Nabízí se slavit, patří se vzít si aspoň nějaké volno. A ze všeho nejvíce pamatovat na slova pivota Ondřeje Balvína: „Byl to skvělý turnaj, Češi jsou najednou hrdí na basket. Ale zároveň to musí být základ úspěchu, ne jednohubka.“
Jak výstižné. Euforie pomine, hráči už za pár dní zamíří do klubů…
A co dál?
„Musíme si odpočinout a vstřebat, co se nám podařilo dokázat. A pak pokračovat v práci na federaci a hledat další mladé hráče, budeme je pro budoucnost potřebovat,“ říká trenér Ronen Ginzburg.
Touha po nálepce velkého sportu
Jeho tým nabídl mnohé. Srdnatý a velmi kvalitní basketbal, tahouny v čele s Tomášem Satoranským, výhry nad velikány (Turecko, Brazílie) a celkové umístnění před titány (USA, Řecko). „Do konce života budeme vzpomínat,“ říká Satoranský.
Posunuli jsme se na Everest, říká končící kapitán basketbalistů |
Každý úspěch jednou zestárne - ale dokud je čerstvý, je třeba ho ždímat do poslední kapky možných zisků. „Největší odměnou je, že jsme vrátili český basket na globální mapu,“ soudí Balvín. „Musí to být základ k tomu, že můžeme produkovat talenty a měřit se s ostatními na velkých úrovních. Je spousta takových malých zemí, třeba Litva nebo Slovinsko, poslední mistři Evropy.“
Národní týmy jsou vždy vrcholný, nejsledovanější produkt. „Snad mistrovství pomůže, aby basket začalo víc lidí v Česku vnímat jako velký sport,“ říká Vojtěch Hruban a končící kapitán Pavel Pumprla dodává: „Chtěli jsme k basketu přivést nějaké lidi, ať už děti k hraní, nebo fanoušky ke koukání. Myslím si, že jsme to několikanásobně překonali.“
I z Česka se dá vypadnout
Doroste generace dnešních dětí v budoucí reprezentanty? Na to potřebujete věštírnu. Z čínského tažení ale mohou profitovat třeba stávající mládežničtí reprezentanti.
Jaromír Bohačík a Hruban, na turnaji tak střelecky jistí a tak platní, před ním podepsali dlouhodobé smlouvy v Nymburce. Žádný div, český suverén nabízí velmi solidní podmínky a odjíždět na šampionát bez kontraktu by byl ohromný risk. Zároveň to znamená, že nejspíš zůstanou v Česku, ačkoli by jim podle výkonů proti světovým hvězdám ani Euroliga nemusela být malá.
Kouč basketbalistů: Nabídky odjinud neřeším, Česko je jasná priorita |
„Na jednu stranu mě to mrzí, oba jsou hráči evropského formátu,“ říká Balvín. „Jenže se přesně ukazuje, že Česko dřív nebylo brané jako basketbalová země. Teď jsme skončili šestí - a lidi se na nás už nebudou dívat skrz prsty. Nebudou si říkat: Někdo z Česka, kdo je starší 18 let, může někam vypadnout, to jde?“
Čerstvý třicátník Hruban si uvědomuje, že pokud dodrží čtyřletou smlouvu s Nymburkem, na velký přestup bude asi pozdě. Bohačíkovi je o tři roky méně: „Vždycky jsem říkal, že zahraničí je cíl, a pokud by se něco naskytlo, chtěl bych si to vyzkoušet.“
Uvidí se v dalších měsících. „V naší generaci už se to asi neodrazí, ale doufám, že mladším jsme postavili takový základ, aby ostatní respektovali Česko,“ soudí Balvín.
Jeho generace navíc má minimálně dvě další šance, jak se ukázat - přijdou brzy.
Doma se chceme ukázat
V červenci 2020 skočí Češi do olympijské kvalifikace, v roce 2021 hostí Praha jednu ze skupin mistrovství Evropy. „Olympiáda je ještě hodně vysoko. Vždycky tam bude někdo obrovsky silný z Evropy - Řekové, Srbové, Litva,“ říká Hruban. Z každé ze čtyř šestičlenných skupin projde do Tokia jen vítěz.
„Víme, že můžeme hrát s nejlepšími, ale tohle bude akce o jednom zápasu. Domácí mistrovství je něco, k čemu bychom měli vzhlížet.“
Satoranský: Jeli jsme nad plán. A ukázali, proč jsme se dostali až sem |
Budou-li Češi kompletní, je to síla: Satoranský, v Číně kvůli zranění absentující čahoun Jan Veselý, nejužitečnější muž Euroligy, další obr Balvín, střelci zdálky, obranáři… „S Janem a jedním dvěma mladšími hráči můžeme jít hodně daleko,“ říká Ginzburg. Medaile? Smělý, nikoli však nereálný sen.
Kapitán Pumprla se rozloučil, na šanci čeká talent Vít Krejčí. Toť vše, velká obměna má přijít až po pražském šampionátu. „Domácí Eurobasket bude vrchol a pro spoustu z nás asi poslední reprezentační akce,“ soudí Hruban. „Tam bychom chtěli hrát vysoko a ukázat lidem, že patříme do špičky.“
Teď v ní Češi jsou, zaslouženě. Ale místo pojídání jednohubek chtějí dlouhotrvající hostinu - ideálně i pro příští generace.
