A její zjištění jsou poměrně převratná, jdou totiž proti dosavadním, konvenčním názorům odborníkům na spaní. „Dokonce i v lékařské komunitě existuje názor, že když spíte ve společném loži s partnerem nebo partnerkou, můžete si subjektivně myslet, že spíte dobře nebo lépe než dobře, objektivně je však váš spánek narušován,“ uvedl vedoucí studie Henning Johannes Drews serveru Inverse.
A dodal, že jeho výzkum veřejnost ujišťuje, že na společně sdílené ložnici a posteli není nic špatného. „Dokonce to může být prospěšné s ohledem na stabilizaci fáze REM,“ zdůraznil.
Delší fáze REM
Aby plusy i minusy společného spánku vědci odhalili, nechali spát dvanáct párů, které spolu žili v průměru po dobu 23,5 roku, po dva víkendy v laboratoři, jednou pospolu, podruhé odděleně. S pomocí polysomnografie přitom zkoumali jejich mozkové vlny, dech, pohyb, svalové napětí, srdeční aktivitu. Zajímalo je, jak se budou hodnoty společně strávené noci lišit od dat té, kterou partneři strávili odděleně.
Po noci ve sdílené posteli páry uváděly, že subjektivně spánek pociťovaly jako kvalitnější. Měření však přílišné rozdíly oproti oddělenému spaní nezaznamenala, celková doba spánku se příliš nelišila, ani čas potřebný k usnutí. Jednu odlišnost však přístroje zachytily, společný spánek zvětšil množství spánku ve fázi REM a její architekturu.
Společné spaní doznalo pouze 5,4 přerušení fáze REM, zatímco oddělené 8,5 jejího narušení. Následkem byly delší nepřerušené fáze REM spánku, při společném spaní trvaly v průměru 22 minut, při separovaném 13,4 minuty, uvádí studie vydaná v magazínu Frontiers in Psychiatry.
A to je přínosem, protože spánek REM souvisí s regulací emocí, snižuje duševní stres, konsolidací paměti, napomáhá kreativnímu řešení problémů i sociální interakci, jak píše ve své zprávě o studii server EurekAlert!.
Neposednější tělo, klidnější mozek
A vedoucí studie nabízí vysvětlení, první je ryze materialistické, biologické. Během spánkové fáze REM je totiž redukována kapacita těla regulovat teplotu, partnerova přítomnost mu ji pak pomáhá udržovat stabilní.
Druhý možný důvod je poté psychologický, blízkost toho druhého dává pocit bezpečí a klidu. „Spánek REM je narušován a umenšován psychosociálním stresem. Takže uvolněné a bezpečné prostředí ho podporuje. Partnerská přítomnost takové prostředí může pomoci vytvářet,“ poznamenává Drews.
Přitom však výzkumníci změřili, že společné sdílení lože vede k častějším pohybům údů spících. Ty však nenarušovaly architekturu spánku. „Lze říci, že zatímco vaše tělo je o něco divočejší, váš mozek ne,“ popisuje Drews.
Kromě toho partneři při společném spaní vykazovali velmi synchronizovaný spánkový rytmus. A i v tomto ohledu sází autor výzkumu na sílu intimního propojení. Čím hlubší vztah byl, čím silněji účastníci hodnotili jeho význam pro svůj život, tím synchronizovanější spánek partneři měli, shrnuje.
Spánek ve dvou věda podceňuje
Autoři výzkumu nezastírají, že jejich studie je startovní a opírá se o malý vzorek zkoumaný v nepřirozeném prostředí laboratoře. Proto plánují rozsáhlejší výzkum i mimo zdi vědeckého pracoviště. Přesto mají za to, že spánek ve společném loži s partnerem může poskytnout podporu, pokud jde o duševní zdraví, paměť nebo dovednost tvůrčího řešení problémů.
A zdůrazňují, že spánek ve dvou si vědeckou pozornost zaslouží a že byl dosud podceňovaný a přehlížený. Drtivá většina experimentálních studií si totiž všímala jednotlivců, cituje Drewse server Newsweek. „Téměř vše, co o spánkové fyziologii víme, odkazuje k individuálnímu spánku. A to je překvapující, uvážíme-li, že spánek je neodmyslitelně sociálním jevem, když na padesát procent dospělé západní populace sdílí lože s partnerem,“ připomíná.
A dodává, že sociálním aktem je spánek i z evoluční perspektivy. „Podíváte-li se na většinu primátů, na většinu tradičních společností, na historické záznamy o evropských společnostech, sdílení prostoru pro spánek s ostatními bylo velmi běžné. Po dlouhou dobu tedy spánek a komunita byly a jsou propojené,“ soudí.
