, i shánění učitelů bylo snadnější. Například paní ředitelka z vedlejší obce skončila, a tak jsem po ní velmi rád sáhl, protože to je vynikající kantorka, která se ani s přibývajícím věkem nebojí nových věcí.
Naopak jiná místní žena nebyla spokojená v práci, a tak začala studovat učitelství pro první stupeň. Na výběrové řízení se nám přihlásily učitelky z městských škol... Mnohé argumentovaly, že toho mají dost a chtějí změnu. Že je kravál na chodbách i v jídelnách, že je tam hodně dětí, zatímco tady si učení zase užívají. Je tu větší klid, o tom není pochyb.
Není to tedy ve stylu: „Á, málotřídka, tak tam nejdu“?
O málotřídkách se spíš jen moc nemluví. Ani v mojí sociální bublině nebyla první volbou rodičů. Ale když přijdou a na vlastní oči to vidí, pak si říkají, že tady učitelé na děti mají mnohem víc času a dítě by k nám chtěli dát.
Bydlím tu odmala, můžu to využít ku prospěchu věci
Než jste byl pověřen řízením školy, hrozilo jí zavření. Sám jste říkal že málotřídka není u rodičů první volbou. Je těžké přesvědčit rodiče, že i málotřídky jsou dobré a stojí za to do nich chodit, než aby děti dojížděly?
Je to jiné pro každou obec. Teď budu vycházet z toho, co vím o naší škole a možná těch pár okolních. Jsem moc rád, že se stalo normální, že děti z naší obce do naší školy chodí. My jsme sice blízko města, a to je negativum. Hodně rodičů i z okolí vozí děti do školy právě tam.
Dřív jsme rodiče div nepřemlouvali, aby dali děti k nám. Ale pak jsme udělali dny otevřených dveří, začali s rodiči víc komunikovat a podařilo se nám je přilákat. Tak jsme dostali šanci to stigma změnit. Tehdy nám pomohlo, že vyšla zpráva České školní inspekce, že úroveň malotřídek v Česku je vysoká. My jsme dělali i náslechové hodiny pro rodiče, aby sami viděli, že se dá zvládnout kombinace víc ročníků dohromady.
Žáci v malotřídce dělají všechno spolu, teď se nebudou smět potkat |
Vy jste nejen ředitelem školy ve vesnici, ale i rodilý Dolnostudenčák a zastupitel. Je to plus, nebo naopak minus, že se většina vašeho života odehrává na jednom místě?
Nemyslím si, že je to minus, naopak! Studoval jsem učitelství biologie a zeměpisu pro druhý i třetí stupeň. První stupeň jsem si dodělával později a nemyslel jsem si, že budu někdy učit malé děti na malé škole. Ovšem souhlasím s tím, že by ředitel nebo učitel měl být z vesnice, kde působí. Lidé odjinud nemají přesah, který jsme tomu schopni dát my.
Jaký přesah?
Jsem místní, působím zároveň ve vedení obce a díky tomu mám výbornou komunikační platformu se zřizovatelem. Jakékoliv problémy řešíme hned a efektivněji.
Nejste pak ve střetu zájmů?
Nejsem tam sám, jsou tam další členové a rada. Jestli někdy způsobím nějaký problém, už se toho ve vesnici nezbavím (směje se). Ale je pravda, že jsem v práci skoro pořád. Asi by bylo příjemnější odjet pár kilometrů a pak být aktivní v místě bydliště jen tak, ale to není ono.
U vás ve škole ale nejsou jen děti z Dolní Studénky, ne?
To je pravda, začaly k nám jezdit děti i z okolí včetně Šumperka. Rodiče už si školy víc vybírají. Pro mě je výzva rodiče přesvědčit, že jsme dobrá volba. Neplánoval jsem, že budu ředitel, a jsem rád, že jsem s tím začal v málotřídce. To mi potvrzují i mí kolegové z devítiletých škol, kteří si vedením málotřídky prošli. Kvantitou toho nemáme tolik jako velké školy, ale náplň je podobná.
Máte ale například jen tři třídy, takže nemusíte řešit třeba přijímací zkoušky na střední školy.
