Pod finanční gramotností se skrývá naše základní orientace ve finančnictví a bankovnictví či schopnost spočítat si například výši úroků nebo splátek. Ale nejenom to. Jedná se také o naše životní postoje a chování i žebříček hodnot souvisejících se světem financí.
Skutečně finančně gramotný člověk je schopný čelit nástrahám finančního trhu a zabezpečit sebe a svou rodinu v různých životních situacích jako je studium, ztráta zaměstnání, bydlení, narození dítěte, spoření na vzdělání dětí nebo se zodpovědně připravit na stáří. A v tom máme stále co dohánět.
Ochrana soukromých financí se může jevit na první pohled jako složitá. Pokud si ale uvědomíme, že se jedná o záležitost, za kterou neseme osobní zodpovědnost a vytvoříme si přehledný systém kontroly našich finančních záležitostí, zjistíme, že to není taková věda.
Finanční rezerva se vyplatí
Základním nástrojem v tomto „ochranném“ systému je vedení domácího rozpočtu, díky němuž budeme mít průběžný přehled o našich příjmech a výdajích. Bohužel 57 % českých domácností takový rozpočet vůbec nesestavuje. Více než polovina z této skupiny jej považuje za zbytečnost, pětina je jednoduše příliš pohodlná a desetinu tato varianta ani nenapadne.
Naopak lidé, kteří s rozpočtem pracují, jsou zvyklí stanovovat si i dlouhodobější finanční cíle, například koupi auta nebo náročnější zahraniční dovolenou. Mají tak dobrý přehled o tom, jaká je jejich finanční rezerva.
Jana Brodani
|
Přitom ani tvorba této položky není tak složitá, pokud víme, jak na to.
Začněte soupisem všech vašich výdajů a příjmů. To vám umožní hledat zdroje, ze kterých můžete odkládat každý měsíc alespoň malou částku. Založte si speciální účet, například spořicí účet bez poplatků, na který budete rezervu odkládat. Ve chvíli, kdy budete mít naspořenu nějakou sumu, ale nepodlehněte pokušení k utrácení. Berte tyto peníze jako skutečnou rezervu, která se bude hodit při nějaké krizové situaci, třeba nečekaném výpadku pravidelných příjmů. Potřeba takovéto rezervy se ukázala i v nedávné době při pandemii covid-19.
Spoléhejte sami na sebe
Vždycky myslete i na budoucnost, třebas je hodně vzdálená. To platí především na zabezpečení pro důchodový věk. Zvláště mladší lidé a ti s nižším vzděláním, považují spoření na důchod za něco zbytečného. Aktuální průzkum naší finanční gramotnosti ukázal, že Češi jsou nejspíš nenapravitelní optimisté, protože většina dotázaných je přesvědčena, že podstatná část jejich důchodu bude stále financována státem.
Naštěstí však stoupá podíl těch, kteří mají vlastní alternativní plán, takže 64 % lidí předpokládá, že budou své stáří financovat z úspor a 47 % má dokonce soukromý penzijní plán. Až 17 % však stále spoléhá, že je zároveň podpoří někdo z rodiny. Na druhou stranu, podle průzkumu AKAT ČR roste počet domácností, které se snaží zajistit na stáří.
Zatímco v roce 2012 bylo uzavřených celkem 370 tisíc smluv o pravidelných investicích, koncem roku 2017 jich bylo 870 tisíc a v aktuální době již milion domácností investuje své úspory s cílem zajištění na stáří prostřednictvím pravidelných investic. Vnímání důležitosti spoření na stáří se odráží i ve faktu, že roste měsíční investovaná částka. Zatímco v roce 2012 byla průměrná měsíční investice v rámci pravidelných investic 1 500 korun, v současné době dosahuje již 2 000 korun.
Spoření v hotovosti není řešení
Důležitým prvkem finanční gramotnosti je schopnost vyznat se v nabídkách bankovních a jiných finančních institucí, případně vědět, kam se obrátit, když si nevíme s něčím rady, nebo něčemu nerozumíme.
Průzkum potvrdil, že Češi dávají stále přednost spoření před investováním. Pouze 5 % lidí v minulých 12 měsících investovalo do akcií a podílových listů. Možnost spořit si na bankovních účtech nebo prostřednictvím stavebního spoření naopak ve stejném období využily tři čtvrtiny respondentů. Za posledních pět let se významně zvýšil podíl těch, kteří spořili také v hotovosti (z 34 % na 58 %), což není zrovna prozíravé.
