Sociální sítě v Libanonu zaplavují snímky tažných ptáků putujících z Afriky do Evropy a Asie. V Libanonu se každoročně zastavují a setrvají hodiny, někteří týdny, a čekají na příznivé vzdušné proudy, aby mohli pokračovat dál ke svému cíli. Většinou je pozorují ti, kdo se za nimi vypraví do odlehlých oblastí, například do údolí Bikáa, které je křižovatkou tažných tras.
Tažní ptáci v Česku |
„Teď si lidé fotografují ptáky i ve městech, u pobřeží, a nejde jen o racky,“ řekl projektový manažer libanonské společnosti ochrany přírody (SPNL) Máhir Ustá. Jeho pracoviště letos zdokumentovalo v Bejrútu a okolí přítomnost čejky trnité a volavky stříbřité. Dohromady deset druhů, které předtím v této zalidněné části země nikdy spatřeny nebyly.
Přiblížení divoké přírody je ještě patrnější v mokřadech Aammík v údolí Bikáa. „V mé zahradě jsou teď ptáci, které vidím poprvé v životě. Možná jsou klidnější, protože se nestřílí, je větší ticho, jezdí méně aut a létá méně letadel. Nevím, co se to v přírodě děje, ale je to dobré znamení,“ řekl pětatřicetiletý Izzat Tahá, který žije ve vesnici na okraji mokřadů.
Jiní lidé si všimli, že se šakalové nezvykle přiblížili k domům a procházejí se sady. Tišeji je i na turistických stezkách kolem mokřadů, kde je teď k vidění i jinak skoro nezachytitelná žába rosnička levantská. „Za normálních okolností ji nemůžete spatřit,“ říká Usta o zeleném stvoření o velikosti palce.
Tažní ptáci podle Usty mají z koronaviru prospěch i v tom směru, že je letos nechávají na pokoji lovci, kteří každoročně hejna výrazně proberou, i když většina z nich k lovu nemá povolení.
„Když se snažíte chránit přírodu v zemi, kde to 90 procent lidí nezajímá, není to jenom jako plavat proti proudu, je to jako plavat proti cunami. Ale věci se mění. Pomalu,“ řekl Usta.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
