Kladno v 57. kole první ligy vyhrálo v Havířově 2:0 a Jágr byl na ledě necelých 18 minut.
„Přizpůsobil jsem si to tak, abych vydržel,“ řekl ke svému návratu. „Vyzkoušel jsme si několik prvních střídání. Silově jsem se cítil oukej. Kdybych trochu více bruslil, tak bych asi po první třetině odpadl. Nakonec jsem rád, že jsem se nezranil a že jsme vyhráli.“
Je v tom nějaká symbolika, že jste po vleklých zdravotních problémech hrál zrovna proti Havířovu?
Do roka a do dne, ne? (směje se) Takže asi je.
Ale pověrčivý zřejmě nejste. Navíc, když Marek Sikora, po střetu s nímž jste se tehdy zranil, už z Havířova odešel do Přerova.
Ne. Co se stalo před rokem, byla spíše moje vina. A jeden z hlavních důvodů byl, že jsem si po dvaceti letech vyměnil nože na bruslích a měl je o dva centimetry kratší, aby se mi lépe zatáčelo. Na druhou stranu nemáš vůbec žádnou stabilitu. Nebyl jsem zvyklý. Tam, kde by mě měl ten nůž držet, najednou nebyl. Hlavou jsem letěl do mantinelu. To byla moje chyba. Mě ty souboje nikdy nevadily. Spíše jsem byl rád, když se tak hrálo, protože to pro mě bylo lepší než když se jezdilo nahoru dolů v nejvyšší rychlosti.
Dnes jste měl i nový typ helmy. Takže i v tom jste se poučil?
No tak... Ta stará se mi rozbila. (směje se) A Waynemu Gretzkému jsem nevolal, aby mi poslal novou. Ony už nejsou moc k dostání. Musel jsem si vzít novou.
Dlouhá cesta do Havířova vám nevadila?
Byl jsem hodně spokojený. Jel jsem přímým vlakem Praha - Havířov... Neskutečné. Sednul jsem si a za tři a tři čtvrtě hodiny jsem byl tady. Vzal jsem si taxíka a za pět minut jsem byl v hale. Našimi českými drahami jsem byl mile překvapený.
Zpátky také pojedete vlakem?
Jel bych, ale večer to jezdí jenom o víkendech. Takže autem.
Jaké to je vrátit se na led po roce a ještě k tomu tři dny po 47. narozeninách?
Hokej jsem nezapomněl. Šlo o to získat nějakou chuť. Když z toho člověk vypadne, je těžké znovu najít motivaci hrát a dávat góly. Nevadí mi trénovat a dřít, ale jít na led a mít chuť střílet góly, rozhodovat, to mi už schází. Na druhou stranu jsem rád, že máme tým, který je podle mě schopný dostat se do baráže a dál. Je jedno, jestli tomu pomůžu více, nebo méně.
Jaké to bylo hrát znovu ostrý zápas?
Hlavně jsem rád, že jsem mohl konečně nastoupit. V mých letech není jednoduché jenom trénovat. Také jsem za ten rok dost přibral, ale už nemělo cenu na něco čekat. Máme jenom čtyři, po dnešku tři zápasy, než začne play off. To bude asi jiný rachot. Chtěl jsem si hokej po dlouhé době zase vyzkoušet.
V útoku jste hrál s Tomášem Plekancem a Antonínem Melkou. Vyhovovalo vám to?
Pro ně to nebylo nic jednoduchého zvyknout si na můj styl, kdy moc nebruslím. Ale než začne play off, budeme mít ještě tři zápasy a tréninky k tomu, takže věřím, že se to bude zlepšovat.
Co říkáte na výkon mladého Šimona Jelínka, který s vámi chodil na přesilovky?
Je něco neskutečného, jaký skok udělal za poslední rok. Před dvěma lety dělal na Kladně maskota. To je něco, co možná vejde do historie. Od maskota může letos být v reprezentační dvacítce. A věřím, že bude. Ale celá lajna Zikmund, Machač, Jelínek hraje v posledních dvou měsících výborně. I naši fanoušci to ocení - když volí hráče měsíce, většinou to vyhrávají oni.
Jelínek říkal, že s vámi Kladno všechny přejede...
Jo? Ti mladí mají vždycky velké sebevědomí. To je přesně ono, že necítí žádný strach, ale my starší lidé víme, jaká je realita. Musíme jít zápas od zápasu. Nikdo nám nedá nic zadarmo, spíše naopak. Ale zase mu nesmíme úplně brát sebevědomí, abychom ho nepřibrzdili.
Takže vás fanoušci uvidí i v dalších utkáních?
Všechno bude záviset na tom, jestli budu zdravý. Já doufám, že se zítra budu cítit oukej. Potrénuju a doufám, že se to bude zlepšovat. Potřebuji se dostat do tempa. Další věc je zápasová reakce. Rychlost a rozhodování se nedá jen natrénovat. Chtěl jsem nastoupit už dříve, bohužel jsem se zranil a jednou nastydnul. Především potřebuju shodit nějaké kilogramy, protože mám sto osmnáct kilo a to se asi těžko dá hrát.
