RECENZE: Na příkladu filmu Teambuilding lze učit, co všechno se dá zkazit

S každým dalším pokusem sílí dojem, že českou komedii už nelze vyléčit, jedině ji zakázat s odůvodněním, že hrozí epidemií. Nejnovější varování nosí jméno Teambuilding.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv

Přestože se blíží teprve konec května, premiéru letos mělo už dvacet českých filmů, z toho polovina si říká komedie. A hned tři z novinek roku 2018, tituly Dukátová skála, Pepa a Teambuilding, podepsal režisér Ján Novák; u dvou z nich se navíc podílel rovněž na scénáři.

Moudrý Seneca sice tvrdil, že píle je nejlepším pomocníkem i prostřednímu nadání, jenže Seneca nikdy nebyl v kině, natožpak na české legraci dokládající, že mezi výkonností a výsledkem může leckdy platit i nepřímá úměra. 

Na příkladu Teambuildingu by se mohli studenti učit, co všechno se dá zkazit – pokud se tedy na FAMU ještě filmová řemesla vůbec pěstují. Na počátku stojí producent, který musel vědět, že vyrábí film zhola zbytečný, chudý duchem i náklady, bez zajímavého sdělení, bez atraktivních jmen – o herectví se tu takřka nedá mluvit, bez naděje na nevídaný kasovní trhák. Přesto firma, již zastupují i režisér či kameraman snímku, projekt odstartovala.

Krojovaný čichač stop

Druhou sebevraždu páchá chatrný scénář a třetí stavba vyprávění, posilující dojem bakalářské historky ze čtvrté cenové skupiny u pátého piva. V penzionu, kam přijíždějí jistý ředitel se svou milenkou a poskokem, aby objednal pobyt pro firemní akci podporující pospolitost zaměstnanců, vyslechnou neblahou zkušenost recepčního z podobného podnikového výletu. Zpětné líčení se tak nastavuje sitcomovou konverzací typu „Dáte si kávu? – Vyprávějte dál“, která jen zabíjí čas včetně vysvětlujících komentářů.

A konečně se snímek naprosto míjí s každým typem komedie, který snad mohl mít na mysli. Na crazy je málo potrhlý, na satiru málo vynalézavý. Prakticky střídá pouze dva druhy sdílených trampot: hned na cestě autobusem se dostaví hromadné zvracení a pak v hotelu, jehož personál představuje karikovanou sbírku šizuňků, následuje neméně masová průjmová epidemie; včetně doslovných zvukových efektů a zubožených aktérů ve frontách před toaletami všeho druhu.

Teambuilding

20 %

Česko, 2018, 83 min

Režie: Ján Novák

Scénář: Ján Novák, Daniela Choděrová

Hrají: Miloslav Mejzlík, Kristýna Kociánová, Zdeněk Rohlíček, Ondřej Veselý, Anna Stropnická, Michal Hruška, Dana Morávková, Josef Kubáník, Pavel Pásek, Hynek Chmelař, Martin Dejdar, Daniela Choděrová a další

Kinobox: 12 %

IMDb: 1.5

V rámci utužení kolektivu sice pořadatelská agentura vymyslí sportovní klání, ovšem ani cyklistická obdoba Pevnosti Boyard nenašla originálnější možnosti než mechanický sled výjevů, v nichž se bloudí, padá, visí a úpí.

Jenže bez pořádného příkoří se bláznivá fraška neobejde, a pokud jde o dialogy, divák má na výběr pouze mezi mužskými burany a ženskými slepicemi. Jediné dva nápady vyloudí náznak úsměvu, krojovaný čichač stop a závodnický bojkot cílové rovinky.

Musíš si vážit sám sebe

Kdykoli už opravdu není co sdělit, přijdou letecké záběry krajiny; přírodních prostřihů je v Teambuildingu snad víc než vlastního děje a radu jedné z postav „Mlč a kochej se“ lze chápat jako jediný možný návod pro diváka v kině.

Ale to nejhorší přijde až nakonec po směšných orgiích: totiž mravní ponaučení včetně plačtivé zpovědi a pouček ve stylu „musíš si vážit sám sebe“. Vedle smrtelně vážného slovního průjmu se ten fyziologický zdá zpětně skoro voňavý.

V předešlém Pepovi se dal vytušit aspoň stín ctižádosti; Teambuilding ji pohřbí v upachtěné pointě poté, co filmařské zákonitosti vystavil mučení po celých osmdesát minut.