To ne, ale zase naši páťáci se hlásí na víceletá gymnázia, takže to řešíme.
Bystřejší se učí od starších, ti zase častěji procvičují
Jak máte teď spojené třídy?
Podle mechanismu ministerstva jsme takzvaná trojtřídka. Máme minimálně 42 dětí, kdybychom jich měli 60, nejsme trojtřídka, ale čtyřtřídka. Musíme vymyslet organizaci školního roku tak, aby děti byly pospojovány do tří různých tříd. Letos máme prvňáky samostatně, druhou a třetí třídu dohromady a čtvrtou a pátou třídu dohromady.
Je podle vás prospěšné, když jsou druháci a třeťáci, případně čtvrťáci a páťáci dohromady?
Dětem je to jedno. Naopak si myslím, že jim to ku prospěchu je, protože třeťáci si mohou stále opakovat věci z druháku, bystřejší druháci se posouvají a pochytávají věci od třeťáků. Vždycky se snažíme vymyslet organizaci co nejlépe, předloni jsme měli například spojenou druhou a pátou třídu. Když jsem sem chodil já, byla spojená třetí a pátá. Je to o počtu dětí v jednotlivých ročnících a jejich individuálních potřebách. I takhle se to ale dá zvládnout a pořád učit kvalitně.
A jak to řešíte v případě inkluze?
I ta do toho promlouvá. Máme teď nevidomého žáka v páté třídě a autistu ve druhé. Bylo by dost nešikovné, aby byli ve spojené třídě. Proto vždycky o prázdninách přemýšlím, jak to udělat co nejlíp. Je to taková skládačka.
Plagův resort zvažuje delší vánoční prázdniny a opětovné zavření škol |
Učitelům takové skupiny vyhovují?
Jak kterým, pro ně je to určitě složitější než pro děti. Musí výuku přizpůsobit tak, aby byli schopni učit v obou ročnících zároveň. Jsou i dvoutřídní školy, kde je třeba spojená třetí, čtvrtá a pátá třída, takže musí učit tři ročníky zároveň. A jsou i jednotřídní, kde jsou dokonce děti od první do páté třídy.
Když jsem před pěti lety začínal, byli jsme dvojtřídka na výjimku, protože nás tady bylo 20 plus dvě děti, které studovaly v zahraničí, takže celkem dvacet dva. A abychom byli jako dvojtřídka bez výjimky, muselo nás být 24.
Musela vás zaštítit obec?
Ano, v podstatě řekli, že doplatí zbytek v rámci rozpočtu, protože mají zájem na tom, aby škola fungovala a dvojtřídní režim byl lepší varianta. Obec chce, abychom učili co nejvíce odděleně, takže máme i jiné dotační hodiny na výjimku.
Když to ale takhle slepujete dohromady a máte různé výjimky, neprojeví se to na kvalitě výuky?
Řeknu to na příkladu. Vyučovací hodina má 45 minut. U nás je teď třeba devět prvňáků, kteří se učí samostatně. A když to vezmu čistě fakticky, tak 45 minut rozdělených mezi devět dětí je pět minut na každého. Na škole, kde prvňáků je 25, má učitel na každého žáka asi tak 2 minuty.
Ale druháky a třeťáky máte dohromady.
Těch máme 20, což je pořád méně než v klasické škole. I když jsou to dva ročníky, jen se jinak připraví hodina a výuka se rozdělí. Deset minut dělají něco společně, starší opakují, třeťáci se něco učí. Není na tom nic špatného. I čtvrťáci dělají něco samostatně, s páťáky se procvičuje a pak se to protočí. Spojený ročník vede k samostatnosti, což je podle mě pozitivní a i tak mají dostatek hodin samostatných.
Zavření jsme zvládali lépe než velké školy
Na mě osobně působí málotřídka spíš jako alternativní vzdělávání. Sám říkáte, že se pracuje ve skupinách, děti jsou vedené k samostatnosti. To se v klasické třídě plné dětí dělá těžko.
