„Věděl jsem, že s Pavlem už nehne nikdo a nic. Vidím, jak si teď užívá těch volných víkendů, a myslím, že toho nelituje. Naopak každý ten volný víkend a čas strávený s rodinou ho utvrzuje v tom, že se rozhodl správně,“ říká kouč ústecké Slunety Antonín Pištěcký.
Vás tedy nepřekvapilo, že Pavel Houška po mimořádně povedené sezoně ukončil v 36 letech kariéru?
To rozhodnutí nebylo ze dne na den, nahrálo tomu několik okolností. To nejdůležitější asi bylo, že sezona skončila předčasně, ta představa, že by se měl někdy od půlky března držet ve formě, pro něj asi byla šílená. V jeho věku už to pro něj bylo fakt těžké. Navíc dostal možnost dělat práci, kterou si přál, kde by využil svého vzdělání. To byly poslední dvě kapky. Já jsem si v průběhu roku myslel, že s námi ještě jednu sezonu dá, protože herně i fyzicky na to měl, ale tyto dvě věci ho zlomily.
Velký chlap chce hrát jen na velkou žízeň. Houška už je v tajemnickém procesu |
Vy sám jste končil ještě mnohem dřív, máte pro něj pochopení?
Já končil už v 29 letech, taky jsem mohl ještě pokračovat, měl jsem smlouvu na stole, paradoxně i za větší peníze. Ale rozhodl jsem se jít cestou trénování mládeže a dnes toho nelituji, byť ty roky, které jsem na tom hřišti nestrávil, už mi nikdo nevrátí. Ale nelituji a Pavla chápu.
V čem byl tak výjimečný hráč?
Pavel má lidské a charakterové vlastnosti, které mu pomohly rychle se vypracovat, byť s basketem začal velice pozdě, až někdy v 15 letech. Ale v 18 už s námi byl v juniorské reprezentaci. Dominoval nejen na palubovce, ale přirozenou autoritou vedl i šatnu. Lidi ho následovali, je to přesně ten hráč, kterého chce mít každý trenér v týmu, protože ti kluci se vedle něj posouvali mílovými kroky dopředu. V lize je pořád pár hráčů, kteří jsou starší než Pavel a ještě hrají, ale on je typ člověka, který chce být vždy ve všem první. A ten věk by mu to už pravděpodobně nedovolil, i když já myslím, že jednu sezonu ještě ano. On je ale člověk, který neumí prohrávat, být druhý. Aby tady třeba i za menší peníze ještě dva tři roky plnil roli druhého třetího pivota, to by nikdy nedal.
A jaké jste na něm oceňoval basketbalové dovednosti?
Se svou výškou a váhou dokázal hrát výborně zády ke koši, číst situace pod košem, navíc střílet z dálky. On byl v tomto takovým průkopníkem. Strašně těžko se bránil.
Ústecký trenér Antonín Pištěcký
Hrávali jste spolu v Ústí i v Děčíně, jak na to vzpomínáte?
Jen v tom nejlepším. Pavel pak z Děčína odcházel do Nymburka, ale tam už moje basketbalové umění nedosáhlo (smích).
Jednou jste říkal, že trénujete stejně jako on, přidáváte si, ale na jeho úroveň se nikdy nemůžete dostat.
My jsme spolu byli zvyklí být na hřišti od rána do večera, dojížděli z vesnice a autobusy jezdily třeba jen jednou za hodinu a půl. Takže ten čas, než jel autobus, jsme klidně i po dvou trénincích trávili na hřišti, protože jsme ten sport prostě milovali. Pamatuji si, že když se Pavel necítil komfortně, což bylo vlastně pořád, tak byl schopný zůstat v hale a přidávat si, dokud nebyl spokojený. Piloval střelu z dálky, trestné hody, pořád si přidával, prostě chtěl být nejlepší a dával tomu vše.
Jste kamarádi i v soukromí?
Nejen my, ale i naše ženy jsou kamarádky, o to je to snazší. Navíc máme děti ve stejném věku, takže plánování volného času, když nějaký je, je taky snadné. I na dovolené jsme spolu byli.
Poslední dvě sezony jste byl Houškovým trenérem. Věřil jste, že je odehraje tak skvěle?
Určitě věřil. Otázka nebyla, jestli bude tak dobrý, já věděl, že když mu dám nějakou volnost, kterou on potřeboval, že to bude super. Jediné, co jsem řešil, jak mě zvládne jako trenéra a nějakou autoritu. Ale jeho výkony byly takové, že jsme se v podstatě nikdy nedostali do nějakého křížku. Navíc Pavel je takový profík, že když byly nějaké věci, s nimiž nesouhlasil, tak jsme je probrali v kanceláři. On pochopil, proč to tak myslím, proč to tak chci, a potom ten přenos informace směrem k týmu byl o to snazší. Když taktice uvěří nejzkušenější a nejlepší hráč na hřišti, tak o to snadněji to pak přijímají další hráči.
Takže jeho odchodem jste přišel i o spojku mezi vámi a kabinou.
Jasně. Za prvé to byl kapitán, takže to měl v náplni práce, za druhé basketu samozřejmě rozuměl a byl respektovaný týmem. Nejen pro ty své vlastnosti, že byl přirozeným lídrem, ale i pro ty své výkony. Co víc si může trenér přát. Mít v týmu hráče, který je nejlepší a zároveň má přirozenou autoritu a je přirozeným lídrem.
