Je toho zoufale málo. Rozhodně se nezasteskne po Angeé Svobodové, dílem sošně svůdné, dílem uhihňané spolumoderátorce experimentů, která dokázala během jediné minutové akce i třikrát zopakovat pubertální „Wow, to nechápu, wow, jak to dělá, wow!“
Chybět určitě nebude ani vlezlý product placement. Když se třeba hádá, kolik chlebů se naskládá do kufru auta, což je dozajista klíčová informace, s níž stojí a padá svět, musí se zdůraznit, že jde o nový model jisté značky vozu.
Originální typ reklamy vymyslel na závěr jen Leoš Mareš, když předčítal titulky z novin, na které osazenstvo školní jídelny škrábalo brambory na čas. A přidal pohotový žert o zástupci belgického psího plemene, kterého pojmenoval Brusel.
Ale hlavně nebudou scházet zcela zásadní tipovací otázky a ještě zásadnější odpovědi, bez nichž se člověk neobejde. Například za jak dlouho žena zaparkuje obrněný transportér, kolik kontrabandu najde vlčák celní správy ve vymezeném čase a jaké množství talířů přežije hod na stůl.
Sledovanost pod půl milionem byla vlastně dobrá vizitka pro národ, který přece jen i v sobotní zábavě čeká spíše vítězství vědomostí než odhadu, natož losu. A Prima alespoň protáhla pořadem na postu poradců své tváře, zpropagovala svou novou službu i dodavatele aplikace, dokonce postupně objevila, že Libor Bouček je vděčnější jako průvodce ve studiu a Leoš Mareš v akci než naopak.
Nicméně i když na závěr nasadila kaskadéra či zpěvačku za volantem, v parafrázi básníkova Bylo to krásné a bylo toho dost platí pro soutěž 1 proti všem trpčí sbohem - Bylo to krátké a bylo toho málo. Ve finále se nevzlykalo a místo oficiálního loučení zaznělo „Zase někdy příště se uvidíme“. Těžko.
