Telefonuje z Januszkowic, kde se i s mechanikem Miroslavem Mihulem zatím zabydlel. Nejsou tam sami. Hned vedle z podobných důvodů dlejí i Milíkovi týmoví parťáci z Rybniku: Australan Troy Batchelor, Lotyš Andžejs Lebeděvs (oba divákům dobře známí ze Zlaté přilby) a Rus Sergej Logačev - rovněž se svými mechaniky.
„Jsme tu po dvou v domcích u jezera, kam normálně lidi jezdí na dovolenou,“ popisuje Milík. „Můžeme vyjít aspoň před práh, ale posilovna je na druhé straně jezera, takže se ještě musíme pozeptat, jestli se tam můžeme vzdálit. Policajti nás totiž jednou denně kontrolují - a kdyby nás načapali, že nejsme v domku, museli bychom Polsko opustit,“ naznačuje, že ani s kondiční průpravou mimo plochodrážní ovál to není právě jednoduché.
Základ má ovšem solidní, v zimě a na jaře rozhodně nezahálel. „Prostor na to byl, fyzicky jsem na tom dobře,“ je Milík přesvědčený. „Chodil jsem cvičit, do toho jsem předělával byt a pomáhal jsem doma. Strašně práce...“ uleví si.
Dřít doma znamená na rodinném statku v Bernardově, vesnici nedaleko Chvaletic. „Taťka má letos nasázeno dřív než kdykoli jindy,“ usmívá se Milík.
Ještě krátce před odjezdem s otcem Václavem, též bývalým skvělým pardubickým plošinářem, ale také mnohonásobným mistrem světa v orbě, s traktorem obhospodařovali pole; v době synovy nepřítomnosti Milík starší zase na oplátku pomůže s finišem rekonstrukce bytu v blízkých Kobylnicích. „Už zbývají jen dodělávky. Zapojil jsem i bratránka, jsem rád, že přiložili ruku k dílu,“ je Milík junior vděčný.
Nastěhovat se tam pak hodlá s přítelkyní a taky se synkem, který by se měl narodit v půlce června.
„První termín máme 16. 6.,“ prozrazuje Milík. Jméno pro potomka už bylo vybráno dávno a nevybočí z tradice. „Bude to pátý Václav v řadě,“ potvrzuje jezdec.
Václav Milík se svým mechanikem Miroslavem Mihulem.
Ten už se jinak trochu smířil s tím, že s ohledem na pobyt v Polsku porod asi nestihne. Ale kdo ví - třeba to přece jen „klapne“.
„Nařízení se tu mění každý den stejně jako v Česku. Teď bych po návratu musel zase do karantény... Snad se to ještě změní, testy platí 30 dní,“ přemítá Milík.
V nucené izolaci v Polsku už se nemůže dočkat, až opět usedne na závodní speciál. Ve Svítkově stačil po uvolnění pravidel absolvovat jen dva tréninky z dosavadních tří.
„Minulou středu už jsme totiž balili, potřebovali jsme to mít přichystané,“ líčí Milík. „Ale předtím jsem se na motorce cítil fajn. Dlouho jsem na ní neseděl, ovšem ani mi nepřišlo, že byla nějaká pauza. Dráha ve Svítkově, jak se na ní nezávodilo, byla super, měla čas si sednout.“
Kvůli krizi nás „okrájeli“
Místní AMK Zlatá Přilba dokonce uspořádal jakési reprezentační minisoustředění, protože na ovále potrénovali i zástupci jiných klubů.
„Do té doby se jinde ani jezdit nedalo, v Pardubicích to bylo nejlépe připravené. Teď už se jezdí i v Plzni, v Praze to přebudovávají. Zase nás v Česku není tolik, abychom si házeli klacky pod nohy. Bylo dobré, že si to každý mohl vyzkoušet,“ kvituje Milík.
V Ekstralize s Rybnikem rozhodně nemíní hrát druhou basu. „Vedení klubu asi nějaké úplně velké ambice nemá, ale já to vidím jinak. Náš tým je sice mladý, ale kvalitní, na boj o play off podle mě máme. Se všemi kluky už jsem měl tu čest jezdit a jsou na tom dobře. Ostatní týmy budou nejspíš oslabené o cizince. Nicméně víc jsme to zatím se šéfem Rybniku neprobírali, do karantény za námi nemůže přijet,“ vysvětluje Milík.
Z týmových kolegů má skvělý vztah hlavně s Lebeděvsem, druhým mužem poslední Zlaté přilby. „Jezdili jsme spolu už ve Wroclawi, známe se od juniorů. Ale zatím nevím, zda budeme závodit spolu ve dvojici; doufám, že to tak dopadne,“ přeje si Milík.
Že polská plochá dráha startuje ještě před prázdninami, je nejen pro něj zásadní věc. Vedle Grand Prix si tu totiž jezdci vydělají nejvíc. „Teď nás dost ‚okrájeli‘,“ podotýká Milík, „ale aspoň se tu bude soutěžit. Třeba německou ligu, kde jsem měl zajímavou smlouvu, zrušili úplně... Musím zase začít vydělávat, hodně jsem do toho investoval. Mám zálohy na motorech od Kowalského, navíc se určitě bude hodně trénovat, takže se dřív odvaří... Do toho byt a další výdaje,“ poznamenává Milík.
Ekstraliga se pravděpodobně, minimálně ze začátku, bude muset obejít zcela bez diváků. „Sice to bude vysílat televize, ale atmosféra nebude taková,“ mrzí plochodrážníka. Jeho sport je v Polsku nesmírně oblíbený, což dokládá i fakt, že nedávno společně se Slovákem Martinem Vaculíkem poskytli živý rozhovor přes internet pro Canal+. „Popularita plošiny je v Polsku obrovská, ale o nějaké fandy zřejmě přijde. Lidi si totiž kupují karty na celou sezonu, protože ji rádi sledují naživo,“ říká Milík.
Zlatá přilba 2018: těžký pád Václava Milíka a dánského jezdce Nickiho Pedersena
V prvním kole jeho Rybnik vyzve 14. června doma Vaculíkovu Zielonou Góru. „Bude to vyrovnané,“ tuší Milík, „ale kdo vyhraje, to říct nedokážu. Na dráze v Rybniku jsem jezdil, ale už to je dlouho. Uvidíme, jak mi to půjde.“
Česká extraliga družstev, kde normálně válí za Pardubice, byla prozatím odsunuta na druhou polovinu roku. Co se týče prestižního seriálu Grand Prix (kam by se Milík rád probil jako stálý jezdec), u něj nelze odhadovat vůbec nic.
„Kdyby se nemohly přejíždět hranice, tak by to museli uskutečnit v Polsku, kde jsou teď jezdci,“ uvažuje Milík. „První kvalifikace už byly odvolány, podle mě se uskuteční maximálně Challenge. Pokud by mě na ni pozvali, bylo by to skvělé, ale v téhle době je to všechno hrozně komplikované,“ dodává.
