Václav Milík.

Václav Milík. | foto: Michal Klíma, MAFRA

Milík ladil podle roku 2017. Doma by rád znovu zazářil

  • 0
Ve čtvrtek přicestoval z plochodrážních závodů v Německu až pozdě v noci. Ale i když byl potom utahaný „jako kotě“, na nedělní 71. Zlatou přilbu si český reprezentant Václav Milík přivezl dobrou náladu. Generálka se povedla na jedničku.

„V pondělí jsme jeli první závod v Landshutu, kde mi to vyhovuje. Udělal jsem 14 bodů, to bylo úplně super,“ radoval se Milík. „V Brokstedtu je pro mě dráha trochu horší, ale i tak jsem získal 10 bodů, takže jsem určitě spokojený. Navíc jsme tam celé závody zkoušeli, dávali jsme jiné převody, nastavení. A trefili jsme se až na poslední jízdu, kde jsem soupeřům ještě ujel. Byl jsem trochu naštvaný, že jsme na to přišli až takhle pozdě, ale zase je to další užitečná poznámka do mého bloku pro další závody,“ pokračoval Milík.

Zmínka o bloku v předchozí citaci je zcela zásadní. Na Zlaté přilbě totiž pardubický závodník nic testovat nehodlá; naopak se spolu s mechanikem snaží ladit všechno tak, jak tomu bylo na podzim 2017, kdy Zlatou vyhrál.

Vykolejit by ho neměl ani případný déšť, který by měl na svítkovský ovál padat zejména v sobotu.

„Pak by to víc klouzalo, což se dá řešit převody a tryskami. Jestli bude zima, bude se určitě jinak tryskovat. Ale já pardubickou dráhu znám dobře, jezdil jsem tu, i když pršelo. Všechno to mám napsané, takže se budeme se mít od čeho odrazit,“ nedělal si starosti.

Na svůj předloňský triumf na Přilbě dokázal loni navázat třetím místem, přestože v poslední semifinálové rozjížďce upadl a praštil se při tom pořádně do hlavy. Účast ve „velkém“ finále však 26letý plošinář rozhodně nebere za nějakou samozřejmost; konkurence je každoročně nadupaná.

„Pro mě byl loni obrovský úspěch, že jsem se po takovém pádu byl vůbec schopný vrátit na motorku a ty závody dojel,“ podotkl.

„Určitě jsem měl otřes mozku; večer mě bolela hlava, a když jsem po finále seděl ve své dílně a převlékal se, ani jsem si nepamatoval, jak ta finálová jízda probíhala a že jsem byl třetí... Docházelo mi to až zpětně, do té hlavy jsem si dal fakt dost. Ale že by finále mělo být standard každý rok? Chtěl bych toho dosáhnout, ale není to tak jednoduché. Závodníci jsou tu dobří a dařit se může každému,“ řekl.

Před závody v Landshutu a Brokstedtu se v sezoně spíš trápil, ale ambice má i tak vysoké. Vždyť i při otázce na letošní největší favority Zlaté přilby se od srdce rozesmál: „Je to složité, ale velkou fazonu má Slovák Martin Vaculík. A druhej jsem já, no...“


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž