RECENZE: Remaster klasiky Tři lebky Toltéků neměl nikdy vzniknout

Klasická point’n’click adventura o kovboji Fennimoru Fillmorovi v Česku byla před více než dvaceti lety dost oblíbená. Bohužel, její moderní remaster se příliš nepovedl a je horší než originál.

Opravdu potřebujeme remaky či remastery klasických adventur? Staří kmeti hry mají již dávno dohrané, novou generaci pak jen kvůli lehce přeleštěné grafice pomalá a náročná hratelnost stejně bavit nebude. Day of the Tentacle, Full Throttle, Grim Fandango, Monkey Island a mnozí další však ukázali, že to smysl má. 

Bohužel remaster klasiky 3 Skulls of the Toltecs (u nás díky povedené lokalizaci známé pod názvem Tři lebky Toltéků) do této kategorie nepatří a nejlepší by bylo, kdyby ani nikdy nevzniknul.

Blbý a blbější

Fenimore Fillmore: 3 Skulls of the Toltecs

Polovina 90. let byla dokonalým podhoubím pro point’n‘ click adventury, o hlavní podíl na trhu se rvali giganty Sierra a LucasArts, zapomenout nesmíme však ani na Legend Sotware. Prosadit se mezi tak silnou konkurencí nebylo snadné, ale španělské studio Revistronic to v roce 1996 se svojí westernovou adventurou 3 Skulls of the Toltecs dokázalo.

Fenimore Fillmore je sympatický dobrodruh, který se nezalekne žádné výzvy, ale také trochu hňup a necharakterní křivák. Jde o klasického hrdinu humorné adventury, který půl dne kope krumpáčem políčko 10x10 cm, během dvou vět se zasnoubí s feministkou, či si splete jed s vodou. Katastrofální následky svých akci pak obdivuje se samolibým úsměvem na tváři. Kam Fillmore vkročí, tam tráva roky neroste a nejlepší je klidit se mu z cesty. Naneštěstí pro obyvatele města Big Town a přilehlých oblastí si Fillmore vezme do hlavy, že najde v okolí ukrytý poklad, což vyústí v mnoho nepředvídatelných a destruktivních situací. 

Remaster 3 Skulls of the Toltecs mohl být ideální sondou do groteskních adventur 90. let. Ale bohužel není.

Fenimore Fillmore: 3 Skulls of the Toltecs

Hra měla na svoji dobu netradiční přístup k řešení problémů. Logika sice pokulhávala, ale vyloženým absurditám se naštěstí vyhýbala. Zato tu byly dost podivné dialogové pasáže, kdy jsme museli uhodnout, jak bizarní odpovědi správně poskládat za sebe, jinak nás hra nepustila dál.

Naštěstí tu nejsou „zákysy“ které by vám mohly nadobro zablokovat postup hrou, tak jak bylo v 90. letech ještě obvyklé. 

Remaster? Spíše demaster

Problémy s remasterem začaly hned po instalaci, hra se na mém počítači totiž nechtěla za žádných okolností spustit. Vskutku realistický zážitek z devadesátek, kdy byly útrapy s nekompatibilitou hardwaru a softwaru na denním pořádku, ale takto jsem si nostalgické vzpomínání nepředstavoval. Nakonec se mi hru naštěstí podařilo spustit na jiném stroji, byť s hláškou, že ke spuštění je třeba Steam, ze kterého jsem ji však spouštěl.

Úvodní animaci jsem viděl asi desetkrát, neboť devětkrát spadla. Remaster si totiž rozumí s Windows 10 asi jako amiš s traktorem. Tedy vůbec. Potěšilo mě, že hra stále obsahuje českou lokalizaci, méně už fakt, že některé dialogy nesedí, jinde je překlad úplně mimo a někdy pro jistotu chybí úplně. Hra si neporadila ani se dvěma monitory, což se projevovalo stroboskopickým blikáním. Vzhledem ke spoustě technických problémů je tak prakticky nemožné pořádně se do hry ponořit.

Rád bych teď bouchl do stolu a napsal, že hardwarová optimalizace je sice rozbitá, jinak však jde o mistrovské dílo, ale bohužel. Ani zbytek recenze se neponese v moc pozitivním duchu.

Hra běží na enginu SCUMM (viz náš článek), který se poprvé objevil v roce 1987 ve hře Maniac Mansion. Jeho původní ovládání bylo poplatné době, kdy se hrálo jen klávesnicí a myš byla pro většinu lidí jen hlodavec vhodný jako krmení pro hady. Hry se proto ovládaly přes menu příkazů umístěné pod obrazovkou. Je nabíledni, že dnes už je takové ovládání zastaralé a nedává smysl. Je škoda, že autoři tuto skutečnost nereflektovali a neupravili ho, podobně jako například v remasteru Day of the Tentacle. 

Remaster 3 Skulls of the Toltecs jde cestou nulových změna a zachoval SCUMM ve své nejprimitivnější podobě. To znamená, že abyste otevřeli dveře, musíte v menu vybrat akci otevřít a kliknout na dveře, dveře se otevřou, následuje další klik na dveře, kterým teprve poté projdete skrz. V roce 2019 už je takové ovládání na samotné hranici snesitelnosti.

Aspoň grafika to zachrání?

Nejvíce jsme si však slibovali od vylepšení grafiky, vždyť jde o remaster do 4K. Jenže ani tady chválit nemohu, vizuální stránka je špatná, odfláknutá a jen korunuje celkový zmar.

Podle všech indicií autoři na upscale do 4K jen použili nějaký resizer plug-in pro Photoshop a ani se neobtěžovali to po sobě překontrolovat a dočistit. Tam, kde jsou jemné linky, se grafika podivně vpíjí do sebe, při detailnějším zkoumání jsou na barevných plochách artefakty a jsem si celkem jist, že boulovitost linií taky není umělecký záměr. Zcela šíleně to působí u menších textů, které autoři nechali „upscalovat“ bez vědomí, co by tam asi mělo být původně napsáno, výsledek připomíná maximálně tak sumerštinu. Jen o trochu lépe dopadly postavy, ale to jen proto, že jsou relativně malé. Je příjemným zvykem dávat do remasterované edice možnost přepnout do původní grafiky a naštěstí to nechybí ani zde, což je jedna z mála pozitovních věcí, co o hře můžu říct.

Zvuky vzbuzují dojem, že se na nich od původní verze nic nezměnilo, takže očekávejte dobrý dabing postav, ale jen sporadické ozvučení okolí. A také vypadávání zvuku při dialozích, kdy se věta často utne dřív, než by měla.

Děs a hrůza

Celý remaster působí jako středoškolská práce studentů, kteří celý měsíc prochlastají a pak v kocovině poslední den před uzávěrkou něco splácají, aby to bylo aspoň na tu čtyřku. Ve hře nedrží pohromadě vůbec nic. Technický stav je tak žalostný, že kdybych si měl dělat čárky, kolikrát mi hra stihla spadnout, asi bych popsal hustě celou A4. Autoři se samozřejmě omlouvají a poukazují na to, že jsou jen malé indie studio a od vydání patchují, co mohou, ale to nevyvrátí fakt, že jediné lákadlo remasteru, rozlišení 4K, je naprosto zoufalé.

Chcete si užít trochu příjemné nostalgie? Remasterovaných adventur je dost a pokud nebazírujete na vyhlazené grafice, tak můžete rovnou sáhnout po originálu. Troufám si tvrdit, že bude s dnešními stroji kompatibilnější než tato verze.

Remaster sám o sobě si nezaslouží ani 10 %, ale z úcty ke klasice musíme dát hodnocení vyšší.