Ale i tam to je, vždycky ale záleží na učiteli. Nejsme alternativní a nikdy jsme neměli ambici se jí stát, jen je výuka postavena jinak. Z alternativních škol si vytahujeme části, které nám vyhovují.
Máme tu například skvělou učitelku na projektové vyučování a další kolegyni, která ráda zkouší nové metody splývavého čtení, Hejného matematiky a dalších. I s koronakrizí jsme se dokázali popasovat líp než velké školy. Je nás méně, jednodušeji šly informace k rodičům.
Byly děti, které na jaře do školy nechodily, potvrdila to i Česká školní inspekce. Bylo to tak i u vás?
Bylo. Některé děti ve škole nebyly celé tři měsíce a na distanční výuce moc nefungovaly. Ale troufám si tvrdit, že jsme schopní to díky rozdělení tříd a menším skupinám rychleji dohnat.
Rom řediteluje horské malotřídce, školu zachránil před uzavřením |
Myslíte díky tomu, že každé dítě znáte, víte přesně, co mu chybí, co nestihne dělat a co je potřeba dělat?
Ano, známe je. I z vesnice. Něco takového nemá na velké škole se stovkami dětí ředitel ani učitel šanci poznat. Já tu znám všechny a všichni zase mě. Tady je těžké i chodit za školu (usmívá se).
Když k nám například přišla inspekce po roce, co jsem byl ve funkci, byla překvapena, že jsem vyjmenoval jména všech předškoláků, kterých jsme měli šestnácti. Jako ředitel jsem v každodenním kontaktu s dětmi ze školy a týdenním, co se týče dětí ze školky. Ředitel jiné školy by se ta jména musel učit cíleně, což je samozřejmě nesmysl.
Dokážete díky tomu poznat i problémy s učením, v rodině?
Určitě blízký kontakt pomáhá všem, kteří ve škole pracujeme. S kolegyní jsme například řešili specifický problém u jednoho dítěte. Věděl jsem, o koho jde, co je to za problém, a říkal jsem jí, že je skvělé, že se dokážeme věnovat specifickým potřebám dětí, které to potřebují.
V každé škole jsou specifické potíže, když vezmu, že se to týká třeba deseti procent žáků, je to u nás pět, šest dětí. Na velké škole je to třeba 50, 60 dětí. To je pak složitější. U nás se všichni známe, děti dělají různé projekty napříč věkem. Najeli jsme na spoustu kroužků přes komunitní školu, kam zveme nejen děti z naší školy, ale z celé obce, které chodí do škol jinam.
Komunitní škola. To znamená, že se děti zapojují do chodu obce?
Určitě. Loni jsme měli čtenářský klub a chtěli to trochu rozšířit. Čtvrťáci a páťáci dostali za úkol popřemýšlet, co by v obci mohli zlepšit. Vymysleli spoustu blbin, ale také spoustu zajímavých věcí, jenže nerealizovatelných. Třeba zelené zastávky se střechou z květin. Pěkné, ale údržba by byla náročná. Pak si všimli, že škola sousedí s kostelem a že tam není žádné místo k sezení.
Tak vymysleli lavičky s odpadkovými koši. Napsali panu starostovi dopis, hledali na internetu, kolik lavičky stojí, pracovali na tom společně se školou. Rada obce to schválila a v září jsme slavnostně lavičky otevřeli. Velmi jednoduché, ale doteď to tady nikoho nenapadlo.
Jakub Dolníček (32)Pochází z Dolních Studének na Šumpersku, kde je nyní také ředitelem malotřídky. Vystudoval učitelství biologie a zeměpisu pro střední školy a druhý stupeň ZŠ na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Později ještě učitelství pro první stupeň ZŠ na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity v Ostravě. Základní školu a Mateřskou školu Dolní Studénky vede šestým rokem. V obci je také členem rady obce a aktivně se podílí na vedení neziskových organizacích v obci. Mnoho let aktivně spolupracuje s Místní akční skupinou Šumperský venkov, především v oblasti vzdělávání a dotací. V době letních prázdnin se podílí na realizaci příměstských i pobytových táborů v regionu či Českém ráji. V kategorii malotřídek se stal ředitelem roku v anketě společnosti Tutor.  |
