Akční adventura MediEvil měla premiéru v roce 1998 a velmi rychle si získala popularitu díky halloweenské stylizaci a sympatickému černému humoru. Na druhou stranu, hra se nevyhnula kritice, která mířila na nedoladěné ovládání, design některých úrovní a nevyladěnou kameru.
Ale bez ohledu na negativa, hra si získala slušnou fanouškovskou základnu, a tak není žádným překvapením, že se značka svezla na „remasterovací vlně“. Aktuálně je dostupná vypilovaná verze prvního dílu.
Tak šel čas s MediEvilPrvní díl MediEvil se objevil v roce 1998 a dočkal se veskrze pozitivních recenzí. Pokračování nazvané jednoduše MediEvil 2 vyšlo o dva roky později s tím, že bylo zasazeno 500 let po událostech v jedničce. MediEvil 2 byl opět přijat veskrze kladně, ale opět došlo na kritiku kamery. Kromě toho se recenzentům nelíbilo, že je hra (vyjma zasazení) příliš podobná předchozímu dílu. V roce 2005 se objevil titul MediEvil: Resurrection, který byl předělávkou prvního dílu a asi vás nepřekvapí, že znovu dostala za uši kamera a hodnocení bylo výrazně horší než u předchozích dvou her. Na všech třech projektech pracovalo studio SCE Cambridge Studio. Remake obstarala společnost Other Ocean Emeryville. |
I když, není tak vypilovaná, jak by být mohla a měla. K tomu se dostanu později. Začnu pozitivně. Dobrou zprávou je, že si remaster MediEvila zachoval nádech původní hry ve stylu filmů Tima Burtona, takže v pamětnících vyvolá silný nádech nostalgie a s láskou při hraní zavzpomínají na staré dobré časy.
To platí i pro mne a musím se přiznat, že MediEvil mi připomněl to, jak jsem jako hráč zlenivěl a zvykl jsem si na novodobé tituly, které vodí za ručičku. MediEvil není extrémně těžkou hrou (až na některé úrovně), ale při jeho hraní si uvědomíte změnu přístupu k hráčům.
Je tak otázkou, zda může MediEvil v širším měřítku oslovit i mladší generaci, která by mohla být zaskočena například tím, že se nápověda neobjevuje automaticky (ani pokud jde o základní herní mechanismy), jak jsme dnes zvyklí. Je nutné najít a otevřít knihy, které se nacházejí na různých místech daných levelů. Stejně tak může být pro někoho překvapivé, že chybějí checkpointy.
Tvůrci z Other Ocean Emeryville nový MediEvil nazývají spíše remakem než remasterem a jejich recept byl takový, že zachovají to, co funguje, a pozmění to, co nebylo v původní hře doladěné. Na herní principy tak příliš nesahali, ale zapracovali na technické stránce hry. I když pořád jsou tu větší než malé rezervy.
Pomoz si sám
Jádro MediEvil tedy zůstalo stejné. Jde o akční adventuru, kdy se ujmete role rytíře sira Daniela Fortesque, který je považován za velkého hrdinu, ale pravdou je, že jde o omyl. Během své finální bitvy proti silám zla zemřel dříve, než zasadil jedinou ránu. Poté, co je oživen, se snaží zasloužit vykoupení.
MediEvil
Často budete bojovat proti rozmanitým nepřátelům s tím, že máte k dispozici zbraně na blízko i zbraně na dálku. Druhé zmíněné ovšem mají omezené množství střel a některé zbraně na blízko se zase používáním opotřebovávají. Kromě toho jsou dostupné také štíty a i pro ně platí, že se rozpadnou poté, co schytají určité množství zásahů. Fortesque má mimochodem jako kostlivec výhodu, že si dokáže utrhnout ruku a mlátit s ní nepřátele po hlavě.
Mechanismy soubojů nejsou kdovíjak složité, máme tu klasické schéma standardní útok, speciální útok a blokování štítem s tím, že některé zbraně mají ještě další silný útok, ale je nutné držet déle tlačítko pro jeho aktivaci.
Střety s nepřáteli nejsou obvykle komplexní. Občas je na místě určitá taktika, ale rozhodně nejde o typ hry, která si žádá dlouhé studium chování nepřátel a pečlivé zvažování každého úderu. Vystačíte si i se zběsilým bušením do tlačítka pro útok. Časem se to trochu omrzí, ale na druhou stranu má tomu díky hra svižné tempo.