Proč se takto chováme? Obecně platí, že nemáme rádi riziko a investice do akcií mnohým z nás připadá jako velmi nejistá. Určitou roli hraje také pohodlnost zkusit něco nového, případně nedostatek informací a strach, že „složitějším“ produktům neporozumíme a představa, že „banky nás stejně oberou“. Ale i tento problém má řešení.
Kde hledat pomoc
Pro naše finanční operace bychom si měli vybrat důvěryhodnou instituci, a pokud něčemu nerozumíme, není ostuda ptát se zaměstnanců banky a finančních poradců. Kvalita vybraného finančního ústavu se ostatně pozná i podle toho, že její zaměstnanci tu jsou pro nás a ochotně pomohou.
Vždy důkladně čtěte, co podepisujete: klidně si smlouvy vezměte domů a v klidu je prostudujte, prokonzultujte s rodinou nebo s někým zkušenějším. Veškeré podepsané smlouvy, potvrzení a doklady o koupi dražších věcí a podobné dokumenty si uschovejte.
Pokud se vyskytne nějaký zádrhel, obraťte se v prvním kroku na tu instituci, které se týká.
Veškerou komunikaci o vašem problému či stížnosti si opět pečlivě uložte. Pokud se váš případ vleče a náprava je v nedohlednu, svůj spor můžete řešit u finančního arbitra nebo u dohledového orgánu, kterým je u nás Česká národní banka . Ta ale plní tuto funkci pouze u subjektů, které spadají do její působnosti. Pokud poruší nějakou povinnost poskytovatel či zprostředkovatel bez licence České národní banky, obraťte se na Českou obchodní inspekci.
Někdy je dobré se nejdříve poradit v dluhové či spotřebitelské poradně. Jejich síť je hustá a pobočky najdete je ve všech regionech.
Ach ty počty…
Kdo nechce skočit na lep prodejcům různých nevýhodných finančních produktů a chce si správně zvolit ten, který je pro nás výhodný, neobejdeme se bez počítání. Každý produkt má navíc svá specifika.
U úvěrů je vhodné sledovat RPSN, tedy roční procentní sazbu nákladů. U spořicích produktů porovnávejte výši úroků s poplatky, resp. veškerými náklady – teprve pak se rozhodujte, který vybrat. U investic sledujte nejen výnosy, ale i s nimi spojená rizika (tržní, úrokové, kreditní, měnové, politické riziko apod.) a míru likvidity (schopnost přeměnit investici na peníze). Nenechte se nalákat na slevy a výhodné nabídky, zvláště v peněžnictví platí, že nikdo vám nedá nic zadarmo.
Může to znít sice složitě, ale většinou si vystačíte se školní matematikou. Průzkum ovšem ukázal, že na tu mnozí Češi už trochu pozapomněli: například 50 % z nás nezvládá „procenta“, protože si neumí spočítat základní úrokovou sazbu na spořicím účtu a 13 % dokonce bojuje se základy dělení.
Nákupy bez rozmyslu
Podobný průzkum, z něhož částečně čerpá i náš článek, připravuje také OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Díky němu si můžeme udělat obrázek, jak na tom jsme s finanční gramotností ve srovnání se zahraničím. V celkovém pohledu na tuto dovednost si nestojíme úplně zle: dosahujeme úrovně celkového průměrného počtu bodů 13 (z možných 21). Nicméně v některých zemích je toto skóre lepší: 14,4 v Rakousku, 13,9 v Německu nebo 14,7 ve Slovinsku.
Do průzkumu OECD bylo zařazeno 25 vybraných členských států této organizace a vzájemné srovnání hodnotilo i „nákupní“ zodpovědnost. Tedy to, jak přemýšlíme, než si něco koupíme, zda danou věc potřebujeme, nebo zda ji nemůžeme někde sehnat výhodněji. Tady jsme dosáhli 2. nejhoršího výsledku, protože 48,4 % obyvatel Česka nakupuje v podstatě bez rozmyslu oproti třeba takovým 33,5 % Němců a Rakušanů nebo 32,5 % Italů.
Tento trochu bohémský postoj může pramenit i z toho, že téměř 57 % Čechů má pocit, že je finančně dobře zabezpečeno, což je podobné procento jako v Německu nebo v Rakousku. Možná i proto jen kolem 26 % z nás má takovou finanční rezervu, že bychom vydrželi bez příjmu půl roku (totéž platí opět o Německu a Rakousku).
I když se nejedná o žádný skvělý výsledek, pořád jsme na tom výrazně lépe než třeba Maďaři, kde má finanční rezervu na půl roku 11,5 % dotázaných a v Polsku 13 % lidí. A nakonec určitě dobrá zpráva: 80 % Čechů splácí své úvěry včas a bez větších problémů plní své měsíční finanční závazky.
