„Osud těchto uprchlíků představuje mikrokosmos holokaustu,“ řekl historik Scott Miller z amerického Muzea holokaustu, který spolu s kolegyní Sarah Ogilvieovou napsal o této kauze knihu. O tragické pouti byl v roce 1976 také natočen britský film Pouť zatracených, ve kterém hráli Faye Dunawayová, Max von Sydow či Orson Welles.
V roce 1939 byli židé v nacisty ovládaných zemích v prekérní situaci. Obtížné bylo také získat vízum například do USA, kde byly v účinnosti kvóty pro přistěhovalce. Doma museli nechat většinou celý svůj majetek.
Na 175 metrů dlouhou, černobílou loď St. Louis s osmi palubami nastoupilo v sobotu 13. května 1939 v osm hodin večer v Hamburku 937 běženců (jen jeden z nich nebyl žid). Za lístek zaplatili 500 dolarů a v rukou měli víza, která též zaplatili. Cílem byla kubánská Havana.
Po dvoutýdenní plavbě, během které zemřel jeden uprchlík, ale 27. května kubánská vláda, která změnila předchozí dohody o vstupu do země, dovolila vystoupit jen 29 běžencům. Ostatní museli pokračovat v plavbě směrem k USA s nadějí, že je tam přijmou.
Od holokaustu uběhlo příliš mnoho času, říká expert o vzestupu antisemitismu |
Loď pod vedením kapitána Gustava Schrödera se blížila k Miami a již byly vidět světla města. Urgentní žádosti o povolení přistát odešly americké vládě, dva osobní telegramy dostal i prezident Franklin Roosevelt.
Nikdy na ně neodpověděl. Místo toho musela loď 4. června 1939 (přijmout je tehdy odmítla i Kanada) obrátit kurz a vrátit se do Evropy.
Herbert Karliner, tehdy dvanáctiletý chlapec ze slezských Pyskowic nedaleko československých hranic, jenž pouť přežil a později žil v USA, vyprávěl: „Vždy jsem chtěl do Ameriky. Nemohl jsem pochopit, proč nás tak velká země nepřijala.“ Válku přežil v úkrytu ve Francii, jeho rodiče a dvě sestry ale zahynuli v Osvětimi.
Uprchlíci skončili v západní Evropě, vyhráno ale neměli
Loď se nevrátila do Německa, ale 17. června přistála v belgických Antverpách. Po horečném jednání několika židovských organizací bylo 288 uprchlíků převezeno do Británie, 224 přijala Francie, 181 do Nizozemska a 214 zůstalo v Belgii.
Jejich osud (s výjimkou těch v Británii, kteří všichni válku přežili) se ale dramaticky změnil po květnu 1940, kdy nacisté přepadli západní Evropu. Z 619 běženců z Belgie, Nizozemska a Francie jich 254 zemřelo během holokaustu - většina zahynula v Osvětimi, Sobiboru a dalších vyhlazovacích táborech. Válku přežilo 365 z nich.
Kapitán Schröder obdržel později za svou roli při záchraně izraelskou medaili Spravedlivý mezi národy světa, loď, které velel, sloužila až do roku 1946 jako hotel, ze služby byla vyřazena v roce 1952.
Události kolem lodi a nepřijetí židovských běženců na Kubě, v USA a Kanadě využili nacisté obratně k propagandě proti židům.
Mezi uprchlíky byli na palubě také Čechoslováci
Na lodi plul i manželský pár československých občanů Moserových, který žil před válkou v Praze. Rosalie (narozena jako Mosesová) i Edmund Moserovi byli vysazeni ve Francii. Rosalie údajně zemřela v roce 1942 v nemocnici ve Francii, její muž ale válku přežil. V roce 1947 přijel do New Yorku, kde o rok později zemřel.
Holokaust v přímém přenosu na Instagramu: projekt má oživit vzpomínky |
V Nizozemsku byli tehdy vysazeni například i manželé Sidonie a Richard Karmannovi ze Slovenska a jejich dcera Ana Gordonová, které byly v roce 1939 čtyři roky. Sidonie a Ana byly v roce 1944 poslány do koncentračního tábora Ravensbrück, Richard do Buchenwaldu.
Všichni tři válku přežili, setkali se v Amsterodamu a odjeli do Mexika a poté do USA. „Měli jsme velké štěstí,“ řekla před časem Sidonie, která žila v Kalifornii.
Předválečná imigrační politika USA byla podle dokumentárního pořadu televize PBS z roku 1994 diskriminační vůči přistěhovalcům z Evropy a neměnila se ani při rostoucím počtu židů snažících se uniknout z Evropy přes americké konzuláty.
Udělování amerických víz židům se neustále odkládalo
Tento přístup, který se nejvíce projevoval na ministerstvu zahraničí, se postupem času a s příchodem války zhoršoval a výstižně jej charakterizovalo tajné memorandum náměstka ministra zahraničí Breckenridge Longa konzulům v Evropě, aby udělování víz židům dalšími byrokratickými překážkami „odkládali a odkládali a odkládali“.
Španělský diplomat zachránil tisíce Židů před smrtí |
Podle pořadu, který někteří historici kritizovali jako „jednostranný“, také ministerstvo dlouho přijímalo informace o holokaustu s nedůvěrou, odmítáním a utajováním. Spojené státy přijaly v letech 1933 až 1938 na 40 000 židů, zlomek těch, kteří o to usilovali.
Teprve na zákrok ministra financí Henryho Morgenthaua se podařilo ustavit v roce 1944 zvláštní výbor pro válečné uprchlíky, který zachránil životy desetitisíců židů.
V kanadském Halifaxu odhalili v lednu 2011 sochařské dílo Kolo svědomí sochaře židovského původu Daniela Libeskinda. V roce 2012 se formálně omluvily USA, loni Kanada.