Nechce se tomu skoro věřit, že v České republice napočítáme více než 120 vodopádů vyšších než tři metry! Vyskytují se ponejvíce v horách, avšak najdeme je i v civilizovaných a obydlených krajinách kolem větších řek, v bývalých lomech či u hrází starých rybníků. Na jedněch obdivujeme bouřící mohutnost a nezkrotnost, na druhých zase šumící jemnost a poetičnost.
Krkonošské podhůří
Mekkou českých vodopádů jsou Krkonoše. Tam ale zatím leží spousta sněhu a ty největší vodopády (Pančavský, Úpský, Pudlavský, Dvorský) kryje ještě sněhový příkrov. Značky k většině krkonošských vodopádů stejně nevedou a jejich pozorování je možné jen zpovzdálí nebo vůbec. Obraťme tedy pozornost do krkonošského podhůří, kde už sníh dávno roztál.
U Nové Paky se ukrývá osmimetrový Novopacký vodopád. Byl by dokonalý a možná i nejhezčí u nás, kdyby měl vodu. Ta mu bohužel po většinu roku schází a v lepším případě je třeba se spokojit jenom s malým „čůrkem“.
Vodopádový stupeň vznikl na červenohnědých vodorovných vrstvách z období permu, voda padá kolmo dolů bez kontaktu se skálou. Efektní přírodní výtvor doplňuje převis u paty vodopádu zahloubený až 1,5 metru do skály.
Nedaleko Babiččina údolí se nachází Žebrácká rokle s pískovcovým skalním amfiteátrem, jehož středem poskakuje kaskádovitě potok. V dolní části vytváří asi čtyři metry vysoký kolmý stupeň s převisem a volně padajícím vodopádem.
Děsivou hlubinu Žebrácké rokle zmiňuje kronika Červené Hory již v roce 1573 a to v souvislosti s pověstí o dvou tulácích, kteří přišli o posvícení žebrat do vsi. Když ji celou obešli, vydali se do sousedního Mstětína, avšak cestou se nepohodli, poprali, spadli do rokle a zabili se.
Na pískovcové stěně Žebrácké rokle jsou vidět odpadávající mohutné balvany, které svědčí o rychle probíhající erozi a ústupu rozpadajícího se svahu. Ještě rychlejší destrukční vývoj lze pozorovat u Víchovského vodopádu poblíž Víchové nad Jizerou.
Vodopád v Žebrácké rokli
Víchovský vodopád
Vědeckým sledováním vodopádu na červené vrstvě slepence z období permu bylo zjištěno, že během tří let se na přelomu 20. a 21. století vodní proud přemístil o pět metrů vlevo, přičemž výška vodopádu se zmenšila z původních 8,8 metru na 6,9 metru. Takto rychlý geomorfologický vývoj je naprosto unikátní a nikde jinde u nás nemá obdobu.
Jeseníky
Hned po Krkonoších nabízejí velké množství vodopádů Jeseníky. Oblíbená cesta kolem nejznámějších vodopádů Bílé Opavy nebývá ještě v období časného jara kvůli sněhu schůdná, k jiným vodopádům je však třeba vyrazit právě teď, jelikož později už nemusí mít dost vody.
Platí to určitě pro Vysoký vodopád pod horu Velký Jezerník, k němuž vede značená cesta z Bělé pod Pradědem. Původně byl ještě vyšší než dnes, před rokem 1880, kdy jeho podobu přetvořila velmi silná letní povodeň, měřil úctyhodných 45 metrů. Také měl asi celistvější a kompaktnější vzhled.
Povodeň jej nejenom snížila, ale také rozbila do několika dílčích stupňů. Na stoprocentní pravdivost těchto informací se však vzhledem k absenci hodnověrných důkazů nelze úplně spoléhat. Dnešní celková výška Vysokého vodopádu bývá udávána hodnotou 28 metrů. V jeho profilu lze vyčlenit pět až šest (záleží na fantazii) stupňů různého charakteru, sklonu a výšky. Nejvyšší má devět metrů. Proměnlivé tvary vodního proudu na těchto dílčích stupních umocňují za vyšších vodních stavů malebnost vodopádu.