Kdo nahradí Pavla Houšku?
Nikdo takový neexistuje, další Pavel Houška bude muset vyrůst, což nebude jednoduché. Ale já jsem trenéřinu nešel dělat jen do doby, než Pavel Houška skončí. Chci to nějaký čas dělat a bylo jasné, že tohle jednou přijde. Máme tu Michala Šotnara, který tu bude pátým rokem, Spencera Svejcara, ten je tu čtvrtým rokem, Láďa Pecka dokonce osmým. Jsou to hráči, kteří mají nějaké zkušenosti a vztah ke Slunetě. Uvidíme, kdo z nich bude schopen tuto roli převzít. Snadné to nebude, ale basketbalový život jde dál a musíme se s tím poprat.
Klubový šéf Tomáš Hrubý mluvil o možnosti zapojit Pavla Houšku do práce v klubu. Posunulo se to nějak?
Zatím ne. Pavel má teď spoustu práce se svým novým zaměstnáním, musí se toho hodně učit. Já tohle zatím moc neřešil, pro nás je priorita postavit tým na novou sezonu. Samozřejmě bych byl rád, kdyby v klubu pracoval, ale je otázka, co mu dovolí čas. Má regulérní pracovní dobu a samozřejmě nemůže ráno odejít, aby byl součástí tréninku. Uvidíme, zda v té práci zůstane rok, dva či dvacet. Třeba se naše cesty zase spojí až časem.
Jedna hvězda odešla, jiná přišla. Ústí získalo z Děčína křídelníka Lamba Autreyho. Co na to říkáte?
Jsme nesmírně šťastní, že se nám už tak kvalitní kádr povedlo vyšperkovat o další skvělé jméno. Hledáme ještě podkošového hráče. Netrápí nás jen odchod Pavla Houšky, ale také Čampary, odešli dva kvalitní pivoti, které musíme nahradit. Každopádně máme v týmu čtyři mladé nadějné kluky, ti teď dostanou větší minutáž, budou mít větší odpovědnost. Věřím, že to zvládnou.
Přestup mezi rivaly. Autrey jde z Děčína do Ústí |
Když se ohlédnete ještě za minulou nedohranou sezonou, co se vám honí hlavou? Měli jste našlápnuto k velkému úspěchu.
Dneska už mě to jenom mrzí, kdybychom spolu mluvili týden po předčasném konci sezony, byl bych možná sprostý. Ale máme to za sebou, mám už hlavu nastavenou na další sezonu, nemá cenu se za tím otáčet. Rozhodně jsme měli nejsilnější tým v historii Slunety, tomu odpovídaly i výsledky, byli jsme na čtvrtém místě v době, kdy to končilo.
Mohli jste bojovat o semifinále?
Netvrdím, že bychom čtvrtí zůstali, ale věřil jsem, že bychom měli velkou šanci probít se do semifinále a hrát o medaile. Ale to jsou jen kdyby. Věřím, že jsme bavili diváky, aspoň od nich mám takovou zpětnou vazbu. Hráli jsme hezký basket s kvalitním týmem, to chceme každý rok. Uvidíme, jestli se nám to letos povede aspoň zopakovat, ale věřím v to. Finanční situace teď není lehká pro nikoho, nevím o žádném klubu v Česku, který by navyšoval rozpočet, spíš naopak. Uvidíme, kdo se s tím popere líp.
Věříte, že letos budete bojovat o medaile?
Nerad o tom mluvím, neznám sílu ostatních, ale jednoznačně budeme chtít přímo do play off, abychom se vyhnuli předkolu.
Bude basketbal v nové sezoně s diváky v hledišti?
Věřím, že ano. Snad se ta omezení budou týkat jen lokálních ohnisek, ale vyloučit to samozřejmě nemůžeme. Jedna věc je jistá, pokud by se stalo znovu to samé, co v březnu, byl by to obrovský problém. Teď jsme to ještě nějak všichni zvládli, ale pokud by to mělo přijít znovu třeba v zimě, bylo by to likvidační pro spoustu týmů, nejen basketbalových. Velký problém by měl sport celkově.
 |
Vy v Ústí začínáte jako trenér už pátou sezonu, jak jste tu spokojený?
Spokojený jsem, jinak bych tu nebyl. Smlouvu mám ještě na dva roky, pevně věřím, že to budeme každý rok posouvat dál. Samozřejmě uvidíme, jak to bude, smlouva u trenéra nic neznamená, já vždy říkám, že o Vánocích můžu mít volno. Ale pevně věřím, že ne. Snad doválčíme ty dva roky a pak uvidíme.
Nabídky od jiných klubů jste během té doby neměl?
To se omlouvám, o tom se moc bavit nechci. Něco bylo, ale konkrétní být nechci.
Kromě Slunety jste jedním z trenérů u reprezentační dvacítky. Jaké máte pro letošek cíle?
Během července máme tři společné kempy. FIBA nám bohužel zrušila evropský šampionát v Litvě, bude až příští rok. Takže se na to chystáme, máme víc času. Jsme v áčkové divizi a nebude moc snadné uhrát tam slušný výsledek.
