RECENZE: Jak vůbec mohlo vyjít něco tak hloupého jako Left Alive?

Rádoby špiónská akce Left Alive selhává ve všech oblastech, ve kterých můžeme počítačovou hru vůbec hodnotit. Je graficky odporná, nemá jasně nastavená pravidla a není v ní ani stopa po čemkoli zábavném. Jasný adept na průšvih roku.

Jestli mohu říct o Left Alive vůbec něco pozitivního, tak jen to, že díky ní mladší generace může konečně spatřit, jak vypadá opravdu špatná hra. Jasně, Anthem, Fallout 76 nebo třeba Sea of Thieves jsou velikým  zklamáním, ale ani v jednom případě nejde o vyložený odpad. Jen tu prostě existuje spousta daleko lepších her. 

Ne, nerozklikli jste si omylem rubriku retro, opravdu jde o recenzi aktuální hry.

S tím, jak stále rostou náklady na vývoj, si dnes každý vydavatel pečlivě hlídá, aby jeho investice splňovala alespoň minimální laťku kvality. Tedy lépe řečeno skoro každý. Square Enix to mají na háku a žádné vnitřní oddělení kvality evidentně nemají, jinak by po loňském debaklu The Quiet Man nemohli vypustit do světa další nehratelný brak. Tentokrát ovšem nejde o budgetovku, ale o prémiovou hru za více než tisíc korun.

Co to má být?

Navzdory všem varovným signálům jsem se na Left Alive docela těšil. Dokonce jsem ho i v nedávném článku označil za černého koně roku. Mělo totiž jít o zajímavou kombinaci střílečky a plíživé akce zasazenou do do detailů propracovaného světa plného obřích bojových robotů. Jenže ve skutečnosti hra nezvládá ani jednu z výše zmíněných mechanik.

Možnost ovládat obří bojové mechy je teoreticky zábavná, ale...

Což o to, po nepřátelích tu samozřejmě můžete pálit z mnoha různých zbraní, jenže abychom hru mohli považovat za střílečku, muselo by to s nimi také něco dělat. Zdejší protivníci bez hnutí brvy ustojí i tři zásahy do hlavy, zatímco s vámi udělají krátký proces i na vzdálenost poloviny herní mapy. Zvyklý z ostatních her jsem zpočátku zvolil třetí obtížnost ze čtyř, snižovat jsem ovšem musel už po necelé minutě hraní. Aby mě někdo zabil během čtení první tutorialové rady, to jsem za 25 let hraní ještě nezažil.

戦車倒しました #LEFTALIVE pic.twitter.com/W4qWWyGKuZ

— ＡＣＥ (@automatter) 3. března 2019

Bohužel, stejně neslavně končí i veškeré pokusy o plížení. Ve hře je jen minimum úkrytů a nepřátelé mají ostříží zrak, poplach spustí i ve chvílích, kdy máte pocit, že jste dokonale schovaní. 

Aby toho náhodou nebylo málo, není tu nic jako tichý útok ze zálohy. Pokud už se vám někdy podaří připlížit se zezadu k nic netušící oběti, stejně ji musíte umlátit několika ranami páčidlem. Které se mimochodem používáním znehodnocuje, což při absurdně velikém počtu nepřátel situaci jen dále komplikuje. 

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci

Základní mechaniky tu prostě nefungují a hra je kvůli tomu nesmyslně obtížná. Po skupině nepřátel sice můžete hodit zápalnou láhev, jenže oni po chvíli zmateného pobíhání uhasnou a vrátí se zpátky ke svým předchozím činnostem, jakoby se nic nestalo. Jediný rozdíl je v tom, že teď už vydrží zásah „jen“ pěti kulkami, místo původních deseti.

V Left Alive hrajeme za tři různé postavy. Ne, že by mezi nimi byl výrazný rozdíl.

Trvalo to dlouho a bylo to bolestivé, nakonec jsem se však jakžtakž naučil Left Alive hrát. Metodou pokus/omyl jsem si v částečně otevřených lokacích dokázal najít bezpečné cestičky a když už se někdy spustil alarm, stačilo se na pár minut někam zašít.

