RECENZE: Než dopadnout jako Trüberbrook, to ať jsou radši adventury mrtvé

Pod krásnou grafikou point’n‘click adventury Trüberbrook se skrývá jen nuda a prázdnota. Autoři selhávají v těch pro žánr naprosto klíčových oblastech, jakými jsou příběh a hádanky.

Point’n‘click adventury sice nejsou úplně mrtvé, jak jim bylo na přelomu tisíciletí prorokováno, už dlouho však živoří na okraji hráčského zájmu. Čas od času sice nějaká zajímavá ještě vyjde, většinou má však malé ambice a sází čistě jen na nostalgii po dávných časech. 

Kromě pěkné grafiky toho Trüberbrook příliš nenabízí.

Už jen proto nás Trüberbrook na první pohled zaujal -  evidentně vypadá přesně tak, jak autoři skutečně chtěli, nikoli jen tak, na co jim zbyly peníze.

Grafika hry je vytvořena pomocí fotogrametrie - všechny lokace byly vymodelovány jako miniatury ve skutečném světě a až poté převedeny do virtuální podoby. Do hotových scenérií pak už jen autoři citlivě vložili počítačem vygenerované postavy a efekty. Vypadá to skvěle a vizuální stránka je bez debaty tou největší předností hry. Bohužel je však také tím jediným, co stojí za řeč.

Navzdory originálnímu technickému zpracování je totiž zbytek hry jen přehlídkou těch nejhorších klišé. Příběh o americkém studentovi fyziky Hansi Tannhauserovi, který během studené války „čirou náhodou“ vyhrál zájezd do německého městečka Trüberbrook, je od začátku nezajímavý. V kombinaci s nevtipným humorem a zbytečně dlouhými dialogy bez pointy, je jeho sledování spíše za trest.

Nejsmutnější na tom však je, že nic jiného než příběh tu prakticky není. Místní hádanky jsou tak primitivní, že vlastně ani nestojí za řeč a jestli se vám snad někdy podaří zaseknout se, tak jedině kvůli hledání pečlivě schovaných drobných předmětů. Pokud vás pixelhunting nebaví, pomocí mezerníku si můžete všechny aktivní místa na obrazovce zobrazit hned, tím však hra ztratí i ty poslední náznaky výzvy. 

V rámci zjednodušování tu chybí i pro adventury tak zásadní věc, kterou je práce s inventářem a následné používání sesbíraných předmětů na správných místech. Autoři místo toho přišli s „geniálním“ systémem: pokud kliknete na nějaké aktivní místo, automaticky se vám ukáže, jestli máte u sebe něco, co na něj můžete použít. 

Veškerá hratelnost se tak sestává z tupého klikání na vše, co jde a mozek nemusíte zapojit ani na chvíli. A to prostě není zábava. Jakmile si prohlédnete všechny lokace, už vás nic zajímavého nečeká a po zbytek času jen sledujete nezáživné rozhovory o ničem a doufáte, že bude brzy konec.

A ten naštěstí přichází brzy, dohrání Trüberbrook vám zabere maximálně šest hodin, což při ceně takřka 800 korun věru není mnoho. Vzhledem k přísné linearitě pak není žádný důvod, proč se někdy v budoucnu ke hře ještě vracet. 

Ale co vracet, on není ani žádný důvod pro to spustit ji poprvé. Adventur dnes sice vychází minimum, ale v minulosti je jich prakticky neomezená nabídka. I ty nejslabší kousky z devadesátých let překonávají Trüberbrook prakticky ve všech směrech .