MediEvil
Je nutné si hodně hlídat ukazatel zdraví, hra v tomto ohledu není úplně přívětivá, takže pokud vám dojde, tak se vrátíte na začátek úrovně. Nejsou tu žádné checkpointy. K dispozici máte lahvičky s uzdravujícím elixírem, ty se v případě potřeby aktivují samy, ale pokud vám dojdou, jste lidově řečeno nahraní. A aby toho nebylo málo, tak lahvičky se automaticky nedoplní na začátku každého levelu, musíte si stoupnout na prameny zdraví, které jsou rozmístěny po jednotlivých úrovních, nebo najít další lahvičku s elixírem.
Levely obvykle nejsou příliš rozsáhlé, ale najdete v nich sekce, kterou jsou poměrně náročné a je nemilé, když je těžce zdoláte, poté vás zabije řadový nepřítel a vy musíte začít znovu. My ze starší generace víme, že mnohé tituly z „dávných dob“ jsou takto přísné, takže jsme na to připraveni. Neznamená to však, že to občas není k naštvání.
Hra vám nebude pomáhat ani v tom slova smyslu, že vám jasně ukáže, kam se vydat a jak vyřešit tu či onu hádanku. Nebudete mít k dispozici žádné body zájmu, prostě si budete muset poradit sami. Jistě, občas najdete nápovědu ve zmíněných knihách, ale opět platí, že vás nikdo nebude vysloveně navádět. A asi je tu pár rébusů, které vám zaberou více času (nejsou vysloveně těžké, ale jsou zdlouhavé).
MediEvil
Původní hru jsem hrál, ale přiznám se, že jsem už zapomněl na to, jak nevyrovnanou obtížnost má. Některé úrovně zvládnete levou zadní, ale hned ty následující mohou být pěkný oříšek. Speciálně to platí pro mise, kde narazíte na nepřátele, které byste neměli zabíjet a máte se jim vyhýbat (což je dost těžké s ohledem na to, že vám kamera podráží nohy). Někdy je prostě MediEvil dost frustrující, byť nepatří k nenáročnějším titulům z dané éry.
Technická stránka má mezery. A ne malé
Nejvýraznější a nejviditelnější změnou je samozřejmě technická stránka, především pak grafika. Ta je samozřejmě výrazně lepší než v roce 1998, ale určité lokace nejsou zrovna vrcholem možností PlayStation 4 a dalo by se na nich ještě zapracovat.
Pro našince bude potěšující, že hra má nejen české titulky, ale také český dabing, který není vůbec špatný. V souladu se stylem hry zní trochu pohádkově. Je pravda, že překlad je někdy malinko kostrbatý, ale veskrze si v tomto ohledu není na co stěžovat.
MediEvil
Pokud jde o ovládání, na které v případě předlohy mířily stížnosti, tak u remaku mi přijde v pořádku. Osobně bych například aktivaci štítu přiřadil jiné tlačítko, ale jinak se to dá zvládnout bez problémů.
Bolístka s kamerou však přetrvává. Ta umí být v některých momentech vašim největším nepřítelem. Zabírá velmi nevhodné úhly a jsou lokace, kde se nedá ovládat, což situaci také moc nepomáhá. Nově sice přibyl mód nazvaný Dan Cam, kdy se díváte na dění přes rameno hlavní postavy, ale ani to vždy není ideálním řešením.
Další věcí, která mě zarazila s ohledem na to, že hlavním úkolem tvůrců bylo zapracovat na technické stránce, jsou časté nedostatky. Například to, že se hlavní postava zasekne za předmětem a nemůže se pohnout, takže nezbývá než restartovat úroveň. Někdy se mi také přihodilo, že nešlo bez zjevné příčiny otevřít knihu s nápovědou. Problémy jako prolínání textur a podobné nedotaženosti se dají přehlédnout, ale chyby, které znemožní, nebo výrazně zkomplikují postup hrou dost obtěžují.
Dobrá volba pro nostalgické typy, pro ostatní už tolik ne
MediEvil je tak spíše něčím, co se dá doporučit hlavně zarytým fandům originálu. Pro ostatní, kteří si chtějí vyzkoušet to, jak vypadaly hry v herním „středověku“ existují lepší volby (například remastery Crashe Bandicoota nebo Spyra). MediEvil byl v některých ohledech nedoladěný už v roce 1998 a je nedoladěný i dnes.
Fandové původní hry budou asi ochotni přimhouřit nad spoustou chyb oči, ale MediEvilem nepolíbení hráči by mohli být rozladění z herních mechanismů, do kterých se zakousl zub času a technické nedotaženosti také příliš radosti nenadělají.
