RECENZE: Klidná síla Marka Knopflera. Na albu předvádí barovou pohodu

Od rozpadu kapely Dire Straits uplynulo více než dvacet let a její zakladatel, kytarista a zpěvák Mark Knopfler od té doby vydal osm sólových desek. Devátá nese název Down the Road Wherever a Knopfler v jejích čtrnácti písních dává fanouškům do předvánočního shonu pořádnou porci pohody.

Aby nedošlo k mýlce – není to vánoční album. Ale klidně jde poslouchat u svařáku a třeba tklivý saxofonový úvod (i následné sólo na stejný nástroj) v baladě When You Leave vyloženě svádí, aby se člověk zachumlal do teplého plédu a díval se na vločky za okny.

Down the Road Wherever

75 %

Autor: Mark Knopfler

Ostatně sám hudebník album propaguje jako sbírku „neuspěchaných a elegantních písní inspirovaných širokým spektrem věcí“ – od vzpomínek na začátky kapely v jihovýchodním Londýně po fotbalového fanouška ztraceného v podivném městě.

Rychlých písní je tu minimum. Vyloženým vrcholem v tomto ohledu může být Rear View Mirror, která se však dostala až na deluxe verzi desky. Z ne úplně uloudaných kousků vyčnívá ještě lehce swingující Nobody Does That doplněná kvákající kytarovou linkou a saxofony nebo Heavy Up v reggae stylu, ale ani tady nebude posluchačům vyloženě do skoku. Proč taky.

Základem nahrávky je samozřejmě Knopflerova táhlá hra na kytaru a lehce zasmušilý vokál. Zpěvák Knopfler se nikdy nepokoušel o uječené hlasové exhibice, tím méně se do něčeho takového pouští nyní ve svých devětašedesáti. Zpívá mu to dobře a do lenošivé nálady novinkových skladeb to perfektně sedí.

Název desky je jedním z veršů skladby One Song at a Time, kterou inspiroval legendární kytarista Chet Atkins. Knopfler líčí, jak mu jeho starší americký kolega vyprávěl, že se z počáteční chudoby dostal „jednou písní po druhé“. Titul, v překladu „kdekoli po cestě“, pak vzešel z autorových vzpomínek na vlastní hudební minulost.

 „Napsat píseň a dát ji muzikantům k nahrání může být někdy pěkně klikatá cesta. Prostě ne vždy přímá dálnice. Ale je to součást zábavy,“ říká.

Součástí zábavy na desce je jazzový feeling míchaný místy až s country a nekonečná pohoda dosahující vrcholu třeba ve skladbě Slow Learner, která by mohla vyhrávat na pozadí v klidném baru. A v tom je síla alba.