„Na tabuli to vypadá, že to bylo snadné, ale první poločas tak jednoznačný nebyl. Pořád jsme se s Ústím tahali o nějakých šest až deset bodů,“ poznamenal 32letý basketbalista po utkání. „Ale před přestávkou dal Pavel Slezák trojku s klaksonem a šli jsme na +13, což nás možná trošku nastartovalo,“ uvažoval.
Co jste si následně říkali v šatně?
Že do druhé půle musíme dobře vstoupit - nechtěli jsme, aby se Ústí chytilo. To se nám povedlo; odskočili jsme jim na nějakých 20 bodů a hosté potom už možná odpadli fyzicky nebo to prostě vzdali. My jsme hráli dobře, kdokoliv přišel na palubovku z lavičky, byl přínosem. Takhle vysoké vítězství nás těší.
Třetí čtvrtky, hlavně jejich úvody, vám v sérii vesměs vycházely. Třeba pro Pardubice byl přitom tenhle úsek hry po celou sezonu noční můrou...
To jste mi řekl novinku, ani jsem si nevšiml, že je máme tak dobré. Nicméně my tu čtvrtku třeba solidně začneme a vypracujeme si až patnáctibodové vedení, ale jsme schopni ho za dvě minuty úplně ztratit... Ta mince má dvě strany. Ale věřím, že to takhle bude i dál, i v semifinále. Svědčí to o naší koncentraci.
Jste spokojeni s týmovou obranou ve druhé půli? Tu první kouč Růžička z tohoto pohledu kritizoval.
Myslím, že v prvním poločase jsme hráli slušně v útoku. Vypracovali jsme si nějaké otevřené střely a docela jsme je i dávali. K té obraně jsme si něco říkali před utkáním, ale ve spoustě situací jsme to dělali přesně opačně, než jsme chtěli. Ale basket je hra chyb. Ani nevím, jestli jsme pak po přestávce sami tak kvalitně bránili, nebo to soupeřům prostě nepadalo, ale 71 bodů inkasovaných od Ústí je dobrých. Zlepšili jsme se, to je fajn. Navíc se nám dařilo i vpředu, takže tenhle zápas musím hodnotit pozitivně.
Sérii jste mohli ukončit už minule v Ústí v normální hrací době. Nakonec jste padli 90:94 v prodloužení. Byli jste potom hodně naštvaní?
Byli, ten zápas byl v podstatě vyhraný. Vedli jsme, měli míč, šli dva na jednoho. Jenže jsme si nepřihráli, nedali koš. A z protiútoku jsme dostali trojku. To jsou takové školácké chyby. Ale řekli jsme si: dobře, tenhle zápas nedopadl, prohráli jsme si ho sami. Během příštího dne to vyprchalo a už jsme se soustředili na pátý zápas. Do Ústí už jsme znovu jet nechtěli. Jsme rádi, že jsme sérii ukončili a máme nějaký čas odpočinout si před semifinále.
S náskokem 3:1 a vědomím, že hrajete doma Na Střelnici, jste mohli být před pátým čtvrtfinále dál psychicky v pohodě.
Psychickou pohodou bych to asi nenazval, spíš správným nahecováním, namotivováním. Myslím, že jsme v té sérii byli lepší a chtěli to v tom domácím utkání dokázat. Vlítnout do něj se stoprocentním nasazením. V útoku to klapalo, v obraně trochu míň, ale stačilo to.
V tuhle chvíli ještě nevíte, s kým se střetnete v semifinále, zda s Děčínem nebo s Olomouckem. Má mužstvo nějakou preferenci?
To je hrozně složité. Oba ty týmy jsou specifické. Děčín každý zná. Nejsou tak talentovaní v útoku, spíš takoví bojovníci, basketbaloví dělníci. A prostředí je u nich hodně bouřlivé, hraje se tam těžko. Diváci dokážou vytvořit fantastickou atmosféru a pro hostující tým je to častokrát peklo. Olomoucko je talentované víc. Hraje takový odvážný, moderní basket, vůbec se toho nebojí. Mají výborné střelce, letos trefili cizince. Pro nás je to blíž, hodina cesty. Odpadlo by cestování, naši fanoušci by nás do Prostějova jeli podpořit...
Pro Svitavy je to svého druhu derby, že?
Máme to za kopcem, což je určitě výhoda. Navíc s nimi letos máme úspěšnou bilanci, třikrát jsme je porazili a prohráli jen jednou. Ale měli bychom se zaměřit hlavně na nás. Rozebrat si sérii s Ústím, v čem jsme hořeli a udělali chyby. A opačně - co se povedlo a od čeho bychom se mohli v semifinále odrazit.
