Fotografie neznámého skauta, který při pohřbu Jana Palacha vzdává hold třemi vztyčenými prsty, visela v řadě skautských kluboven. Kdo je chlapcem ze snímku, však skauti roky nevěděli. Až do tohoto týdne.
„V neděli večer jsme dali výzvu na sociální sítě a v pondělí už jsme měli první reakce,“ řekla portálu iDNES.cz mluvčí skautů Barbora Trojak. Na základě internetové výzvy se jim v úterý ozvalo několik dávných spolužáků a manželka skauta z pohřbu.
Stejně tak zvonil telefon i u doma u pana Vladimíra, jak se skaut z fotky jmenuje. O pátrání mu volal vnuk se slovy „dědo, oni tě hledají“. Podle Trojak nebylo pochyb o tom, že Vladimír je chlapcem z fotografie. „Ozvalo se víc lidí, kteří říkali stejnou věc. Takže se to takhle poskládalo dohromady a byli jsme si dost jistí,“ vypověděla.
Ve středu pak skauti muže i navštívili. „Ve chvíli, kdy nám ukázal svoji skautskou průkazku, na které si je velmi podobný, už to bylo úplně jasné,“ uvedla Trojak. Vladimír se s nimi podělil o své vzpomínky na Palachův pohřeb.
„Šli jsme na ten pohřeb tak nějak automaticky, táta ani jinak nedal. Mezi Rudolfinem a Právnickou fakultou je taková ulička, u Židovského hřbitova, stáli jsme tam dlouhou dobu a najednou se smuteční průvod objevil zpoza rohu a šel směrem k nám. V jeho čele nesl nějaký student státní vlajku a já jako správný skaut musel pozdravit,“ uvedl Vladimír v rozhovoru pro portál Skaut.cz.
„A pak jsem zdravil ještě dlouho, protože než ten průvod prošel, to trvalo, to byla samá státní vlajka. Toho studenta s vlajkou vidím v podstatě před očima pořád, když vyšel zpoza toho rohu, bylo to pro mě něco monumentálního. Zbytek toho průvodu se mi ve vzpomínkách ztrácí,“ dodal Vladimír.
Přestože mu v době Palachova pohřbu bylo 13 let, už tehdy vnímal, proč se student filozofické fakulty upálil. Horší podle něj bylo, že i tento obětavý čin s národem mnoho neudělal. Svědomí národa se dle skauta na chvíli pohnulo, ale po chvíli vše vyšumělo a život šel dál tak, jak asi Palach nechtěl.
Identita chlapce z fotky byla dlouho záhadou také kvůli tomu, že Vladimír nestál o žádnou popularitu. „Nechtěl být poznáván. Z toho vychází i fakt, že nechtěl mluvit s nikým jiným, než s námi. Považoval za takovou svojí povinnost, že to řekne nám a že se ta záhada vysvětlí,“ řekla Trojak.
Fotografie se v roce 1969 objevila v tuzemských i zahraničních médiích. Později dokonce zdobila obálku knihy Jan Palach ´69 od historika Petra Blažka. Jak skautům řekl, titulku má Vladimír vyvěšenou doma.
Jan Palach
|
Setkání mluvčí označila za velmi příjemné. Vladimír jim kromě povídání také ukázal svůj skautský archiv. „Má ho krásně uspořádaný, všechny památky úhledně nalepené do takové kroniky. Dokonce i třeba svůj skautský šátek má schovaný,“ uvedla Trojak.
Skamene pod palbou dlažebních kostek
Jednou informací Vladimír skauty překvapil. Kromě toho, že se „proslavil“ fotografií, mihl se i v seriálu o Rychlých šípech. Mezi skauty si filmaři vybírali děti do seriálu Záhada hlavolamu a Vladimír byl jedním z těch vybraných. A zahrál si tak jednoho z Vontů ze Stínadel, kam se Rychlé šípy vydávali.
„Pamatuju si, jak jsme jako Vontové měli házet po Červenáčkovi gumové dlažební kostky, ale nesměli jsme se ve skutečnosti trefit. A režisér Hynek Bočan se na nás pak zlobil, protože v každém záběru samozřejmě někdo toho Romana Skamene opravdu zasáhl. Točili jsme to asi nadvanáctkrát!“ popsal skaut své vzpomínky na natáčení.
11. září 2018 |