V Kladně. V sedmačtyřiceti. Zrezivělý po roční pauze. S poničeným tělem a pod tíhou kilogramů nadváhy. Dovede Rytíře zpátky do extraligy? Jak si vlastně vedl v kritických chvílích na minulých štacích?
Spasitel Penguins
I díky potápěčským kalhotám, v nichž Jágra tolik nebolela poraněná třísla, nezmizela NHL z Pittsburghu. Na jaře 1999 se zadlužený klub ocitl na pokraji krachu a postup do druhého kola Stanley Cupu mohl jeho chatrné finanční vyhlídky vyspravit.
Rok 1999 a kapitán Jágr v akci.
Osmí nasazení „Pens“ však narazili na jedničky z New Jersey s Eliášem, Sýkorou, Stevensem, Niedermayerem, Holíkem či Brodeurem v sestavě. Favorit vedl 3:2 na zápasy a v 58. minutě šestého utkání 2:1. Marod Jágr, jenž se odhodlal nastoupit, až když vyzkoušel zvláštní elasťáky, v závěru rozburácel halu Igloo vyrovnáním a gólem v prodloužení rozhodl.
V sedmém mači se dvěma asistencemi zasloužil o vyřazení Devils. Stal se sportovním hrdinou města. Ty dvě trefy považoval za nejdůležitější v kariéře. Ačkoliv pak opustil Penguins ve zlém, v nejkrušnější situaci je spasil.
Číslo 68 v Capitals? Tabu!
Jágrův přestup do Washingtonu v létě 2001 provázelo nadšení. Prvně v dějinách byly všechny zápasy Capitals přenášeny živě. Dres s číslem 68 byl druhý nejprodávanější v NHL, hned za Lemieuxovou šestašedesátkou. Počet prodaných permanentek na „Caps“ vyletěl z 2 900 ke dvanácti tisícům. Jágrova éra startovala velkolepým triumfem 6:1 nad New Jersey.
Třicetiny slavil Jágr coby hráč Washingtonu Capitals. Dostal tam tehdy největší smlouvu v dějinách NHL, ale štěstí na ledě nenašel.
Jenže postupně se měnila v noční můru. Nejlepší útočník těch časů se cítil svázaný, postrádal volnost. Trenéru Wilsonovi, manažeru McPheemu a některým spoluhráčům v rovnostářském mančaftu vlastně vadil. V play off tajil zlomeninu zápěstí, i proto tým podlehl Tampě.
Nepodřídil své „já“ kolektivu. Výměna do Rangers v lednu 2004 znamenala pro všechny vysvobození. V aréně poté nevisela ani jedna Jágrova fotka, jako by Capitals chtěli trpkou dobu vymazat z dějin. Brankář Michal Neuvirth se tu na podzim 2008 ptal masérů na legendárního krajana. „Ale odsekli mi, ať ho neřeším. Nikdo tu o něm nemluví.“
Sibiřský bůh
Sen o titulu ze Superligy a poté KHL se v Omsku při Jágrově působení (2004-2005 a 2008-2011) nesplnil. Avangard vždy zastavil některý z ještě našlapanějších týmů.
„Jarómir“ přesto zanechal v sibiřském ledu významnou rýhu. Překvapil fanoušky i novináře vstřícností. Brankou v prodloužení rozhodl třaskavou bitvu s Magnitogorskem v play off nebo finále Poháru mistrů 2005 proti finskému Oulu.
Jaromír Jágr při angažmá v Avantgardu Omsk.
Mecenáš Abramovič v obou případech slíbil týmu štědrou odměnu, takže na Jágrových činech vydělali i jeho spoluhráči. Hlavně druhý úspěch byl v Omsku ceněn. Cílem bylo proslavit Avangard i v Evropě.
Opět vážení Rangers
Byť utráceli jako zběsilí a lákali na Manhattan hvězdy, sedmkrát v řadě nenakoukli do play off. Až po zavedení platového stropu a pod Jágrovým velením slavná značka znovu nabývala na lesku. S mladým Lundqvistem v brance a s hordou Čechů okolo čísla 68 se do Madison Square Garden vrátila radost.
Jaromír Jágr (vlevo) v dresu New York Rangers
Jen škoda, že manažer Sather po dvou úspěšných sezonách vsadil na předražené centry Druryho s Gomezem, jichž se potom obtížně zbavoval. Odstrčený a ukřivděný Jágr se klidil na Sibiř. Zdálo se, že zmizel navždy. Naštěstí se vrátil a svůj odkaz v NHL notně vylepšil.
Nejsem smůla nároďáku!
Bujarým zvoláním vítal Jágr novináře v šatně ve vídeňské Stadthalle, kterou dunělo nadšení z právě dobytého titulu mistrů světa. Na mnoha akcích se čekalo na jeho zázračný zásah.
Jágrova zlatá radost na světovém šampionátu v roce 2010.
Navzdory očividné snaze mnohdy kouzla nesvedl. Ani v Naganu, kde opravdu válel, nebyl hlavním hrdinou. Až na jaře 2005 mu kouč Růžička našel vhodnou roli. Nechal ho v klidu, nezatěžoval ho kapitánským céčkem. A on - stejně jako pět let poté v Německu - sedláckou silou tlačil reprezentaci za zlatem.
Kladno. Mission Impossible?
Majitelem klubu v rodném městě se stal z donucení. Při působení v NHL se soustředil na sebe, leckdy ani nebral telefony, což jeho zaměstnance dovádělo k zuřivosti. I proto Kladno sestoupilo.
Loni se ale z NHL vrátil jiný šéf. Vlastnictví bere vážně. Na „zimáku“ bývá takřka denně. Jedná se sponzory, mluví s trenéry, schází se s fanoušky. Snaží se taky kvůli tátovi, od nějž vedení převzal.
V pondělí zase hrál. Ani pokročilý věk, přibývající kila a vleklé zdravotní trampoty jej neodradily. Ve skromných podmínkách až s donkichotským zápalem usiluje o comeback Rytířů do extraligy. Zřejmě se před ním netyčila niternější výzva.