Hra obsahuje dost nešťastný systém ukládání pomocí speciálních terminálů, ty jsou někdy téměř na každém kroku, jindy na žádný nenarazíte třeba deset minut. Vzhledem k nepředvídatelné obtížnosti jsem se tak často raději několik minut vracel tam a zpátky, protože příště už by stejný postup nemusel vyjít. Ve zkratce: Left Alive je zcela rozbitý, nechová se férově a nemá jasně čitelná pravidla.

Blbý, blbá a blbější

Jednou z mála stránek, na které nemohu vyloženě nadávat, je příběh. Ne tedy, že by byl nějak extra kvalitní, ale spíš je tak zmatený, že jsem ho prostě nepochopil. Možná je někde na konci hry šokující vysvětlení, které zdánlivě nesmyslné chování všech postav dodatečně vysvětlí, ale i kdyby, za ty hodiny zmaru a nudy to rozhodně nestojí.

Život je příliš krátký na to, abyste hráli takové hry.

Děj se odehrává v hlavním městě fiktivní země Novo Slava, na které zaútočila vojska sousedního státu Garmonie. Na střídačku tu hrajeme za tři různé postavy, jejichž příběh se v různých místech protíná. Sice mají všichni jména, jakoby vypadli z románu od Dostojevského (Mikhail Alexandrovič Šuvalov, Olga Sergevna Kalinina a Leonid Fedorovič Osterman), ale jinak jsou všichni tři charakterově ploší až bída. 

Během filmových předělů žvaní o sto šest, což za doprovodu monumentální hudby (která je bez debaty tím nejlepším na celé hře) vzbuzuje dojem, že se opravdu děje něco vážného. Neříkají však není nic tak zásadního, kvůli čemu byste měli motivaci zatnout zuby a pokračovat dál v jinak po všech stránkách frustrující hře. 

WTF DLC?

Left Alive má jedno z nejbizarnějších DLC, jaké jsem kdy viděl. Pokud si stáhnete (naštěstí zcela zdarma) balíček LEFT ALIVE World of Tanks collaboration, obohatí se vám zážitek ze hry o reklamu na hru World of Tanks. Na stěnách budov se objeví billboardy, na batůžky hlavních hrdinů přibude logo a v herní encyklopedii si kromě příběhového pozadí můžete přečíst technické parametry některých tanků (které ve hře odehrávající se v daleké budoucnosti samozřejmě nejsou). Což je popravdě asi jediná nudnější věc, než samotné hraní. Docela by mě zajímalo, jak někoho podobná blbost vůbec napadla a co si od ní sliboval.

Ale fuj

Definitivní knockout pak hře uštědřuje její příšerné technické zpracování. Nebýt vysokého rozlišení, klidně bychom ji mohli zařadit do éry druhého Playstationu. 

Během příběhových animací to ještě jde, ale samotná hra je děs a bída. Po prvním spuštění jsem dokonce chvíli naivně čekal, až se do paměti donahrají vypadlé textury. Jenže ne, takto odporně Left Alive skutečně vypadá. Všechny ty hranaté prázdné koridory se navíc obyčejné PS4 ani nedaří rozběhat ve standardních 30 FPS bez občasných propadů, což ještě více komplikuje už tak nepohodlné ovládání. O tom bych mohl napsat spoustu věcí, jen ne to, že je uživatelsky přívětivé. Běh je extrémně pomalý, postava se neustále o něco zasekává, crafting nových předmětů přes speciální menu je zdlouhavý a navíc je snadné se ve všech jeho možných položkách zcela ztratit.

Ne, ne a ne

Vývoj her je nesmírně složitá věc a často se během něj něco pokazí a výsledek nedopadne tak, jak by si autoři přáli. To se prostě stává. Jenže problém Left Alive už je v jeho samotné myšlence. Je zarážející, že někoho vůbec napadlo něco tak zoufale trapného vydat, natož chtít za to zaplatit plnou cenu. Jde o po všech stránkách nepovedený brak, o kterém prakticky nelze říct jedinou pozitivní věc. Než hrát Left Alive, to si radši postavte židli před bílou zeď a koukejte na ni. Zábava to bude zhruba stejná a ušetříte svoji peněženku i nervy.

Hru k recenzi nám zapůjčil obchod CZC.cz.