Vysoký vodopád v Jeseníkách
Pozoruhodná a rychle pomíjivá podívaná nastává při rychlém tání sněhu v nepřístupné Velké kotlině, kde vedle Moravice zmohutní několik dalších pramenných zdrojnic této řeky. Na bližší vzniká asi sedm metrů vysoký schodovitý vodopád, na vzdálenějším přítoku voda přepadává v podobě závoje (po většinu roku jen odkapává) přes pět metrů vysokou kolmou skalní stěnu.
Další vodopád se vytvoří vysoko nad karem v horní části tzv. Vitáskovy rokle. Vše bývá hezky vidět z vyhlídkového altánku na turistické trase, kam se dá pohodlně dojít z Karlova. Ideální podmínky pro pozorování nastávají obvykle v dubnu, kdy taje sníh a na stromech není listí.
Krušné hory
Rozlehlé Krušné hory jsou méně obvyklou destinací pro obdivování vodopádů, nicméně i tady pár hezkých při troše štěstí najdete. Sázkou na jistotu budou nejspíše Medvědí vodopády ve stejnojmenné minisoutěsce, která se vytvořila na levostranném přítoku Chomutovky v centrální části pohoří.
Schůdná, ale neznačená cesta vede k Medvědí soutěsce z Bezručova údolí proti proudu levostranného přítoku. Více než samotné vodopády zaujme soutěska, která nemá v širším regionu obdobu. V tvrdém tělese horniny ortoruly vznikl úzký žleb, jehož prohlubování se dělo po štěrbinách příčných puklin anebo liniích strmě ukloněných břidličnatých ploch. Výsledkem jsou esovité záhyby soutěsky, které znemožňují vidět zespodu nejhezčí vodopádový stupeň o výšce pět metrů s vyhlazenými stěnami mísovitého tvaru. Medvědí potok je napájen vodami z rozsáhlých náhorních rašelinišť, takže dostatečný průtok bývá zaručený i v suchých obdobích roku.
Medvědí soutěska
Kýšovické vodopády, horní a prostřední stupeň
Naopak nedostatkem vody s výjimkou jarního tání sněhu a přívalových dešťů trpí Kýšovické vodopády pod osadou Kýšovice u Výsluní, které jsou nejvyšší v Krušných horách. Třístupňová kaskáda má celkovou výšku 26 metrů a je přístupná zespodu od modré značky vedoucí údolím Prunéřovského potoka.
Za vidění stojí v Krušných horách ještě například hezký čtyřmetrový Helenčin vodopád u Svahové na potoku Lužec. Ani k němu nevede žádné turistické značení.
Netušené umělé vodopády
Dvoustupňový vodopád o výškách 4 a 3,5 metru se ukrývá i v samotném centru Prahy, což překvapí nejenom přespolní, ale určitě i mnohé obyvatele hlavního města. Najdete ho na jižním svahu Petřína v Kinské zahradě. Přestože jde o vodopád umělý (tedy vytvořený člověkem), nachází se v hezkém, přírodě blízkém prostředí a zprostředkovává pozorovateli uprostřed velkoměsta hezký zážitek. Nesmírnou výhodou je, že vodopády mají díky umělému náhonu dostatek vody po celý rok. Romantické okolí dotváří nedaleko stojící roubený kostelík sv. Michala přenesený sem roku 1929 z Medvědovců u Mukačeva.
Vodopády v Praze pod Petřínem
Jordánský vodopád v Táboře
Krásný a monumentální vodopád o výšce 12 metrů zdobí také jihočeský Tábor. Přestože patří k nejhezčím a nejvodnatějším na našem území, do povědomí veřejnosti jako nevšední turistická atrakce dosud nepronikl. Nachází se pod pravým okrajem hráze rybníku Jordán a vznikl v roce 1693 jako součást rybničního přepadu. Prohlédnout si jej můžete zespodu z lávky i shora z malé vyhlídkové plošinky.
K dalším hezkým vodopádům vytvořeným lidskou rukou na přepadech starých rybníků patří například vodopád Vrchlice u Kutné hory anebo Zlatomlýnský vodopád na říčce Brtničce u Opatova na Českomoravské vrchovině.
